Chce někdo ukňouraného prezidenta, který vidí všude spiknutí a hledá nepřátele? Takový je ale Babiš
Od hlavy státu se očekává důstojné vystupování, rozvaha v dobách krizí, solidní rozhled či přiměřená sociální inteligence. Miloš Zeman, který končí svůj mandát v bublině svého myšlenkového deliria, tyto předpoklady dávno nenaplňuje. A nenaplňuje je ani i jeden z favoritů lednové prezidentské volby – expremiér Andrej Babiš. Jeho neustálé kňourání, výmluvy, lži a nutkavé hledání nepřátel i tam, kde nejsou, jsou v ostrém protikladu ke všemu, jaký by měl být nejvyšší představitel státu. Tedy jakýmsi duchovním tmelem národa. Od toho je Babiš hodně vzdálen.
Andrej Babiš prakticky při jakékoli příležitosti, pokud nečte připravený text z papíru, znervózní po jakémkoli jen trochu konfliktnějším dotazu. Neumí se ovládat, zvyšuje hlas, začne se mu ještě více plést čeština a slovenština. Jeho spolupracovníci z jeho firem potvrzují, že se často choval i při služebních schůzkách neurvale, arogantně lidem nadával a místo kompromisu chodil po hlavě do střetu. Na řízení holdingu Agrofert to podle všeho stačí, ostatně Babiš si toto impérium vybudoval, ať si s ním dělá, co chce. Je to ovšem naprosto špatná kvalifikace pro roli prezidenta. Babiš se i podle svých posledních vystoupení pořád ne a ne vymanit z toho, co se naučil v minulosti. Hlava státu totiž nemá být manažerem našich duší a životů, má stát s nadhledem nad věcí. Jenže expremiér chce být pořád manažerem něčeho, jako kdyby žil někde mimo naši civilizaci.
Kromě vznětlivosti a ufňukanosti Andrej Babiš neustále opakuje, kdo všechno mu ubližuje. Neustále hledá nepřátele. Jdou proti němu média, jeho političtí i byznysoví protivníci, každý, kdo má jen trochu jiný názor, než který mu naprogramovali jeho poradci. I to jsou velmi špatné vlastnosti pro prezidenta, který by měl být shovívavý i k těm, kteří ho nevolí. I jim by měl naslouchat a chápat je. Nekonečné soupeření v tomto případě nikam nevede, leda ke stále více rozdělené společnosti, kterou rozkládají na atomy právě lidé jako je Babiš.
Někdejší předseda vlády také podle všeho trpí bludnými představami. Příkladem jsou jeho opakovaná slova o tom, jak jde proti němu jakýsi polistopadový kartel, proti kterému on údajně bojuje. Pokud nějaký polistopadový kartel existuje, tak mezi jeho přední představitele by samozřejmě patřil právě Andrej Babiš. Měl blízko k někdejším vládám ČSSD, s nimi si domlouval kšefty. Abychom věděli, koho by rád za polistopadový kartel vydával, stačilo by, aby Babiš zveřejnil fotografie, s kým vším si v 90. letech pinkal na tenisu. Tím by se jako prezident rozhodně nemohl pochlubit.
Rozhodujícím pánem nad naším politickým osudem není ani Babiš, ani Nerudová, ani Pavel, ani vláda Petra Fialy, je to volič. Každý jednotlivec může ovlivnit chod země, od toho máme demokratické a svobodné volby. Každý to vidí jinak. Jak zpívá v jednom ze svých starých hitů kapela Pražský výběr: „Lidi jsou různý a různý koníčky maj, sbírají kožky flašky a kdejaký krám … pro mne je něžné čmuchání myšiček ráj…“ Přesně tak, pokud někdo vidí u Andreje Babiše nějaké dobré vlastnosti, jistě ho volit bude, ale dočkáme se pak podobného zklamání jako u Miloše Zemana a budeme vzývat všechny bohy, aby už to ufňukané prezidentství konečně skončilo.
