Straník straníkovi vlkem aneb Jak je to s kroužkováním v parlamentních volbách?
Do termínu voleb do Poslanecké sněmovny už zbývá jen několik málo týdnů. Nervozita napříč politickým spektrem stoupá, populistické sliby a slogany se množí jako houby po dešti a vlny v rozbouřeném politickém rybníku ještě umocňují více či méně kvalitní průzkumy stranických preferencí, jejichž výsledky se mnohdy od sebe velice dramaticky liší.
Ve vší té vřavě se stranou bez většího zájmu „krčí“ další fenomén, který nepochybně do letošního výsledku voleb, respektive do personálního složení příští sněmovny, významně promluví. Řeč je o takzvaném kroužkování neboli udělování preferenčních hlasů.
O hlasy voličů se bude ucházet několik koalic. Když pomineme marginální slepenec pidistran Trikolóra + Svobodní + Soukromníci, tak jde především o volební koalici Piráti + Starostové a koalici SPOLU (ODS + KDU-ČSL + TOP 09). U těchto dvou předvolebních uskupení se očekává, že bezpečně do nové sněmovny proniknou a co více, rozdělí si mezi sebe mnoho desítek poslaneckých křesel.
Jak funguje kroužkování?
V okamžiku, kdy hlasy budou sečteny, a bude tak zřejmé, kolik každá koalice v dotyčném kraji obdrží poslaneckých křesel, přijde moment zjištění a sice, kdo z kandidátů křeslo skutečně získá a kdo ostrouhá. A o tom právě rozhodnou i preferenční hlasy.
Každý volič na vybrané kandidátce může udělit hned čtyři preferenční hlasy.
A pokud takový kandidát, byť by byl na posledním místě kandidátky, získá tolik preferenčních hlasů, kolik odpovídá nejméně pěti procentům z celkového počtu hlasů, který dotyčná strana či koalice získala v příslušném kraji, posouvá se do čela kandidátky.
Pokud více kandidátů dostane přes pět procent preferenčních hlasů, rozhoduje počet těchto hlasů. První místo získá nejkroužkovanější kandidát. Pokud dostali dva kandidáti stejný počet preferenčních hlasů, výše se umístí ten, který stál výše na původní kandidátní listině.
Jak fungují volební koalice?
Volební koalice jsou složené z několika stran. Rozdělení koaličních kandidátek v jednotlivých krajích probíhalo podle zvláštního klíče. Například u kandidátek SPOLU je napříč kraji poměrně značně rozšířený jev, že na prvních třech místech společné kandidátky nejsou ani všichni nejvýše postavení kandidáti každé z koaličních stran. To znamená, že pokud by tato koalice získala v některém z krajů například 3 mandáty a nedocházelo ke kroužkování, tak jedna ze stran vyjde naprázdno, protože její kandidát je třeba až čtvrtý nebo pátý na kandidátce.
Přestože SPOLU i PirSTAN svorně proklamují, že jim jde primárně o výsledek celku, četní kandidáti se netají tím, že spoléhají napreferenční hlasy, a cíleně o ně usilují. Přitom například koaliční smlouva mezi Piráty a Starosty něco takového zcela zapovídá.
Vzpomeňme výsledek uskupení Koalice (KDU-ČSL + US-DEU) z roku 2002, kdy z 31 mandátů získali lidovci 22 a unie jen 9. I tehdy tento nepoměr způsobilo kroužkování a disciplinované voličstvo KDU-ČSL, které v mnoha krajích nepustilo do sněmovny ani krajské volební lídry v barvách US-DEU.
Kolik potřebuje kandidát preferenčních hlasů?
Z propočtů je přitom patrné, že větší šance na úspěch s kroužkováním je v méně či středně lidnatých krajích. Ukažme si to na příkladu Královéhradeckého kraje. V něm je přibližně 440 000 oprávněných voličů. Pokud bude volební účast stejná, jako tomu bylo před čtyřmi lety (v tomto kraji 63,25 %), přijde hlasovat zhruba 278 300 lidí. Získá-li například volební koalice SPOLU v tomto kraji 25 % hlasů, obdrží hlas od 69 575 voličů. Bude-li některý z jejich kandidátů na zadních místech volební listiny doufat ve vstup do sněmovny, bude muset získat nejméně 3479 preferenčních hlasů. U stran s nižším procentuálním ziskem se pak počet potřebných preferenčních hlasů pro zisk poslaneckého křesla úměrně snižuje. Například u strany se ziskem 10 procent (a při zachování výše uvedených konstant, co se týče volební účasti) bude kandidátovi stačit k posunu vzhůru napříč kandidátkou „jen“ 1390 preferenčních hlasů. Takové množství kroužků už není nebo nemělo by být pro mediálně zdatnou štiku nebo široce známého kandidáta problém.
Voliče neošálíš
V rámci přípravy kandidátek se mnoho známých, protřelých, pochybných či všehoschopných tváří ocitlo na nevolitelných místech nebo na místech, na nichž to za současného stavu preferencí „nemají jisté“. Tací lidé se ale jen neradi chtějí rozloučit s teplým poslaneckým křesílkem a spoustou výhod a finančních náhrad. Jejich zájmem proto také bude co největší kroužkování, které je může katapultovat zpět do sněmovny.
Toto je vše teorie. Hlavní slovo bude mít volič a ten rozhodne. Už v minulosti čeští voliči dokázali v mnoha případech na hlavu postavit veškerou snahu partajních sekretariátů a vybrali si své zástupce z různých koutů kandidátek. Ostatně něco o tom ví i Ivan Langer. V roce 2010 vedl kandidátku ODS v Olomouckém kraji, a přestože jeho strana díky „neprohře“ nakonec sestavovala vládu, on se do sněmovny vůbec nedostal, protože lidé v kraji dali více kroužků někomu jinému.
