Petr Pešek: Lidový prezident aneb Chvála antielitářství. Přímá volba plní svůj účel
Byznysmen, který se rozhodl vybudovat si politický pomník. A proti němu generál, který má podobný cíl. Oba s rudou minulostí, byť stylově každý jinde. Zavedení přímé prezidentské volby, které bylo reakcí na poněkud problematický výběr hlavy státu parlamentem, přineslo své ovoce. Více než 33 let po listopadu 1989, nutno dodat…
Anebo nechat promluvit prvního z výše zmíněných, tedy bývalého premiéra Andreje Babiše, když v rozhovoru pro MF DNES komentoval nečekaně těsný výsledek hlasování v prvním kole. Čekal to? „Nečekal. Doufal jsem, že postoupím do druhého kola, ale takto těsný výsledek jsem nečekal. Zvlášť když proti mně stála skoro všechna média a takzvané elity.“
Není asi nutno připomínat, že označení „takzvané“ má působit dehonestačně. Nebo přezíravě či rovnou potupně. A na dovysvětlení, jaká je jeho cílová skupina, dodal: „To, jak spousta lidí na Twitteru, kteří za každým druhým slovem mluví o pravdě, lásce a demokracii, se začala navážet do lidí žijících na vesnicích za to, že mě volili, a mluvila o nich jako o ovcích, hlupácích a omezencích. Psali, že ‚Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí‘, nebo že ‚Vzdělaná a inteligentní Praha zase zachraňuje tupý vidlákov‘. To je neskutečná arogance. Skutečný demokrat přece snese názor druhého.“ Takže tak…
U Andreje Babiše se to odráží nejsilněji, ale patrné to bylo prakticky u všech kandidátů. A je jedno, jestli se tomu říká populismus, anebo trošku šetrněji snaha o lidovost. Což je logické. Ke zvolení prezidentem je potřeba téměř tři miliony hlasů (minule to pro Miloše Zemana bylo v druhém kole 2 853 390) a vzhledem k socioekonomickému složení české společnosti nelze nedělat kompromisy. A hlavně být… lidový. Viz další pasáž citovaného rozhovoru s Andrejem Babišem: „Můj program je jasný – budu pomáhat lidem.“
Samozřejmě se nabízí škodolibá otázka, komu jinému než lidem by měl prezident pomáhat. Tady jde ale ještě o něco jiného. O hodnotovou rozplizlost, kterou zavedení přímé volby kromě jiného přineslo. Tedy o obavu nepoštvat si proti sobě nikoho a zavděčit se co možná nejvíce voličům.
Ale taková byla společenská objednávka. A sestava finalistů této prezidentské volby je jen logickým důsledkem.
