Bohumil Doležal: Víme vůbec, o co v těchto volbách jde? Souboj pravice a levice to není
K této krátké rozvaze mne vedou některé výroky předsedy ODS Petra Fialy z poslední doby. V Právu z minulé soboty hovořil např. o tom, že u nás už „nemůže pokračovat vláda populistů, nebo populistů s extremisty“. Občas přidá ještě komunisty a socialisty. To je pravda tak ze tří čtvrtin, a ještě k tomu mlhavá.
To, o co v nadcházejících volbách jde, je, zda se podaří zvrátit politický vývoj z let 2013–2021, tj. nezadržitelné hroucení parlamentní demokracie a právního státu. Je to problém politický, ne morální.
Ideologie, která zvítězila ve volbách 2013 a 2017, stála na švindlování s morálkou: od počátku tu prý nejde o politiku, ale o triumf mravnosti nad dosavadním marasmem. Kompetentními orgány tohoto zápasu o mravnost jsou podle ní policie a státní zastupitelství. Ideální model je tedy „policejní a prokurátorský stát s lidskou tváří“.
A zároveň se vytvořil „Anofert“: mohutný mocenský komplex, zároveň průmyslový koncern, mediální impérium a politické hnutí.
Pokud vám snad tohle všechno připomíná režimy z roku 1933 či 1948, nemáte úplně pravdu. Zatím je to jen jakási parodie na ně.
Je naprostý nesmysl, že by v těchto volbách šlo o nějaké střetnutí „pravice“ s „levicí“. Jednak komunisty (stejně jako kdysi nacisty) nelze označovat ani za jedno, ani za druhé. A ČSSD spáchala v posledních osmi letech úplně nedůstojné harakiri. Levice jaksi chybí.
To, o co jde, je záchrana právního státu a parlamentní demokracie. Terén je pořád ještě parlament a veřejná diskuse. Jenže místo volební diskuse tu zatím máme jen potěmkinskou slibotechnu, v níž se farmáři a čuňata (řečeno orwellovskou terminologií) bijí po hlavách různými holuby na střeše.
Obnova demokracie znamená obnovu nikdy nekončícího zápasu, v němž demokratická pravice s demokratickou levicí vede za dohodnutých pravidel a pod veřejnou kontrolou tvrdý boj o společný zájem, o funkční a spravedlivý stát.
A nám teď hrozí, že místo toho vznikne na dlouhá léta dusivě stabilní autokracie, oligarchie a buranokracie. Hrozí nám to, co už jsme jednou zažili: „normalizace“ v tom nejhorším slova smyslu.
