Prezidentská registrační šaráda. Volba je přímá, lidová, ale opět ne úplně důstojná
Úmorné hlasování, podivná zákulisní jednání, obvinění z nátlaku, spoléhání se na libovůli komunistů a v neposlední řadě i náboje v poště několika zákonodárců. Důvody pro opuštění parlamentní volby prezidenta se zdály jasné. Někteří straničtí předáci jen situaci nejspíš podcenili. Snažili se slibem, že podporují přímou volbu, zalíbit voličům a doufali prý, že to neprojde.
Teď jsme o hodně dál, od prvního všelidového klání o hlavu státu uplynulo bezmála deset let. Jak se ale ukazuje, také tady to drhne. A to ještě není řeč o tom, jak kvalitní či nekvalitní bývá peleton zájemců o Pražský hrad.
Zrovna teď v pondělí se ministerstvo vnitra tak trošku omluvilo jednomu z vyřazených kandidátů Karlu Janečkovi, že při neuznání jeho vlastního podpisu postupovalo příliš formalisticky a že šlo o „hraniční případ“. Nicméně odmítlo, že by to mělo vliv i na další neuznané podpisy na petičních arších: „Z jediné sporné situace nemůže být usuzováno na systémové pochybení ve vztahu k dalším neověřeným záznamům.“
O Janečkově stížnosti proti vyřazení – a nejen o jeho – bude ještě rozhodovat Nejvyšší správní soud. Pokud je ale pravda, co ministerstvo tvrdí, podle zkoumaných vzorků mohla být na jeho petičních arších až třetina neověřitelných záznamů. Což by vyvolalo otázku, jak vážně kandidáti k tomu přistupují. Anebo jinak – jestli nezměnit pravidla pro sběr podpisů.
Ještě větší podivnosti se ale dějí u nominací, které se opírají o nominace poslanců či senátorů. Státní instituce se dohadují, jestli každý může podpořit jen jednoho kandidáta či více. A dále – jestli se uchazeči mohou ohánět i podpisy zákonodárců, kteří už teď v parlamentu nesedí, jak tomu bylo u Denisy Rohanové.
A nejen oni, jak připomněl ústavní právník Jan Kysela: „Jednalo se navíc o poslance politických stran, které už v Poslanecké sněmovně nejsou zastoupeny, což se míjí s účelem ústavní úpravy: kandidát má osvědčit podporu nějaké relevantní politické síly, ať už občanů nebo členů parlamentu. Samozřejmě však členů aktuálních, přinejmenším v době vyhlášení voleb. O to se tu však nejedná,“ uvedl Kysela nedávno pro web institutu SYRI.
Neboli zjednodušeně řečeno, bez problémů není ani jeden ze způsobů, jakým se kandidáti mohou do prezidentského klání přihlásit. U toho „občanského“ je to nejistota, zda jim vnitro podpisy uzná, i když mají dostatečnou rezervu. A u toho parlamentního vlastně není dořešeno, kdo ze zákonodárců může kandidaturu podpořit a kolikrát. Což nejsou zrovna detaily…
Ministr vnitra Vít Rakušan chce po volbách připravit změnu zákona, která by podmínky upřesnila a podobným dohadům zabránila. Nutno připomenout, že podobné debaty se vedly už v minulosti, ale nikam to nevedlo. Tak třeba tentokrát.
A co návrat k parlamentní volbě hlavy státu? Tam se prakticky nikdo neodvažuje zahájit ani debatu…
