Krajina vítězů. Volební výhru si tentokrát v Česku připisuje snad úplně každý
Vypadá to na nejúspěšnější volby v dějinách Česka, protože za vítěze se považují úplně všichni. Vláda i opozice, euronadšenci i nacionalisti, liberálové i fašisti. Občané aby se téměř strachovali, zda naše zemička takový ohňostroj úspěchu vůbec zvládne vstřebat.
Vláda říká, že zvítězila, neboť jakkoliv prý proběhlé volby do Senátu a komunálu nebyly nikdy referendem o vládě, výsledky jasně napovídají, že voliči jsou s prací vlády mnohem méně nespokojení, než vláda čekala. Takže to referendum o vládě vlastně bylo, protože dopadlo dobře. Babiš říká, že zvítězil, protože ANO bere radnice řady krajských měst, i když nebere Prahu, kterou vždy chtějí všichni nejvíc. Kdo v Praze bydlí, diví se proč, příčetný člověk o trpkou zkušenost s řízením cirkusu jménem hlavní město nestojí. Okamura říká, že zvítězil, a není daleko od pravdy, jeho byznysprojekt maskovaný za politickou stranu významně posílil.
Nevolte mě
Úspěch hlásí i křiklouni, kteří se širší veřejnosti představili začátkem září na Václavském náměstí. Ti tedy zatím vyhrávají asi tak jako vojska jejich milce Putina vítězí na Ukrajině. Z politického kanonenfutru národovců, vrženého do senátních voleb, to do druhého kola přežila pouze jedna uchazečka v Kroměříži. Zvítězil i plukovník Šlachta, byť pouze v Pohořelicích. Možná že až plukovník povýší na generála, bude moci pomýšlet na vítězství i jinde po vzoru pana Pavla, křestním jménem Generál. Vítězství zatím neoznámil Petr Cibulka, asi čeká na ideální souběh tellurických proudů a nasazené medikace. Místostarostou obce Stanovice se nově stane muž jménem Václav Klaus, což je nepochybné vítězství pro Václava Klause, pro občany Stanovic i pro celý region. Jediným skutečně poraženým je tak anarchokapitalista Urza, pro kterého v Praze několik lidí hlasovalo, ačkoliv měl na volebním lístku jasně napsáno “Nevolte mě”.
Poražený mezi vítězi
Jakkoliv se Fialův kabinet bude snažit prezentovat výsledky voleb jako vcelku dobré, realita je mnohem méně růžová. Babišovi se sice nepodařilo vyvolat protivládní vlnu, ale podpora ANO je mezi segmentem starších voličů z venkova, maloměst a periferií metropole zjevně neotřesitelná. Tomio Okamura úspěšně verbuje pod národovecký prapor i občany mimo tvrdé jádro nacionalistů. Důvod je jasný: krize či spíše souběh krizí, který dnes Česko zažívá, vždy svědčí politickým žonglérům s lidovým hněvem. Vláda to má o to obtížnější, že na většinu procesů, které ženou voliče k Babišovi a Okamurovi, má malý vliv a případná opatření se projeví až po mnoha měsících.
Petr Fiala disponuje jen omezeným množstvím prostředků, jak ze Strakovy akademie rychle zkrotit inflaci, zastavit nastupující celoevropskou recesi či rozmluvit Němcům idiotskou politiku boje s jadernou energií. A za jedinou věc, kterou může Česká republika aktivně přispět k příchodu lepších časů, totiž za vojenskou pomoc určenou k porážce vraha z Kremlu, je kabinet opozicí brutálně ostřelován. Česko je po volbách zemí samých vítězů, ale vláda aktuálně spíš prohrává.
