Bohumil Doležal: Volební kampaň vrcholí. Všechny přístroje fungují normálně
Hned počátkem týdne otřásla Hradem i veřejností zpráva o hospitalizaci prezidenta Zemana. Byla v ní původně cítit jakási nejistota (mluvčí Ovčáček se dokonce na Twitteru modlil), ale nakonec všechno dopadlo dobře. Připomnělo mi to počátek normalizace (moje mladá léta). Tehdejší prezident Svoboda na tom taky nebyl se zdravím nejlíp. Byl dlouhodobě hospitalizován a mezi nepřáteli režimu (k nimž jsem patřil) kolovala parodie na zprávu ČTK: „Zpráva o zdravotním stavu prezidenta republiky: všechny přístroje fungují normálně.“ Podobně tenkrát informovovala agentura TASS o vždy nejistém průběhu kosmických experimentů SSSR.
Konstatování, že přístroje fungují, lze použít i v souvislosti s nejnovějšími volebními modely. Jsou v podstatě stejné: vede s přinejmenším dostatečným náskokem ANO, následují opoziční koalice (Spolu, „PirStan“). Pak zase s odstupem SPD a KSČM. A v záloze pro Nové pořádky číhá těsně pod 5 % ještě ČSSD či „Přísaha“. Mladá léta mi připomíná, že agentury se při základní shodě dělí na „jestřáby“ (už tradičně STEM) a umírněné „holubice“ (Data Collect). V oblasti průzkumů veřejného mínění je to poněkud neotřelé dělení, ale zvykejme si.
I mezi kandidujícími panuje jednota. Titulek v Právu 13. září hřmí: „Proti kvótám a ilegální migraci všichni“. Jistěže, představte si stranu, která v kampani hlásá: rozhodně podporujeme ilegální migraci! Rozdíl je jen v tónu: „ANO“ tvrdí, že kvóty na migranty odmítne v jakékoli formě a za jakoukoli cenu, SPD prosadí, aby ilegální překročení hranic bylo kvalifikováno jako trestný čin, KSČM odmítá nelegální ekonomickou migraci. Rýsuje se virtuální koalice, která tu už byla. Ostatní („Pirstan", Spolu, ČSSD) se trochu stydí, ale ještě víc se bojí voličů. I zde tedy všechny přístroje fungují normálně.
Podobně dopadla týž den anketa mezi lídry v MF Dnes. Téma je: „Posílit právo bránit se zbraní v ruce svůj život a domov“ (právo bránit soukromí: můj dům, můj hrad). Zde se malounko styděli poslanci Chvojka a Černochová.
Při všech rozdílech tedy platí: „Padouch, nebo hrdina, všichni jedna rodina“. Potřebujeme vůbec ještě nějaké volby?
