Hnutí ANO má stínového mluvčího aneb Co (ne)započítávat do volební kampaně?
Jiří Ovčáček se opakovaně staví za premiéra Babiše tak usilovně, až to vypadá, že má souběžný úvazek v hnutí ANO. Marketing Babišova hnutí stojí na produkci externího týmu a prezidentův mluvčí do něj vhodně zapadá. Nyní mimoděk otevřel téma legitimity některých předvolebních aktivit.
Za normálních okolností nemá valný smysl zabývat se výroky mluvčího Hradu, jenž dlouhodobě popírá elementární pravidla fungování subalterního státního úředníka. Někdy ostatně není ani jisté, jestli se jedná o jeho oficiální výroky, nebo o dílo parodického účtu, protože jsou téměř k nerozeznání. Úkolem mluvčího z titulu jemu svěřeného a nevolené funkce je obvykle vyřizovat žádosti médií o stanoviska, pokud zrovna nejsou na Hradě na indexu, a tlumočit prohlášení svého nadřízeného.
Zastání na Hradě
Drtivá většina mluvčích ve státní správě svůj úděl chápe, proto také naprostou většinu z nich veřejnost nezná. Ne tak Ovčáček, jenž posunul výkon práce mluvčího do roviny kontroverzního politického provokatéra, což by nemohlo projít bez prezidentova souznění. Proto se často naváží do Babišovy opozice a někdy až servilně vyzdvihuje jeho domnělé úspěchy, o čemž svědčí příklady z letošního února.
„Pan premiér prosí poslance o pomoc. Pan premiér snáší neskutečné ponižování, urážky, zlobu. Nikdo se ho nezastane. To je sebeobětování. Máte moji úctu, pane premiére,“ psal naléhavě Zemanův mluvčí, když vláda požadovala prodloužení nouzového stavu. „Záleží mu na lidských životech. Bojuje proti přesile, ostouzen, popliván. Realita je děsivá. Sobectví, pýcha, mocichtivost,“ pokračoval. Nikdy nezmínil katastrofální výsledky Česka v porovnání se světem a desítky nezákonných rozhodnutí vlády.
Započítejte náklady
Nyní Babišův „stínový“ mluvčí znovu přispěchal na pomoc, když se navezl do České televize. „ČST Praha se zcela evidentně zapojila do antibabiš kampaně ve prospěch opozice. Finance vynaložené na pořady 168 000 hodin a Prokurátoři ČST by měly být zahrnuty do nákladů volební kampaně opozice,“ napsal Ovčáček ironicky na Twitter.
Pořad Reportérů ČT se týkal sporu Andreje Babiše mladšího s jeho otcem v ožehavé kauze Čapí hnízdo. Objektivně platí, že velký prostor v něm dostala i protistrana, a to včetně doktorky Dity Protopopové, která náhle ukončila svoje působení ve vládní radě pro duševní zdraví, kam ji před dvěma lety jmenoval premiér Babiš.
Ošetřující lékařka premiérova syna si nemohla vzpomenout, zda běžně posílá svoje pacienty na „prázdninový pobyt“ do bezpečnostně rizikového prostředí anektovaného Krymu bez odpovídající lékařské péče a odborného doprovodu. Tato kauza bude mít další vývoj a při lavírování státního zastupitelství je zjevné, že o jejím vyústění rozhodne i volební výsledek.
Média v kampani
Ovčáček ovšem nakousl téma, které stojí za pozornost. A sice co ještě je a není volební kampaň, jež se musí podle daných pravidel vykazovat na transparentním účtu, aby nebyl překročen limit 90 milionů korun.
Na hradní tapetě je dlouhodobě Česká televize, jejíž zpravodajství je jinak ve vztahu k vládě v porovnání s minulostí velmi krotké. Je ovšem příznačné, že jejím kritikům nevadí vlastnictví médií konglomerátem Agrofertu, průběžně vytvářejícího pozitivní obraz svého majitele a očerňujícího jeho oponenty.
Pochopitelně, od toho si je Andrej Babiš koupil, ale zařadí si hnutí ANO jejich práci do nákladů? Jistě se bude bránit, že s těmito médii nemá nic společného, stejně jako premiér, i když je na evropské úrovni usvědčen z opaku.
Co s výjezdy vlády?
Podobně jsou na tom výjezdy členů vlády ANO a ČSSD do regionů nebo sporné kontroly pracovních podmínek ve firmách, na něž si sociální demokracie po osmi letech působení ve vládě vzpomněla až těsně před volbami.
Houstnoucí výjezdy ministrů, otvírajících více či méně dokončené investice, zpravidla se chlubících cizím peřím a chrlících vyfabulovaná čísla například o počtu kilometrů nových dálnic nelze seriózně oddělit od volební kampaně. Oponenti mohou namítnout, že něco podobného probíhalo v minulosti, hlavně za vlád ČSSD, ale nikdy v takové zbytnělé míře a „potěmkinovském“ stylu jako dnes.
„Nejzávažnější porušení pravidel kampaně spatřujeme ve výjezdech do krajů, kdy došlo k využití funkce prezidenta republiky k vedení předvolební kampaně. Prezident to rozporoval, že žádnou kampaň nevedl, nicméně podle názoru úřadu část každého toho výjezdu do kraje naplňovala rysy volební kampaně,“ komentoval výsledek kontroly Tomáš Hudeček z Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, vzniklého v roce 2017.
Totéž by mělo platit pro vládu. Jaký má ovšem smysl pokutovat prezidentskou kampaň po čtyřech letech, když bylo porušení pravidel zveřejněno až dnes? Vymahatelnost zařazení vládních výjezdů za státní peníze do předvolebních aktivit je prakticky nulová. Vláda na nich nehodlá nic měnit, přestože jsou spojovány s kampaní, často včetně Babišovy autogramiády.
Žádná kampaň to není
„Ministerské výjezdy souvisí vždy s ministerskou agendou. Hnutí ANO je neplánuje, neorganizuje a nemá o nich přehled. Do nákladů je ani zařazovat nemůžeme,“ sdělil oficiální mluvčí hnutí Martin Vodička.
S podobným zdůvodněním, že šlo o výkon prezidentské funkce, ostatně odmítl výsledky kontroly i hradní aparát. Zeman ostatně tvrdil, že žádnou kampaň nedělá, a dodnes neobjasnil původ veškerých sponzorských darů. Zavřela se za nimi voda.
Je tedy zjevné, že tajenku, co zařadit do nákladů volební kampaně, příliš nepomáhá rozluštit – zčásti svojí bezzubostí – ani nový dohledový úřad, který vznikl s cílem ztransparentnit volební kampaně a omezit jejich náklady. Tato idea ovšem narazila na svoje limity. Výsledkem je faktické zvýhodnění vlády v předvolební kampani a politiků se silným ekonomicko-mediálním zázemím.
Ani v této situaci ovšem nemusí platit, že takto zvýhodněný politický hráč s mnoha přímluvci, a to i na Hradě, není neporazitelný. Všechny průzkumy lze brát s rezervou. Jiří Paroubek, který utrpěl Pyrrhovo vítězství v roce 2010 po jednoznačném vedení v průzkumech, by mohl vyprávět.
