Jediný důležitý průvodce volbou prezidenta: Kdo má reálnou šanci, kdo je egomaniak a kdo nechce sedět?
V aktuální volbě hlavy státu nám vykrystalizovalo devět, v extrémním případě jedenáct jmen (pokud vyjdou dovolání dvou Karlů – Diviše a Janečka). Média se začala předhánět v sepisování profilů oněch kandidátů, ve vyjmenovávání jejich postojů a názorů na tzv. prezidentské věci. Tedy například koho by jmenovali za soudce či generála, koho by vyznamenali a jak by se chovali vůči Ústavě. Tento průvodce prezidentskou volbou vám ale nabídne něco mnohem relevantnějšího, přehlednějšího a důležitějšího. Odpověď na otázku, proč chtějí tito lidé být prezidentem či prezidentkou. Pojďme na ně.
Pokračování 2 / 7
Důvod kandidatury: Prostě si to zasloužím!
Tohle je nejčastější důvod, který kandidáty do pozice hlavy státu žene. Řadu let jste (a v lepším případě dobře a bezproblémově) šéfovali nějaké státní instituci a máte pocit, že nad vámi už je jen prezident. Většinu času vám lidé projevují úctu, souhlasí s vámi a zvou vás na významné akce, takže nabudete dojmu, že jste opravdu pro společnost zásadní. V minulých letech sem patřil třeba Jan Fischer (úřednický premiér a šéf ČSÚ) nebo Jiří Drahoš (dlouholetý šéf Akademie věd).
Letos jsou čelními představiteli této kategorie Josef Středula, předseda Konfederace odborových svazů, který podpisy sehnal na poslední chvíli a v rámci kampaně nedokázal ani svolat pořádnou demonstraci. A bývalý rektor Karlovy univerzity, fanoušek Číny a Home Creditu a covidový odpírač Tomáš Zima.
Do této kategorie by se dali počítat i bývalý vojenský šéf NATO Petr Pavel a exrektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová. Ti mají ale samostatnou následující kategorii.
Pokračování 3 / 7
Důvod kandidatury: Mám reálnou šanci vyhrát
Zatímco v první přímé volbě zaznamenal Karel Schwarzenberg raketový vzestup, v těch dalších volbách už bylo o hlavních favoritech rozhodnuto dávno před nimi. Letos se to zdá podobné. Vykrystalizovala hlavní trojice favoritů, kterým ti zbývající dělají stafáž. Bohumil Pečinka často píše o tom, že je naše země rozdělena na Česko A a Česko B. Zatímco jedni volí ANO, SPD, Miloše Zemana a třeba komunisty, ti druzí fandí stranám současné vládní koalice.
První tábor tak má jasného reprezentanta v Andreji Babišovi, který se snaží přetáhnout na svou stranu hlasy SPD a proruských demonstrantů. Ten druhý pak má Petra Pavla a Danuši Nerudovou. A zatímco se tito dva budou v kampani hašteřit a útočit na sebe v debatách, Andrej Babiš bude posilovat.
Pokračování 4 / 7
Důvod kandidatury: Rád bych byl senátorem a chci kampaň zadarmo
Jeden z vůbec nejodpornějších přístupů, který se dá v prezidentské volbě aplikovat. Všichni vědí, že tito kandidáti nemají reálnou šanci vyhrát (včetně samotných kandidátů). Nedělají žádnou kampaň, nemají žádné spoty a nedělají kontaktní kampaň. Prostě existují a čekají na svatý grál přímé prezidentské volby – televizní debaty na ČT a Nově, případně prezidentské debaty velkých deníků typu Blesk. Ty jsou obecně hodně sledované a kandidátům zajistí známost i případnou popularitu. Dotyční pak mohou aplikovat pohodlné senátorské perpetum mobile – kamarádi v Senátu jim svými podpisy bezpracně zajistí kandidaturu na prezidenta, oni kandidují, mají kampaň zdarma, nepředřou se a uspějí následně v senátních volbách.
Všechny tohle otravuje, snižuje to důvěru lidí v institut prezidentské volby a tříští to hlasy. Jasnými zastánci těchto způsobů jsou poražení kandidáti z minulé volby Pavel Fischer a Marek Hilšer. V dosavadní kampani nepředvedli vůbec nic kromě toho, že přišli na pár společných debat, Hilšer navíc prozradil, že sleduje porno, a Fischer potvrdil, že nemá rád homosexuály.
Pokračování 5 / 7
Důvod kandidatury: Nevím, kde jsem, co je za rok a Tomio Okamura mě drží jako rukojmí
Nejsmutnějším kandidátem současných prezidentských voleb je Jaroslav Bašta. Muž, který jako jediný z kandidátů skutečně aktivně bojoval proti komunismu, jako politický vězeň skončil v roce 1971 za mřížemi a mezi prvními podepsal Chartu 77. Po roce 1989 ale nastoupil na smutnou dráhu. Pro Miloše Zemana odváděl špinavou práci v Akci čisté ruce. Dělal velvyslance v Rusku a na Ukrajině. Významný politický comeback zaznamenal až loni, jako člen SPD se stal poslancem. Nyní je reprezentantem Tomia Okamury v prezidentské volbě.
Kromě toho, že ho předseda hnutí SPD vzal před kampaní do barber shopu a Bašta nyní vypadá lépe než v 90. letech, je jeho kampaň prakticky nulová. Pokud nepočítáme pár letáčků s českou vlajkou a sem tam nějaký inzerát v tisku. Jaroslav Bašta se z energického antikomunisty stal unaveným zastáncem proruských nálad ve společnosti a jediné, co si zaslouží, je naše lítost.
Pokračování 6 / 7
Důvod kandidatury: Jsem egomaniak
Do této kategorie patří trojice obskurních kandidátů. Jsou jimi dva Karlové s nedostatečným počtem podpisů – Janeček a Diviš. Zatímco excentrický polyamorista a miliardář Karel Janeček chce v prezidentském úřadě bojovat dál proti covidu a za oblíbenější matematiku, podnikatel a exsporťák z ČT Karel Diviš chce být českým Richardem Gerem na Pražském hradě. Jinak se o něm nic jiného neví.
Třetí do party je Denisa Rohanová. Tato žena kandiduje díky podpisům obskurních poslanců, kteří už přes rok nesedí v Poslanecké sněmovně (třeba komunistická mlátička Zdeněk Ondráček, exšéf ČSSD Jan Hamáček nebo milovnice Ortelu a bojovnice proti USA a islámu Ivana Nevludová z SPD). Občas se jí lidé vysmívají, že chce být prezidentkou a přitom dluží přes milion korun. Do dluhů ji ale uvrhl exmanžel a ona v situaci, kdy by se řada lidí zlomila, naopak začala proti exekučním praktikám v Česku bojovat. Velmi záslužná činnost jí ale nestačila, a tak kandiduje na post hlavy státu, ačkoli ji nikdo nezná a za její kandidaturou stojí pochybný výkvět sněmovny složený ze zástupců KSČM, ANO, ČSSD a SPD.
Pokračování 7 / 7
Důvod kandidatury: Nechci jít do vězení
Jediný a pravý důvod kandidatury Andreje Babiše na Hrad je absolutní imunita a beztrestnost. Ústavní právníci se prakticky shodují, že zvolením šéfa ANO do postu hlavy státu VŠECHNY jeho kauzy končí. A to včetně zahraničních machinací kolem nákupu zámečku ve Francii, za které je v hledáčku francouzské i americké policie. Je to motor natolik silný, že Andrej Babiš je jediný, který do prezidentské kampaně šlape naplno už měsíc.
Není se čemu divit, když vám jde o ztrátu svobody, uděláte cokoli. Je to motivace, o které se ostatním účastníkům prezidentského klání může zatím jen zdát. Pokud si neuvědomí, že je čeká boj se zvířetem zahnaným do toho nejtemnějšího kouta, kterým Babiš bezesporu je, jsou odsouzeni k prohře.
