Liberální Česko potřebovalo k vítězství 900 tisíc propadlých hlasů socialistů, komunistů a fízlostrany
Nejobecnější politické dělení České republiky posledních osmi let se dá vyjádřit takto: liberální versus babišovský, národovecký či zemanovský svět. Zemanovská část teď ve volbách prohrála, dokonce výrazně.
Dvě z důležitých opor tohoto světa, tedy KSČM a ČSSD, jsou mimo sněmovnu, SPD přišla o dva mandáty, ANO o pět. Liberální koalice PirSTAN a SPOLU s většinou sto osmi hlasů má šanci být nejsilnější vládou porevolučního Česka. Všechno ale mohlo být jinak. Nejpřesněji to kupodivu hned po volbách vyjádřil Tomio Okamura. Především národovci, kteří spolu s ANO zdecimovali starou levici a přebrali její elektorát, dojeli na tříštění hlasů. Výmluvná byla už atmosféra ve volebních štábech.
Socani a soudruzi
Jestliže platí, že ovce se podobají pastýřům (a obráceně), lze něco podobného říct o vztahu politických stran a míst, jež si vybírají ke sledování výsledků klíčových voleb.
Například kontrast mezi hlavním stanem SPOLU a ČSSD byl naprosto zdrcující. Konzervativně liberální koalice to pojala velkolepě: lobby luxusního hotelu na Starém Městě pražském, hostesky, opulentní raut, velkoplošné obrazovky. O pár set metrů dál připomínalo přízemí Lidového domu živý obraz z románu Charlese Dickense o sociální bídě: krcálek s prošlapanými koberci a nedoslýchavým pánem, který vyřizoval akreditace. Jako občerstvení dvě láhve vyšeptalé sodovky a termoska s čajem. Metafora pádu nejstarší tuzemské politické strany a masakru tradiční levice nemohla být čitelnější.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
