Vladimír Mertlík: Babiš zasel vítr a sklidil bouři
Volba českého prezidenta slibovala potěšení už jen díky jistotě odchodu Miloše Zemana do propadliště dějin po ní. Nakonec přinesla víc legrace, než by jeden řekl. Nechť laskavý čtenář vezme v úvahu jen komentáře k jejímu výsledku. Na jedné straně radost 58 % voličů Petra Pavla nad jeho vítězstvím, na straně druhé nadšený ryk Andreje Babiše nad „famózním výsledkem“, který údajně získal.
Jeho hodnocení výsledku připomíná anekdotu k závodu o titul „Světová sportovní velmoc“ mezi Rusy a Američany, který vyhrál Američan. New York Times den poté přinesly titulek: „Bradbury porazil Konikova. V rozhodujícím závodě o titul Světová sportovní velmoc mezi Američanem Jamesem Bradburym a Rusem Sergejem Konikovem zvítězil James Bradbury.“ Moskevská Pravda vydala k závodu následující titulek: „Jednoznačný úspěch ruské tělovýchovy a sportu“ a text: „V rozhodujícím závodě o titul „Světová sportovní velmoc“ skončil ruský reprezentant Sergej Konikov v cíli na krásném druhém místě, zatímco americký závodník James Bradbury doběhl předposlední!“
Podobně hodnotila výsledek volby, v níž Andrej Babiš dostal výprask rozdílem o milion hlasů, i jeho Hvězdná pěchota. „Jde o fenomenální výsledek hnutí ANO. Ty hlasy získal sice on (Andrej Babiš), ale byl kandidátem ANO. A měl víc hlasů než strany pětikoalice ve sněmovních volbách dohromady, což je velmi silný mandát,“ pronesla Ála Schillerová. Její prohlášení má stejnou hodnotu jako vítězství ANO nad návštěvností zápasů Viktorie Žižkov nebo poznámka Zpětného zrcátka, že prohlášení vyhlásila vysoká štíhlá okouzlující Alena Schillerová, přezdívaná česká Lady Di.
Navíc si Schillerová zapomněla všimnout, stejně jako Babiš, že jeho výsledek je o 300 000 hlasů nižší než zisk v minulé prezidentské volbě poraženého Jiřího Drahoše! Nezklamal ani Babišův hlásný trouba, přední stand-up komik Karel Havlíček, který šel na věc z opačného konce a dokázal výsledek interpretovat pojmy: „Z nejhoršího jsme uvnitř, konec špatný všechno špatné.“
Co bude nyní dělat Andrej Babiš, člověk, který byl v byznysu a dlouho i v politice zvyklý jen na výhry? Najednou během 15 měsíců dostal třikrát za sebou výprask, v říjnu 2021 ve volbách sněmovních, v září 2022 senátních a v lednu 2023 ve volbě prezidentské. Není divu, že kritika vůdce se ozývá již i z řad oveček stáda ANO a v dosud neporušeném lesku úspěchu se objevují trhliny. Babiš nechce vidět ani to, že více než 250 000 voličů ANO z parlamentních voleb dokonce ztratil…
„Nemám to u nás doma lehké, nejtěžší je získat přízeň lidí,“ poznamenal údajně Andrej Babiš během návštěvy u Donalda Trumpa v Bílém domě. „Ale všiml jsem si, že podobně to máte i tady v Americe. Jak vysoký počet lidí třeba serete vy, pane prezidente?“ zeptal se Babiš Trumpa zpříma. „Já,“ zamyslel se Trump, „seru asi tak šest milionů lidí…“
„Šest milionů?“ pokývl hlavou Andrej Babiš, „Hm, tak to máte stejný jako já u nás!“
Ale konec žertů a starých anekdot. Pokud někomu náměstí velkých měst a veřejný prostor sítí v posledních hodinách před volbou i po vítězství Petra Pavla v něčem připomíná atmosféru listopadu 1989 a ledna 1990, nemýlí se. Ze slova změna, které jsme slyšeli v posledních letech mnohokrát z mnoha stran, se stala jakási nadužívaná mantra s vyprázdněným obsahem. Díky charismatu nového prezidentského páru a hlavně příštího reprezentanta státu nenabízí jeho výhra pouhou změnu, ale naději. Naději, že slušnost a pravdomluvnost mohou být pro naše životy užitečné.
Média ze všech stran složitě rozebírají příčiny Babišovy drtivé porážky ve volbě, kterou sám označil za referendum o vládě, která ho rok a půl předtím vystrčila za dveře. Jistě, lze sčítat jeho lži, hrubost, neschopnost řídit události ve chvíli, kdy krize bortí zavedené pořádky. Kdy na vítězství nestačí prázdné kecy, křik a rozhazování rukama. Lesk jeho vůdcovství totiž mizí ve chvíli, kdy k záchraně tonoucího nestačí házet mu do vody bankovky, ke všemu navíc vytažené z kapsy jeho odloženého šatstva na břehu. Ve chvíli, kdy je třeba umět plavat, vyslat člun a hodit mu záchranný kruh. Babiš se ukázal v posledních třech letech jako vůdce vhodný snad na přehlídku, nikoliv pro boj. Jeho hysterie se zvyšovala v přímé úměře tomu, jak cítil blížící se porážku. Ke zmíněnému pocitu, že atmosféra připomíná v něčem listopad 1989 a leden 1990, je nutné vzít navíc v úvahu bonus zesilující naději na víru. Přes přirozenou úctu k dílu Václava Havla je bonus Petra Pavla v jeho menší politické naivitě a větší zkušenosti, než měl Václav Havel. Stejný rozdíl lze načíst i mezi většinou dnešní a listopadové veřejnosti. Poslední troje volby byly více o zrodu společnosti hledící dál než k dávce finanční pomoci. Společnosti, která nemění skleněné korálky almužen slibů za perly reálné pravdy. Společnosti, která odmítá kolaboranty i sráče a která si nemyslí, že bůček je přece jen víc než svoboda. S odstupem deseti let budeme nevěřícně kroutit hlavou, jak důležitá byla vítězství slušnosti, práce a rozumu v posledních trojích volbách. Poslední přinesla i poslední díl skládačky, který chyběl – charizmatického vůdce.
Před zhruba čtyřmi lety Zpětné zrcátko předpovědělo konec socanů v Čechách. Dnes si troufá říci, že jsme svědky začátku konce hnutí ANO v aktuální podobě a síle, resp. jsme svědky začátku jeho destruktivní fragmentizace k nicotě. Nebude trvat dlouho, kdy se měkčí jádro hnutí začne odlupovat a vytvářet ekvivalent sociální demokracie bez Zdeňků Bazénků, kolaborantů s Marťany a dalších existencí. Zbývající tvrdé či natvrdlé jádro zoufalců se bude stále víc radikalizovat a místo sociálních témat bude tato sekta akcentovat nacionální šovinistické linie. To pobídne k infiltraci komouše a nácky z SPD. Pro ty bude vůdce Tomio Okamura měkkýšem a přizdisráčem, pro partu kolem chytřejšího Fialy zas moc nazi. Nakonec zbyde jen Tomio se stranickou pokladnou a pár nových volů, kteří vytvoří opravdovou, vlastenecky opoziční stranu, jejíž sjezdy se vejdou do výtahu.
Andreji Babišovi však volební prezidentská kampaň přinesla osvícení a prozření. Pokud jej bosí karmelitáni odmítnou i s jeho několika jezulátky blahořečit, nabízí se Babišovi cesta za spasením v církvi svatého Ovčáčka. Zatím byl si mohl milovník jezulátek nastudovat seznam sedmi smrtelných hříchů, který jako první vytvořil okolo roku 600 n. l. papež Řehoř I. Podle něj mezi ně patří pýcha, závist, smilstvo, hněv, obžerství, nenávist, a lenost. Řehoř I. ale sestavil i soubor sedmi ctností, jimiž jsou víra, naděje, láska, spravedlnost, moudrost, mírnost a statečnost.
Než hluboce věřící Andrej Babiš odloží světské oděvy, rozdá majetek svěřeneckých fondů nemajetným, umyje na znamení pokory nohy svému synovi vodou z moře kolem poloostrova Krym, vrátí násobně půdu sedlákovi, kterého zaklekl a otrávil mu úrodu, omluví se všem, jež vyděsil a urazil, nechť obtíží svou mysl zpytováním, do kterého seznamu papeže Řehoře I. patří.
P.S.: Patrik Nacher vydal pro Reflex Zpětného zrcátka následující prohlášení: „Babiš válkou nestrašil, byla proti nám přesilovka, nedalo se vyhrát!“ Ano, byla to přesilovka! Andrej Babiš totiž změnil tradiční rčení „Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem“ na „Kolik lidí nasereš, tolik jich je proti tobě!“ Nechť tedy velikán české politické scény Nacher přijme pár slov závěrem.
Pan prezident Pavel (ach, jak to krásně zní!) během kampaně na adresu Andreje Babiše opakovaně řekl: „Kdo seje vítr, sklízí bouři!“
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
