Kecy & politika: Hola, hola, Moskva volá aneb Klaus, Zeman a Okamura
Jaký záměr má Miloš Zeman a Václav Klaus s SPD Tomia Okamury? Proč do této strany dosazují své lidi a doporučují ji k volbě? Co má být konečný cíl? Těmito otázkami se v novém podcastu Kecy a politika zabývají Petros Michopulos a Bohumil Pečinka.
Okamurova strana Svoboda a přímá demokracie už nepřipomíná protestní formace z roku 2013 nebo 2017, která se dostala do Poslanecké sněmovny. Dnes je tvořena sedmi proudy.
Prvním a nejviditelnějším jsou političtí podnikatelé kolem Tomia Okamury a Radima Fialy. Politiku chápou jako pokračování byznysu jinými prostředky. Nic víc. SPD jsou schopni naplnit těmi idejemi, po nichž je zrovna politická poptávka. Z protestních politiků se stali komerční rebelové, kteří se dnes nejvíc obávají Volného bloku, jenž je dnes to, co byli oni před lety.
Poslechněte si podcast Kecy & politika na Spotify:
Druhým proudem jsou lidé z bývalé pravicově extremistické scény. Svědectví o tom mj. podávají zprávy ministerstva vnitra, které na tuto okolnost řadu let poukazují. Dalším proudem jsou tzv. konzervativní socialisté (Ivan David, Jaroslav Bašta, Jaroslav Foldyna), tedy politici ze zemanovského křídla někdejší sociální demokracie. Dnes bývalí členové ČSSD mají asi třetinu lídrovských míst v různých krajích SPD pro volby do Poslanecké sněmovny. Miloš Zeman současně osazuje těmito lidmi další struktury SPD. V jistém smyslu je to logické, protože voliči SPD jsou podle průzkumů tvořeni českým dělnictvem, jež dříve volilo sociální demokracii.
Novou skupinou kolem SPD jsou agrobaroni. Tito lidé dnes ovládají Agrární komoru a usilují ještě o ministerstvo zemědělství. Dlouhodobě prosazují zákon o potravinové soběstačnosti. Minulý rok prosazovali zákon, který by stanovoval 85 procent českých potravin v supermarketech. V praxi by to znamenalo vyhlášení obchodní války jiným evropským zemím a de facto vystoupení z EU. Agrobaroni dnes pořádají pro Okamuru jeho předvolební jarmarky.
Pátou skupinou jsou konzervativní katolíci typu lídra SPD v Praze Nerušila, kteří vidí v SPD hráz proti „rozkladnému“ západnímu liberalismu. Další skupinou jsou tzv. pravicoví snobové, kteří uvěřili lži desetiletí, že Vladimir Putin je obhájcem klasických konzervativních hodnot proti levicovému progresivismu západní Evropy. Do této kategorie jde zařadit i exprezidenta Václava Klause.
Autoři podcastu Kecy a politika se domnívají, že jak Zeman, tak Klaus využívají SPD ke svým mocenským zájmům. Tomiovi Okamurovi za odměnu otevírají dveře ke svému podnikatelskému a kulturnímu zázemí.
Zatímco u Zemana jde o logický krok, protože voliči SPD jsou především jeho voliči, u Klause staršího se jedná o tragický intelektuální omyl. Pro voliče SPD je Klaus sprosté slovo, synonymum někoho, kdo tzv. rozkradl zemi po pádu komunismu. Jeho tradiční voliči byli ze středních vrstev a měst střední a větší velikosti. Když se ve druhém prezidentském období Klaus starší názorově radikalizoval, přestali mu rozumět a tyto světy se navzájem odpojily. Od té doby je v politické izolaci a zoufale si hledá své publikum. Už osm let přitom neomylně sází na marginální politické skupiny, jež ho záhy zklamávají, čímž se marginalizuje společně s nimi.
Autoři podcastu Kecy a politika také rozebírají inklinaci všech těchto skupin k Moskvě. Soudí, že je to zvláštní podprahové směřování české politiky už od začátku 19. století. Když se panslovanskému třeštění vysmál Karel Havlíček Borovský, zdálo se, že je to vyřešená otázka. Nicméně příklony části politické reprezentace k Rusku se periodicky opakovaly po roce 1867, po první i druhé světové válce a našlo to slavné finále po komunistickém převratu v únoru 1948. Ještě před třiceti lety jsme si mysleli, že proruské směřování definitivně vyléčila sovětská okupace v srpnu 1968. Nicméně v posledních deseti letech v určitých krizích zdomácněla pověra, že Vladimir Putin je obráncem konzervativních hodnot Evropy proti rozkladnému vlivu Západu. To dnes tvoří podloží řady programu SPD, který mj. požaduje referendum o vystoupení z Evropské unie a NATO. I o tom budou letošní volby.
