My vám to prostě nacpeme aneb Předvolební kampaň slibuje rozdávání peněz bez ohledu na možnosti státu
Zhruba za dva měsíce se uskuteční volby do krajů a třetiny Senátu. Pokud to ještě někdo nezaregistroval nebo si to neuvědomil, určitě mu to už nyní dojde. Přestože probíhá léto a s ním související okurková sezona, na politické scéně už se pomalu natrhává pytel s nejrůznějšími sliby. Jedno mají (a zřejmě i budou mít) tyto vábničky společné: chtějí dát či nechat více peněz občanům. Má to jeden háček, autoři těchto slibů jako by vůbec nereflektovali, že česká ekonomika prožívá těžké období a schodek rozpočtu je a bude velký jako díra na mamuta.
Na úvod vyjmenujme dosud známé záměry. Tak například představitelé vládní ČSSD chtějí od příštího roku zvýšit důchody o 1 140 až 1 240 korun, což je o 300 až 400 korun nad hranicí valorizace dané zákonem. Babišovo hnutí ANO chce pro změnu zrušit superhrubou mzdu, která by nechala více peněz z výplat lidem, ale zanechala by obří díru v příjmech státu. Babišovcům chce v této věci dokonce pomoci i ODS. Komunisté pro změnu chtějí pět týdnů dovolené. Další strany nepochybně během nejbližších dnů či týdnů přispěchají s podobnou troškou do mlýna.
Skutečnost, že někdo chce, aby lidé měli více peněz a měli se lépe, je určitě chvalitebná. Potíž je však v tom, že autoři slibů je pronášejí jen a pouze v očekávání zvýšení své popularity a většího volebního zisku. A lidem už neříkají to „B“. V tomto případě jde o skutečnost, v jakém stavu se nachází naše hospodářství či státní rozpočet. Z toho by bylo patrné, že na nějaké kolosální sliby tu není prostor. Ale vysvětlujte to někomu, komu jde hlavně o teplé místo v Senátu či ve vedení kraje.
Druhým charakteristickým znakem těchto slibů je skutečnost, že k jejich prosazení je potřeba většinová vůle v parlamentu. V takových případech totiž není vyloučeno, že když to „náhodou“ neprojde, je možné to hodit na někoho jiného. Patrné je to totiž i na tom, že zatím nezaznívají prohlášení politických stran k věcem, které svým rozhodnutím stanovuje vláda, tedy ať už jde o platy státních zaměstnanců nebo růst minimální mzdy. V obou případech už je přitom známo, že například odbory už oznámily své požadavky na růst.
Státní rozpočet už nyní vykazuje obří schodek a vzhledem k situaci v hospodářství a potřebě stimulovat jeho oživení bude nemalý schodek i v příštích letech. Běžný člověk poněkud méně chápe, proč se představitelé vybraných stran snaží svými nápady schodek rozpočtu ještě více prohloubit. Tedy kromě krátkodobého volebního zisku. Ale stát jen za letošek a příští rok zatne sekeru, která může činit i bilion korun, a to už je na pováženou. Anebo alespoň podnět k zamyšlení, že současní mocní a jejich příznivci zanechávají budoucím generacím obrovské dluhové břemeno. Nejhorší na tom však je či bude zjištění, že jsme tento dluhový doping projedli a nevybudovali za něj téměř nic, co by jednou našim dětem pomohlo tyto dluhy lépe splácet. Necháme jim stejně vyjedenou almaru, jako máme nyní, jen u obecního lichváře budeme mít v cifře u dluhu o jednu nulu víc.
