Svéráz prezidentské volby. Zbývá necelý půlrok a zatím to vypadá jak hospodské tipování
Trochu se už ví, něco se tuší a u zbytku se tápe. Pohled na průzkumy týkající se nadcházejícího výběru hlavy státu dává více otázek než odpovědí, některé voliče pak musí rovnou naplňovat skepsí. Tedy pokud se v nadcházejících měsících něco výrazně nezmění.
Viz například průzkum, který v pondělí zveřejnila agentura Median. Nejdříve k tomu zajímavějšímu, co z něj vyplynulo. Žebříčku dále vévodí expremiér Andrej Babiš, pokud ale jde o volební potenciál (tedy podporu od těch, co by byli ochotni kandidáta zvažovat), těsně ho předhání generál Petr Pavel. A u druhého hlediska vcelku dobře dopadá i senátor Pavel Fischer, který z „bronzové“ příčky popularity pro změnu odsouvá šéfa odborů Josefa Středulu.
A ještě k Andreji Babišovi: má dle předpokladů z uváděných kandidátů nejpevnější voličské jádro (19 %, Petr Pavel 11,2 %, naopak zmíněný Pavel Fischer pouze 2 %). Takže pokud do prezidentského klání půjde, bude nepravděpodobné, byť samozřejmě ne vyloučené, že by se nepropracoval do druhého kola. Tady jsme ale u první podivnosti.
Hlavní favorit stále neřekl a ještě nějakou dobu nejspíš neřekne, zda se o Hrad bude opravdu ucházet. Stát se tak má až začátkem listopadu, tedy zhruba jen dva měsíce (!) před prvním kolem voleb. I když třeba Andrej Babiš ještě s načasováním hýbne, u něj člověk nikdy neví.
Pak je tu další podivnost, jakkoliv může být pochopitelná. Tedy že v přehledech obliby kandidátů je řada lidí, kteří kandidaturu nejen neoznámili, ale ani o ní neuvažují či ji přímo vyloučili. Samozřejmě je možné, že někteří jejich příznivci budou hlasovat „nohama“, tedy k volbám nepůjdou, i když hodně jich nakonec spíš zvolí někoho jiného. Otázka zní koho.
A do třetice, zbývá tu jedna podstatná neznámá. Strany vládní koalice zatím neřekly, zda postaví společného kandidáta, anebo každé křídlo podpoří někoho jiného. A zda to bude vlastní kandidát, anebo se postaví za některého již potvrzeného. Či kombinace obojího.
Uklidnit pocit nejistoty může fakt, že ani v letech, kde bylo pole kandidátů jasnější, nemělo při zpětném pohledu smysl brát průzkumy příliš vážně. Oblíbeným příkladem je hned první všelidová volba českého prezidenta z roku 2013, před níž byl za horkého favorita považován bývalý premiér Jan Fischer. Nakonec se nedostal ani do druhého kola a třetí místo uhájil jen těsně před sociálním demokratem Jiřím Dienstbierem (pro připomenutí kompletní výsledky zde).
Výše popisovaný předvolební galimatyáš se dá z části připisovat právě změně způsobu volby prezidenta, tedy výběru všemi oprávněnými voliči. Má jiné zákonitosti než parlamentní, mimo jiné co se načasování iniciativy uchazečů o Hrad a zjišťování jejich reálné podpory týká. Na druhou stranu, i u volby hlavy státu zákonodárným sborem jsme si v polistopadové době užili mnohá překvapení. Však i Miloš Zeman by mohl vyprávět…
