Bohumil Pečinka: Volební tsunami neproběhla. Co se stalo?
Expremiér Andrej Babiš projektoval komunální a senátní volby 2022 jako referendum o vládě Petra Fialy. Mluvilo se o oranžové tsunami, což byl volební úspěch ČSSD v krajských volbách 2008, když sociální demokraté získali prvenství ve většině krajů a ovládli výsledky senátních voleb. Zopakovalo se to i tentokrát v režii ANO?
Základem volební oranžové tsunami bylo, že Paroubkova sociální demokracie zmobilizovala voliče, které k tomuto typu hlasování obvykle nechodí. Takže zatímco političtí analytici vycházeli z obvyklého rozložení sil, a mudrovali, jaké hlasy se přesunou kam, ČSSD přivedla k volebním urnám nové voliče, kteří byli vysoce namotivovaní říct skrze krajské a senátní volby Topolánkově vládě ne. O čtrnáct let později sice ANO dosáhla v řadě míst slušného volebního výsledku, ale „oranžová tsunami“ to nebyla ani náhodou.
Především nebyl splněn předpoklad, že se výrazně zvýší volební účast ve prospěch hnutí ANO a „noví“ voliči rozhodnou. Na to si ostatně stěžoval i sám Andrej Babiš. Čeho jsme tedy byli svědky?
Stále platí teorie dvou voličských světů (Česko A a Česko B), mezi nimiž není odtok a přítok hlasů. A protože k volbám oproti letům 2014 a 2018 nepřišli výrazně jiní voliči, sestával volební úspěch ANO téměř výhradně z koncentrace hlasů na levici. Jinak řečeno, v drtivé většině měst, obcí a senátních obvodů ANO poslalo ČSSD a KSČM mimo zastupitelstva a druhá kola senátek.
Od těchto voleb definitivně platí následující věc: ANO, to je nezpochybnitelný hegemon levice. Typickým příkladem může být Děčín, kde po listopadu 1989 stabilně dominovala ČSSD a KSČM. Dnes se nedostali do zastupitelstva a každá získala 2,4 procenta hlasů.
Pokud chtějí mít členové a funkcionáři těchto stran nějakou politickou budoucnost, měli by uvažovat o fúzování s ANO. Anebo se radikálně odpojit od spolupráce s Babišem a začít jinde a na jiném písku budovat půdorys něčeho nového bez spolupráce s ANO a čekat na jeho vysílení.
Jestliže Babiš přetáhl většinu někdejších voličů ČSSD a KSČM, nepřetáhl je všechny. Zhruba dvacet až třicet procent, kteří se označují za „vlastenecky smýšlející“ našla přístav v Okamurově SPD. Jsou regiony (Olomoucko, Prostějovsko), kde směřování k SPD bylo ještě vyšší.
Volební výsledek Česka A, které zhruba reprezentují strany dnešní vládní koalice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, piráti a STAN), ovládly dva trendy – personalizace a lokalizace. Jinak řečeno, z velké části se posuzování těchto stran odpojilo od celostátní politiky a přihlíželo se k výkonu v dané oblasti. Tam, kde SPOLU, resp. ODS podala slušný výkon (Brno, Plzeň), zvítězili a někde i navýšili volební výsledek. Jinde udrželi pozice (Ostrava).
Oslabili hlavně v těch městech (Teplice, Mladá Boleslav), kde nezvládli generační obměnu. Jinak řečeno, letitá vláda ODS nad těmito městy vyvolala potřebu změny. Když nedokázali nabídnout nové lídry, nebo odrazit nástup generačně mladších uskupení nezávislých, tam vyklidili pozice. Někde zase natolik zvorali předvolební kampaň (Praha), že jim nepřišla část jejich voličů a oni zůstali za očekáváními.
Andrej Babiš se určitě nevzdá pokusu vtisknout těmto volbám interpretaci referenda proti vládě a tsunami. Má na to týden, protože do druhého kola senátních voleb se dostalo 19 jeho kandidátů, což téměř stejný počet jako u stran SPOLU. V tomhle bude jinak nezajímavé druhé kolo senátek možná nejsledovanějším volební střetem v historii voleb do horní komory parlamentu.
