Prezident Babiš: Horečný sen, nebo brzká realita?
Pravděpodobnost, že bývalý premiér Andrej Babiš bude zvolen do funkce hlavy státu, je den ode dne vyšší. Po zahájení kampaně na konci října jeho preference solidně vzrostly a přeskočily dosavadního favorita voleb Petra Pavla.
Političtí komentátoři se vesměs shodují, že Babiš sice postoupí do druhého kola prezidentského klání, ale neuspěje. Potřeboval by totiž podporu více než poloviny voličů, což bude vzhledem k jeho vysoké neoblíbenosti náročné. Naopak nablyštěné duo Petr Pavel a Danuše Nerudová reprezentují to, po čem by měla být poptávka, tedy neokoukanost, nadstranickost a neušpiněnost politikou. Již nyní mají oba kandidáti v průzkumech dohromady přes padesát procent a je jisté, že v druhém kole proti Babišovi podpoří toho druhého. Přesto do toho Babiš šel a mnohé okolnosti začínají nasvědčovat tomu, že se mu podaří bezprecedentní comeback.
Dědic dvou prezidentů
Bývalý premiér je perfektní kandidát kontinuity polistopadového Česka. Oba předešlí prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman se i proto vyjádřili k jeho kandidatuře pozitivně. Sami bývali nejen letitými předsedy vlády, ale společně s Václavem Havlem také redefinovali stranický systém naší republiky. Havel založil Občanské fórum, které svrhlo komunistický režim a jako historicky jediné v Česku vládlo s nadpoloviční většinou ve sněmovně. ODS jakožto strana vznikající z odkazu sametové revoluce a Občanského fóra byla Klausovým dítětem a reprezentovala střední třídu, která nově zbohatla z kapitalismu. Zemanova ČSSD odkazovala na prvorepublikovou tradici a zároveň na evropské sociálně demokratické strany, čímž poskytovala penzistům i pracujícím prozápadní levicovou alternativu oproti ODS.
Vstup hnutí ANO na politickou scénu otočil stranický systém levice vs. pravice naruby a re-definoval českou politiku jakožto souboj bloku „demokratických stran“ s Babišem. Koneckonců kauzami zdiskreditovanou ODS zachránil Petr Fiala právě tím, že se profiloval do role nejhlasitějšího Babišova kritika. Mezitím ČSSD, ze které ANO vysálo voliče, odmítla přistoupit na nová pravidla hry a paličatě se držela starých ideologických stanovisek, což také vedlo k jejímu propadu ze sněmovny. Je tedy fakt, že Babiš jakožto spolutvůrce české politické scény splňuje jakousi nepsanou kvalifikaci pro naše dosavadní prezidenty.
Návrat k Havlovi nebude
Z trojice bývalý rozvědčík, bývalý donašeč a neúspěšná rektorka z Brna si autentičtí polistopadoví liberálové nevyberou. Kandidát mající nejblíže havlovskému odkazu je jeho bývalý tiskový mluvčí Pavel Fischer, který ovšem dle průzkumů vypadá naprosto bez šance. Vypovídá to o tom, jak moc se Česká republika od devadesátých let změnila. Petr Pavel například nachází podporu i mezi nejzarytějšími antikomunisty. Proč? Protože právě Pavel má největší šanci porazit Babiše. Je to podobné jako před pěti lety, když se podporovatelé Jiřího Drahoše rozhodli ignorovat jeho zjevné nedostatky, protože o něj jako takového neměli autentický zájem. Chtěli se jen zbavit Zemana za každou cenu, přičemž mdlého profesora Drahoše vnímali z nějakého důvodu jako ideálního protikandidáta.
Pavlovi sice charisma ani dobrý vzhled nechybí, ovšem sám teď naráží na strop své podpory. Za minulého režimu obhajoval invazi vojsk Varšavské smlouvy a nyní se naopak stylizuje do nekompromisního obránce demokracie. Pavlova adaptabilita na každou situaci, ať už na vojenském bojišti nebo v politických názorech, je sice obdivuhodná, ovšem těžko z ní usoudíme, že by se někdy držel nějaké vyšší hodnoty, než je kariérní postup, čímž se od Babiše tolik neliší. Naopak když charakterizuje své angažmá v normalizační KSČ jako “přešlap z minulosti”, tak Babišovi pomáhá se očistit od stejného hříchu, který ho provází od začátku politické kariéry.
Čaputová z Wishe
Je celkem jasné, že Babiš se chce utkat v druhém kole s Danuší Nerudovou, která na rozdíl od Pavla nemá zajímavý příběh či předešlé zásluhy. Ta, stejně jako Babiš vsadila na pocitovou kampaň, kterou ovšem staví pouze na dojmu, že by se na Hrad hodila žena. „DanuSHE” ovšem nemá ani promile státnických zkušeností svých protivníků. I od politického outsidera by se očekávalo, že za sebou bude mít nějaké slavné či ocenění hodné úspěchy. Vyprázdněnost kampaně podtrhují hlavně její projevy, které zní spíš jako generátor náhodných volebních hesel. Přesto se jí v průzkumech podařilo dostihnout Pavla, což je dalším symptomem změn ve společnosti. Na Nerudovou se upnula převážně mladá generace, která ve volbách chtěla nějakého “svého” kandidáta. Ne vyčpělé disidenty, ne exkomunistické kariéristy, ale novou, zdánlivě líbivou osobnost, ve které se mohou alespoň trochu zhlédnout. Fakt, že tím Babišovi nahrávají slabšího vyzyvatele v druhém kole, pro ně nehraje roli, protože oproti svým rodičům je jim to poměrně jedno. Koneckonců je Babiš o tolik horší než Fiala, když vám záleží především na klimatických změnách, stejnopohlavních sňatcích a dostupném bydlení?
Čau-lidový prezident
Babiš ve své kampani vsadil na kompletní vyprázdněnost a marketingové pozlátko, což byl (ne)překvapivě dobrý manévr. Kampaň “proto Babiš” opravdu vytvořila jistého proto-Babiše, takového tatíčka Masaryka v roláku, naprosto odlišného od neurotického byznysmena, kterého jsme znali dosud. Svůj bryskní populismus vyměnil za vstřícný úsměv a pletení vánoček, zatímco špinavou kampaň odmakává holdingový tisk Agrofertu. Sečteno a podtrženo, Babišův PR tým může být opatrně optimistický. Více než dvě třetiny obyvatel není spokojeno s nynější vládou, což je cenná příležitost. Pavel i Nerudová byli nešťastně ocejchováni podporou vládní koalice, což Babiš může v horké části otočit proti nim. Jeho hnutí má pod palcem nespočet radnic po celé republice, což je skvělé zázemí pro viditelnou kampaň a oslovování “schovaných” voličů, které předtím dokázal zmobilizovat Miloš Zeman. Není také pochyb, že Babiš vsadil na tyhle volby všechno, co má. Bez prezidentské imunity mu totiž hrozí usvědčení z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo a přinejmenším konec politické kariéry, ne-li vězení. O to vyšší je jeho osobní nasazení a odhodlanost vystupovat navenek charismatičtěji než kdy jindy.
Nadcházející prezidentské klání se tudíž stává zdaleka nejdůležitějším v našich moderních dějinách. Nejde jen o to, jestli novým “pokladačem věnců” bude ten či onen, ale o celé směřování našeho politického systému. Pokud Babiš nevyhraje a bude smeten z politické mapy, antibabišovský tábor se dost možná začne rozpojovat. Pokud naopak bude zvolen, vládní koalice se může stmelit a zahájit nekonečnou přetahovanou s novým prezidentem. Vlastně je dost možné, že Fialovým zbožným přáním je ta druhá varianta. Koneckonců, kdo z vlády si přeje, aby se nejvýraznějším opozičním politikem stal Tomio Okamura? Těžko předvídat, co se stane, jelikož v politice, obzvlášť v české, není opravdu nic nemožné. Je tedy na voličích, zdali si přejí v čele státu dalšího ostříleného politika s chtíčem po moci, nebo občanského kandidáta s nejasnou vizí. Tak či onak, vítěz bere vše.
