Babiš a Bartoš v předvolební debatě uspávali hady. Televizní střet poté zadusil covid
Přímý souboj šéfa ANO a pirátů na obrazovce České televize proběhl sice korektní, ale nezáživnou formou. Debatovalo se především o věcech, které české občany už nezajímají.
Ti z Čechů, kteří se očkovat proti covidu nechat chtěli, tak již učinili. Zbytek populace si částečně myslí, že v injekci se skrývá Sorošův čip na řízení vědomí, částečně pandemii považuje za humbuk, nebo se zkrátka koronaviru nebojí. Dramaturgie České televize nicméně z epidemie udělala hlavní téma první hodiny debaty z Ústeckého kraje.
Uspávači hadů
Druhou půlhodinu z dvouhodinové diskuse se politici dohadovali o krajské problematice typu nemocnice v Rumburku, což je jistě zajímavé pro osm set tisíc obyvatel regionu, ale méně poutavé pro zbytek republiky. Rozhodnutí ČT drobit debaty po krajích se tak opět prokázalo jako mylné. I tak atraktivní střet, jako konfrontace Andreje Babiše s Ivanem Bartošem, byl zejména díky volbě témat redukován na nekonečné pošťuchování o nejprve pandemickou, později regionální problematiku. Když konečně došlo na klíčové programové body, většina diváků už patrně spala.
Sláma z bot
V debatě se tak pouze opakovaly známé vzorce: absolutní šedivost umírajících partají, tedy ČSSD a KSČM. Dále fascinující schopnost Andreje Babiše permanentně přepínat mezi polohou “všechno som zařídil a všude som bol třikrát” a “za to nemůžeme my, ale náš koaliční partner.” Proč Babišovi i po osmi letech vládního angažmá prochází role člověka, který zároveň všechno řídí a zároveň za nic nemůže, je jednou největších záhad porevolučního Česka.
Ivan Bartoš opět kladl v tématech jako boj s covidem či rozvoj regionů důraz na “data, inovace a znovu data”, zjevně ve snaze přeleštit pirátské logo, pošramocené zoufalou kampaní i úlety některých straníků. Pokud si voliči z ústeckého kraje (a zbytku republiky) z dvouhodinové debaty někoho zapamatovali, byl to nakonec nejspíš Jaroslav Foldyna, který roli prostořekého ranaře z lidu dovedl k dokonalosti a jednoduché recepty made in SPD (tvrdě proti nemakačenkům, nepřizpůsobivým, imigrantům, EU, Němcům…) prezentoval aspoň přesvědčivě. Vlastně o mnoho přesvědčivěji, než Foldynův partajní šéf Okamura, z jehož “vlastenectví” čouhá politické podnikatelství jako hnědá sláma z bot.
Píchli jste si?
Je zjevné, že samotné zvládnutí či nezvládnutí covidu nakonec nebude tématem těchto voleb. Bude jím řada “dočasně trvalých” omezení, jež sebou přinesla doba postpandemická. Bude jím masivní zdražování energií a služeb, bude jím nedostupnost vlastního bydlení zejména pro mladé lidi, bude jím roztočená inflace. Bude jím obludné bobtnání státu a jeho výdajů. O čem se v pátek v předvolební diskusi nejzuřivější pohádal premiér s jedním ze dvou lídrů opozice? O tom, zda stát píchnul injekci dostatečnému počtu občanů.
