Ano, teď už snad bude líp. Jen si ujasnit, kdo vlastně vyhrál
Nejsilnější volební koalice, nejsilnější strana, nejvíc procent, nejvíc mandátů, nadpoloviční většina… Určit vítěze voleb by mělo být jednoduché. Po uplynulém sněmovním klání se z toho ale stává téměř filozofická disciplína…
…i když vlastně to jasné je. Nebo bylo by, pokud by hnutí ANO nechtělo dál bojovat a necítilo podporu od prezidenta Zemana, jakkoliv ten nyní zápasí hlavně se svým zdravím.
„Úspěch se počítá na mandáty a my máme o jeden víc,“ nastínil pohled optikou ANO jeho místopředseda a šéf končící sněmovny Radek Vondráček. A následně v Partii v televizi CNN Prima News trošku dialekticky dodal: „Vítězství je hnutí ANO, ale je to úspěch koalice Spolu.“ Inu.
Je logické, že strana chce uzmout moc, zvlášť když ji doposud třímala v rukách. Hnutí Andreje Babiše v tom není první ani poslední. Jen ta argumentace… „Jsme nejsilnější klub, budeme mít požadavky, aby ta sněmovna vypadala jako vždycky,“ přiblížil pak Radek Vondráček, jak to ANO vidí na dalším bojišti, tedy na parlamentní půdě.
Jiní to s vítězem voleb vidí pochopitelně trošku jinak, což se týká zvlášť koalice Spolu. „Souhlasím s tím, že přepočet na mandáty je důležitý. A to především u těch, kteří jsou schopni sestavit koaliční většinovou vládu,“ nastínil svůj pohled šéf lidovců, kteří Spolu s ODS a TOP 09 tvoří, Marian Jurečka.
Neboli jsme o krok dál. Vítěze voleb neurčuje ani pouhý procentní zisk, ani počet mandátů, ale schopnost dát dohromady funkční většinu. V dolní parlamentní komoře a potažmo pro vládu.
A právě sněmovnou to začne. Tady se svede první bitva, a to o jejího předsedu. Bude to on, kdo bude mít k dispozici případný třetí pokus pro jmenování premiéra. A na koho může dočasně přejít část prezidentských pravomocí. A z kterého tábora by měl šéf sněmovny být?
„Myslím, že jako výrazně nejsilnější klub máme morální oprávnění, abychom si o to křeslo řekli,“ je si jistý Radek Vondráček. A stejně tak i Marian Jurečka, byť s jiným znaménkem: „My jako Spolu jsme získali nejvíce hlasů od voličů, tak je logické, abychom postavili kandidáta na předsedu sněmovny.“ Tak uvidíme, ustavující schůze bude již brzy.
Celé je to ale o vnímání voleb. Jestli je vítězem strana s nejvyšším počtem hlasů, mandátů či právě ten, kdo dá dohromady funkční většinu. Našemu poměrnému systému odpovídá poslední z variant, ostatně hned několik polistopadových volebních situací tomu i nasvědčuje.
Novým prvkem je možná debata o tom, jestli se za nejsilnější uskupení počítá i koalice, anebo jen jednotlivá strana, což načal prezident Zeman. Ve finále je to ale jedno, stejně půjde o tu „stojedničku“, respektive o nadpoloviční většinu poslaneckých hlasů.
Ale není to jen tahanice o punc vítěze voleb, nýbrž o jejich vyznění jako takové. Takhle hezky a skromně to například Andrej Babiš zformuloval po jejich skončení: „Já myslím, že ten náš výsledek je skvělý. My jsme sami takový výsledek nečekali.“
No a proč to tedy tak úplně nedopadlo? „Prohráli jsme kvůli Praze. Praha nás porazila jako vždycky,“ postěžoval si (asi) končící premiér. Byť lídr pražské kandidátky ANO Patrik Nacher si dovolil vidět to jinak: „Beru to jako kolorit. Všichni věděli, že v Praze ty výsledky jsou vždycky jiné než ve zbytku republiky.“
Ale nechme volby volbami, teď půjde hlavně o další vývoj – ustavení sněmovny, sestavení vlády… A nakolik to půjde rychle. „My nechceme dělat nějaké triky, nějaké protahování,“ ujišťoval v nedělní Partii Radek Vondráček. Tak si řekneme za pár týdnů.
