Schopnost spojovat síly, nebo spiknutí nenávisti? Jen elastický výklad volebního systému...
Po uplynulých krajských a senátních volbách se vyrojilo hned několik adeptů na vítězství… A také pár ublížených. Roli favorita ve druhé kategorii dle očekávání potvrdil premiér Andrej Babiš, jehož hnutí ANO sice přesvědčivě zvítězilo v krajských volbách, nicméně s ne úplně dobrou koaliční vyhlídkou.
Andrej Babiš spojování odpůrců před volbami a výhledově i po nich označil za „spiknutí nenávisti“. V tomto konkrétním případě by to šlo přejít jako obvyklou chiméru, marketéry chytře vymyšlený termín či v horším případě podezření na narušení osobní integrity. Dostatečně sebevědomý politik by naopak kvitoval, že proti jeho straně se musí seskupovat hned několik uskupení… Jenže tento problém je obecnějšího rázu.
A má vlastně dvě roviny, které se často navzájem prolínají. Tedy uzavírání politických spojenectví – těch předvolebních i povolebních – a obcházení vítězů hlasování.
Viník je jasný. Poměrný volební systém, byť občas deformovaný většinovými prvky (tedy kromě voleb do Senátu, kde se používá „čistý“ dvoukolový většinový systém). Nabíledni je pak otázka, kdo je vlastně vítěz, což se týká i uplynulých krajských voleb. Ten, kdo dokáže získat nejvíc hlasů? Nebo ten, co sestaví vládnoucí koalici?
Odpověď je jednodušší, než by se zdálo. Ale nejdříve slova jednoho z dvojnásobných vítězů tohoto klání, dlouholetého úspěšného hejtmana Libereckého kraje Marina Půty: „Vítěz voleb by měl dostat šanci koalici sestavit, pokud toho není schopen, tak by to měl zkusit druhý na pásce. Dlouhodobě to říkám, že vyšachování vítěze k politické kultuře nepřispívá a je to špatně,“ citoval ho server Novinky.cz.
Nic proti tomu. Pokud by ovšem jeho přinejmenším sesterské hnutí STAN nedělalo totéž. Po uplynulých krajských volbách se účastní koalic, které „vítěze“ voleb, tedy zrovna hnutí ANO, obcházejí například v Jihomoravském či Pardubickém kraji. Na druhou stranu, je na tom něco špatného?
Jak se volilo ve vaší obci? Podívejte se na kompletní výsledky >>>
A zde je místo na odpověď. Je vcelku jednoduchá, závisí to na dvou faktorech. Každopádně není. Kdo získá nejvíc hlasů a kdo sestaví vládní koalici. Neboli pokud vítěze „obejdou“, je to špatně, jak se to na krajské úrovni stává ANO, ale i mnohým předtím, třeba i u sestavování vlády. Takový Jiří Paroubek by mohl vyprávět…
Anebo je to dobře. Nynější středopravá koalice amorfně tvořená ODS, TOP 09, občas KDU-ČSL či STAN, případně dalšími uskupeními může naopak schopnost spojenectví vydávat za přednost. A nárokovat si právo na vládnutí s tím, že poměrný systém je právě o schopnosti najít většinu. Bez ohledu na vítěze a babišovské „spiknutí nenávisti“. Ostatně leckteré ze zmíněných stran se kvůli „obcházení vítěze“ vztekaly i v minulosti.
No a řešení? Politika bývá považována za rozhádanou disciplínu. Ve finále se ale ukazuje, že naopak tu jde najít shodu. Jakkoliv se mnohým může zdát cynická, viz tzv. opoziční smlouva. The politics, stupid, dal by se parafrázovat slogan z kampaně bývalého amerického prezidenta Billa Clintona.
Ale opět – je to jednoduché. Buď se bude u většiny voleb hlasovat poměrně a u těch senátních se přestanou strany sdružovat, anebo se to celé překope. Což se pochopitelně týká hlavně sněmovního klání. Jinak prostě přestaňme nadávat na koalice, spojenectví či obcházení vítězů. Jakkoliv to je ve výsledků těžkopádné a pro některé strany i likvidační. Ale slovy jiného klasika, spisovatele Kurta Vonneguta Jr.: So it goes. Neboli tak to chodí…
