Patrik Nacher: Trump byl v souboji s Bidenem v permanentním oslabení
Představte si situaci, kdy je proti jednomu kandidátovi zaměřeno přes 90 procent médií, útočí na něj, řeší každou jeho chybičku, kterou u protivníka velkoryse přehlédnou. Už ani navenek nepředstírají, že jsou neutrální (aspoň je to transparentní, když už to není spravedlivé). Představte si situaci, kdy jsou proti jednomu kandidátovi všechny sociální sítě, většina univerzit, celá kulturní fronta, Hollywood. Představte si situaci, kdy jeden z kandidátů je volebními průzkumy permanentně podsekáván, jde do voleb jako outsider, předem poražený loser, jako člověk bez nejmenších šancí.
A teď si představte situaci, že oním kandidátem je Joe Biden. Jak byste se jako jeho voliči a podporovatelé teď cítili? Kdyby to všechno bylo zrcadlově opačně, jaké by byly reakce politiků, novinářů, komentátorů? Představte si to. Upřímně, bez agrese, útočení a nálepkování.
Navzdory výše napsanému to zatím vypadá, že Donald Trump přes všechny průzkumy prohrál těsně, navíc tolik nejasností kolem korespondenčních voleb tu ještě nebylo. Tyto volby nebyly primárně ani tak o Bidenovi, ale především o Trumpovi. Pokud bude Joe Biden prezidentem USA, už od samého začátku tam vidím jistý negativní element – nebyla to volba PRO někoho, ale z kontextu a atmosféry se to jednoznačně jeví jako spíše volba PROTI někomu.
Po volbách se situace popsaná v úvodu tohoto komentáře nemění a jede se stále podle stejného scénáře, jen opačně, než tomu bylo před čtyřmi roky. Média bezprecedentně utnou projev prezidenta, na druhé straně vyhlásí vítěze voleb. Měl jsem doposud za to, že to dělají tomu příslušné úřady, a nikoliv novináři. Jakkoliv je americký národ rozdělen přibližně půl na půl, minule jsme viděli jen samé záběry, jak lidé protestují proti zvolení prezidenta, teď naopak jak se všude nový prezident oslavuje, a to strachu z koronaviru navzdory (což byl ale ještě před pár dny argument, proč právě demokraté volili především korespondenčně, aby nemuseli stát fronty).
Donald Trump určitě není bez chyb, naopak. Jeho styl, třeba často zmiňované hulvátství, je v 21. století těžko akceptovatelný. A právě proto jsou a budou jeho zásluhy – snížení daní, ekonomický růst, snížení nelegální migrace či významné zlepšení vztahů na Blízkém východě – bohužel zapomenuty. Nebylo a není to o obsahu, ale o uměleckém dojmu a ten byl prostě špatný. Přesto by bylo pro demokracii lepší, kdyby Trump prohrál férovou bitvu, kdyby nehrál permanentně v oslabení. Je to jako připískávání rozhodčího, který viditelně nadržuje jednomu týmu, naopak tomu druhému udělí dvě červené karty, nařídí proti němu penaltu a pak tak dlouho nastavuje čas, dokud nepadne vítězný gól. Fanoušci vítězného týmu pak ještě navíc pozuráží skleslé fandy prohraného týmu a všechny diváky u televizních obrazovek, kteří si dovolili protestovat či jen nadšeně neslavit.
To, co jsme viděli a vidíme, bohužel férové není a troufám si tvrdit, že to zanechá určité jizvy. Tyto volby budou mít nakonec svého vítěze a pro demokracii bude dobré jej bezpodmínečně respektovat, ale už dnes známe jasné poražené – média, společenské elity a průzkumné agentury.
Autor je poslanec hnutí ANO
