Ceny rostou a bude hůř. Vláda se zmítá v orgiích populismu. Babiš je slibotechna
V médiích se v posledních dnech množí zprávy o budoucím setrvalém růstu cen elektřiny, plynu, ropy všude po světě. I laikovi je zjevné, že růst cen se nakonec promítne do dalších oblastí, z hlediska každodenních potřeb běžného člověka skoro do všech. Chci napsat jen pár poznámek k tomu, co to dnes znamená politicky u nás v ČR.
Náš nynější establishment v posledních měsících, vlastně už dvou letech, bojuje proti pandemii a využívá toho boje k postupnému podvazování veřejného a politického života. Do karet mu teď hraje i nynější volební kampaň. Za těchto okolností připomíná čím dál tím víc orgie populismu na palubě Titaniku. Danse macabre, k němuž se jaksi z nezbytí přidávají skoro všichni.
Je jen velmi málo prostoru pro varovné řeči, zato hodně pro neomezenou slibotechnu. Andreji Babišovi se daří držet si preference na 26–29 %. Problémy se krčí v suterénu a odkládají se až poté, co lid ve volbách rozhodne. A je minimální prostor pro to, aby se realisticky upozorňovalo na to, jak je veřejnost už jen tímto odkladem balamucena.
Chtěl bych říci v rámci prostoru, který mám k dispozici, jen jedno: až bude odvoleno, přijde hodina pravdy. Po břeskné slibotechně na dluh přijde na řadu husákovské „trpezlivé presvedčovanie“. Prostředky k němu (tedy ty, co měl kdysi dr. Husák a spol.) jsou dnes omezené. Lidé si během třiceti let odvykli – ti, co budou přesvědčováni, i ti, jichž bude zapotřebí v „přesvědčujících“ orgánech.
Zato nechybí idea, lépe řečeno ideologie. Hlásí se k dispozici např. boj proti nemravnosti policejním terorem. Andrej Babiš sice jaksi zklamal, ale stejně jako měl své předchůdce (posthavlovské „virtuální ministerstvo vnitra“ z přelomu tisíciletí), má dnes i dědice (Přísaha i Piráti, u nichž si toho dnes už nikdo nevšimne).
Jediné, co chybí, jsou zastánci polistopadové demokracie. Měla své mouchy, a proto jsme si ji v posledních osmi letech dokonale rozmlátili. Žádná z dnešních stran se k ní neodváží otevřeně a jednoznačně přihlásit. S tím, že chyba není, že jsme ji v letech 1989–2013 budovali, ale že jsme ji pak z indolence zničili.
Příští měsíce nám za to vystaví účet.
