Diagnózy od Masaryka po Zemana: Mnozí prezidenti končili v hrozném stavu, kdy už neměli vládnout

Tatíček Masaryk byl počtvrté a naposledy zvolen československým prezidentem 24. května 1934. I když všichni věděli, že by kvůli špatnému zdravotnímu stavu být už zvolen neměl. To mu ale jeho okolí nedovolilo. Jeho prezidentský slib byl přenášen v roce 1934 v přímém přenosu Československým rozhlasem. Zatímco dříve byl přednášen předsedou Poslanecké sněmovny, nyní měl nastávající prezident slib přednést celý sám. Masaryk, který skoro neviděl, chtěl slib odříkat zpaměti, dle posluchačů se však v polovině zarazil a pokračoval, až když mu byl text napovězen. Nemohl naplno úřadovat, měl například ochromenou pravou ruku. Dokonce sám odmítal funkci vykonávat a chtěl rezignovat. Vhodná doba na jeho odstoupení ale podle jeho okolí nastala až na konci dalšího roku: 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a pak už většinou pobýval na zámku v Lánech. Na začátku září 1937 se jeho zdravotní stav ještě více zhoršil, přestože veřejnosti bylo oznámeno, že se zlepšil. V pondělí 13. září ale nakonec vzdali lékaři, v čele s osobním doktorem Adolfem Maixnerem, boj o jeho život. Legendární TGM zemřel 14. září 1937 ve 3 hodiny 29 minut ráno za přítomnosti své nejbližší rodiny a Edvarda Beneše a jeho manželky Hany Benešové. Přestože byl Beneš svědkem jeho trápení, nepoučil se z toho.

Protektorátní prezident Emil Hácha byl sám o sobě postavou rozporuplnou, tragickou a rovněž byl vážně nemocný v době výkonu své funkce. Už od roku 1940 se u něj objevovaly zdravotní problémy, které ho pak provázely až do konce života. Kvůli těmto komplikacím pro něj bylo stále těžší úřad vykonávat. Háchovo zdraví se zhoršovalo zejména vlivem pokračující arteriosklerózy. Od roku 1943 se téměř neukazoval na veřejnosti a pobýval převážně na zámku v Lánech. Několikrát údajně žádal svého osobního lékaře Maixnera (ano to je ten samý, co pečoval o Masaryka a Beneše) o jed, aby mohl spáchat sebevraždu. V posledních měsících před koncem okupace už nemohl mluvit, selhávala mu paměť a nepoznával lidi. Po osvobození byl 13. května 1945 Hácha zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na pražské Pankráci. Lékař žádal jeho převoz do sanatoria, ten však nebyl úřady umožněn. Emil Hácha pak 27. června ve věznici zemřel. Národní soud později rozhodl, že v důsledku špatného zdravotního stavu neodpovídal od ledna 1943 za své činy.

Když se proradní českoslovenští komunisté v únoru 1948 definitivně chopili moci, byl prezident Edvard Beneš rovněž velmi nemocný. Dlouhodobě trpěl Ménierovou nemocí (záchvaty nevolnosti a problémy se sluchem) a častými migrénami. Již v roce 1943 jej v Londýně postihlo krvácení do mozku. V listopadu 1944 utrpěl poprvé cévní mozkovou příhodu, ta se zopakovala na jaře dalšího roku. Když jej v roce 1945 navštívil předseda národních socialistů Petr Zenkl, tak tvrdil, že byl jeho stavem zděšen. V červenci 1947 měl Beneš záchvat mrtvice a od té doby byl pod neustálým lékařským dohledem. Počátkem roku 1948 musel chodit o holi, trpěl prý nesnesitelnými bolestmi hlavy, místy i ztrátou řeči, a občas i výrazně slinil a musel odplivávat. Jeho postižení se stále výrazněji zhoršovalo. V září 1948 Beneš zemřel ve své vile v Sezimově Ústí,  v přilehlém parku je společně se svojí manželkou Hanou pochován.

Bolševický mystifikátor Klement Gottwald zemřel, když byl ve funkci prezidenta Československa. Jedenáctého března 1953 se vrátil z Moskvy leteckým speciálem z pohřbu sovětského masového vraha Stalina. Po přistání si postěžoval předsedovi vlády Antonínu Zápotockému, že mu není příliš dobře. Myslel si, že má chřipku, ale 14. března zemřel. Dlouhodobě bylo tajeno, že trpěl alkoholismem a syfilidou (to je na vrcholného představitele státu skutečně odporná kombinace) a tyto problémy byly podle všeho příčinou aneurysmatu aorty (výdutě srdeční tepny), na následky jejíhož prasknutí zemřel. Škoda ho ale rozhodně nebyla, i když tehdy národ (část nuceně) vzlykal.

Gottwaldův komunistický nástupce Antonín Zápotocký také zemřel v době výkonu funkce prezidenta a to 13. listopadu 1957. Problémy se srdcem měl Zápotocký již od roku 1955, kdy koncem srpna zkolaboval. Podle dobového tisku pak přísně dodržoval životosprávu, ale nemoci se nezbavil. Podle lékařů jej 4. listopadu 1957 postihly další vážné problémy a 12. listopadu infarkt. O den později v pět hodin ráno zemřel.

Antonín Novotný, který byl hlavou státu poměrně dlouho, měl problémy především sám se sebou, protože podle dobových informací nestačil na prezidentské úkoly. Koncem svého prezidentování intelektuálně nedostál svým úkolům a jeho spontánní vystoupení vyvolávala často smích a vtipkování mezi obyvatelstvem. Prý se styděl zejména před vzdělanými lidmi, a k inteligenci se proto choval tvrdě a přezíravě. Zemřel 28. ledna 1975 po krátké těžké nemoci na srdeční infarkt ve věku 70 let ve Státním sanatoriu v Praze. 

Generál Ludvík Svoboda patřil mezi neslavnější československé vojáky naší moderní doby, ovšem závěr jeho prezidentství byl katastrofou. V březnu 1973 byl Svoboda podruhé zvolen československým prezidentem, jenže už předtím, 18. června 1972, ho postihla mozková příhoda. Jeho zdravotní potíže se pak opakovaly a 25. dubna 1974 byl postižen infarktem plic a následně měl dalších několik mozkových příhod. Úřad prezidenta už fyzicky nemohl vykonávat, ale setrvával v něm. Podle některých historiků a publicistů lpěl na své funkci a nechtěl rezignovat. Jenže podle vzpomínek jeho dcery Zoe Svobodové-Klusákové nechtěl tehdejší generální tajemník komunistické strany Gustáv Husák Svobodovu abdikaci schválit. Prý to zdůvodňoval tím, že není jasné, kdo by mohl být jeho nástupcem, a že společnost není na změnu prezidenta připravena. Ale Svobodovo prezidentské funkční období bylo nakonec předčasně ukončeno na základě pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb. v roce 1975 a to kvůli zdravotním důvodům. Generál pak zemřel 20. září 1979 po sérii mrtvic a mozkových příhod.

Komunistický normalizační funkcionář patřil sice mezi intelektuálně zdatné, ale také mezi velmi proradné politiky. Na přelomu 70. a 80. let se začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Až do smrti byl velmi silným kuřákem (na veřejnosti se však s cigaretou objevoval sporadicky, i když některé fotografie jeho vášeň dokumentují), což se spolu s předchozím vězněním na jeho zdraví podle všeho citelně podepsalo. Měl i cukrovku, která omezovala možnost mu operovat šedý zákal, který postoupil pak natolik, že mohl číst jen na čtecím stroji. Přitom byl známý jako člověk, který „dával“ i projevy z hlavy. Přesto operaci (na tehdejší dobu poměrně těžký zákrok) v roce 1978 podstoupil, a i přes velmi silné brýle, které později nosil, se mu zrak vrátil do přijatelných mezí. Na svých posledních veřejných vystoupeních ve funkci prezidenta se už objevoval opíraje se o hůl. Zemřel 18. listopadu 1991 na selhání srdeční a dýchací soustavy jako polozapomenutá osoba.

Havel byl i v době svého úřadování v nejvyšší státní funkci několikrát vážně nemocen, a choroby dokonce prezidenta několikrát v té době ohrožovaly na životě. Někdy to bylo i v důsledku jeho špatné životosprávy (byl to silný kuřák) a pobytu ve vězení. Zemřel v neděli 18. prosince 2011 v 9.46 hodin na následky dlouhodobých zdravotních problémů. Zemřel ve spánku na oběhové selhání. V posledních měsících svého života se v důsledku zdravotních komplikací veřejného života spíše stranil. Odpočíval na své chalupě v Hrádečku u Trutnova a jezdil do lázní. Týden před smrtí se setkal s tibetským dalajlámou u příležitosti jeho návštěvy v Praze. Havlovo úplně poslední veřejné vystoupení se odehrálo v pražské galerii DOX 10. prosince 2011, kde převzal cenu slovenské Nadace Jána Langoše.

Klaus patří mezi československými i českými prezidenty mezi výjimky. Tento celoživotní milovník sportu (lyžování, tenis, horská turistika) byl v době výkonu prezidentského úřadu činorodý a zdravý. Občas byl pouze lehce zraněn v důsledku svých sportovních aktivit. Jeho životospráva byla v tomto případě příkladně prezidentská, protože se udržoval ve formě. 

Přesným opakem Václava Klause je v případě životosprávy poslední prezident Zeman. Nakonec to, co Zeman celý život dělal, jej dostihlo i v případě jeho nemocí. Poslední dva-tři roky je už kvůli chorobám pouhým stínem toho, co byl kdysi. Musel omezit své cesty po republice, a především do zahraničí. Na podzim 2021 chtěl dokonce Senát odebrat prezidentovi pravomoci, protože nemohl vykonávat kvůli různým vážným nemocem žádné pracovní povinnosti. Od té doby pobývá především na zámku v Lánech a výkon jeho funkce je neplnohodnotný. Kvůli nemocem ale vždy odmítal odstoupit.

Dědictví anebo Sakrahoši aufvýdrzén. Miloš Zeman bilancuje své limity

Volby

Česko má kopii popleteného ospalého Joea (Bidena), je to okamurovský kandidát Bašta

Volby