Francisco Solano Lopez na trůnu v čele vlády

Francisco Solano Lopez na trůnu v čele vlády Zdroj: wikimedia Commons

Robert Mugabe se svou ženou.
Poslední fotka Francisca Solana Lopeze
Smrt Francisca Solana Lopeze
Saparmurat Nijazov
Zlatá socha Saparmurata Nijazova
11 Fotogalerie

Prezident naháč nebo čaroděj voodoo: Ano, volíme si občas idioty, ale jinde jsou na tom ještě hůř

Jiří Holubec

Už vám jde z kydání špíny na prezidentské kandidáty hlava kolem? Nezoufejte! Realita může být ještě daleko temnější. Prezidentskou funkci zastávalo v dějinách pěkných pár podivínů.

Pokračování 2 / 9

Francisco Solano Lopez

Poslední fotka Francisca Solana LopezePoslední fotka Francisca Solana Lopeze|wikimedia Commons

Prezident Lopez vládl v Paraguayi mezi léty 1862 a 1870. Pocházel z vojenské rodiny a viděl sám sebe jako neporazitelného vojevůdce. Když se tedy dostal do politických sporů se sousední Brazílií, Argentinou a Uruguayí, neváhal vyhlásit válku všem třem zemím najednou. Jeho armáda neměla proti obrovské přesile nejmenší šanci, což Lopez okázale ignoroval, a své vojáky za každou porážku krutě trestal. Když například 400 vojáků nedokázalo udržet pevnost proti stonásobné přesile, dal prezident přeživší obránce popravit i s rodinami. 

Ke konci války už úplně zešílel, dal se prohlásit za svatého a před popravčí četu poslal i svou vlastní matku. Než ho konečně zabil brazilský voják s barvitou přezdívkou Chico Diabo, zůstala Paraguay v troskách. Z původních 1 337 000 obyvatel přežilo jen 221 000 a mužů v zemi zůstalo jen 28 000. Vítězové anektovali nejúrodnější území, zabrali doly nerostných surovin a uvalili na poraženou zemi obří reparace, které Paraguay splácela 73 let. Z odkazu pana prezidenta se nevzpamatovala dodnes.

Smrt Francisca Solana LopezeSmrt Francisca Solana Lopeze|wikimedia Commons

Pokračování 3 / 9

Saparmurat Nijazov

Saparmurat NijazovSaparmurat Nijazov|wikimedia Commons

Nijazov se postavil do čela Turkmenistánu v roce 1990. O rok později vyhlásil nezávislost na Sovětském svazu. Pak se nechal znovuzvolit, prohlásit za věčného otce a vládce všech Turkmenů na celém světě a začal si užívat moci. Vytvořil zbrusu novou abecedu, nařídil zrušit původní názvy dnů a měsíců a nahradil je jmény členů své rodiny. Po sobě samém pak pojmenoval školy, dvě letiště, město, vodku, parfémy, odrůdu čaje a meteorit. Chlebu zakázal říkat chléb a nařídil ho nazývat jménem své matky – Gurbansoltan. 

V zemi zakázal reprodukovanou hudbu, plnovousy, make-up, tabák, balet, operu, algebru, fyziku, nechal fungovat jen jednu nemocnici, nařídil autům jezdit na opačné straně silnic a zakázal občanům nosit zlaté zuby. Jeho knihy se staly nejen povinnou četbou, ale přímou vstupenkou do ráje – pokud je ovšem člověk přečetl třikrát po sobě. Největším pomníkem vlastní velikosti pak byla obří zlatá socha, která stála na mramorovém piedestalu uprostřed hlavního města a během dne se otáčela za sluncem. Bohužel už ji neuvidíte, protože věčná vláda pána Turkmenů trvala jen do roku 2006, kdy zemřel na infarkt a otěže v zemi převzal jeho zubař.

Zlatá socha Saparmurata NijazovaZlatá socha Saparmurata Nijazova|wikimedia Commons

Pokračování 4 / 9

Isaias Afwerki

Isaias AfwerkiIsaias Afwerki | wikimedia Commons

Politickou kariéru zahájil jako bojovník za nezávislost Eritrey, která byla od roku 1952 součástí Etiopie. Když v roce 1991 padl etiopský prosovětský režim, vyhlásila Eritrea samostatnost a Afwerki se stal prezidentem. Po pár letech prezidentování ale svou Lidovou frontu za demokracii a spravedlnost nechal ústavně prohlásit za jedinou legální politickou stranu a chopil se tvrdě moci. Jeho režim nutí každého muže nastoupit v 18 letech do národní služby, která nemá časové omezení a v podstatě se neliší od nevolnictví. Oponenty, novináře a aktivisty nechává zavírat nebo rovnou popravovat, takže není divu, že je Eritrea nejrychleji se vyprazdňujícím státem na světě. 

Pokračování 5 / 9

Robert Mugabe

Robert Mugabe se svou ženou.Robert Mugabe se svou ženou.|Foto ČTK, Reuters, Profimedia.cz

Na začátku své vlády byl považován za ekvivalent Nelsona Mandely. Dovedl Zimbabwe k nezávislosti a několikrát byl za svoji politickou činnost vězněn. V nově vzniklém státě zastával nejdříve funkci premiéra, v roce 1987 se stal prezidentem a zůstal ve funkci až do smrti v 93 letech. Nevedl si úplně nejlépe. Měna za jeho vlády devalvovala o stovky tisíc procent, členové opozice, odboráři, novináři a bílí farmáři přicházeli o majetky, byli zavíráni a likvidováni. 

Miliony lidí vyhnal do exilu, nejchudší obyvatele země nechal nejdříve svézt do obřích slumů ve městech a ty pak dalším rozhodnutím nechal srovnat se zemí. Jeho elitní jednotky cvičené v Severní Koreji jsou zodpovědné za masakr 25 000 příslušníků kmene Ndebele, ze kterého pocházel jeho oponent Joshua Nkomu. Když se v roce 2017 pokusil stárnoucí prezident předat moc své o čtyřicet let mladší ženě, byl odstaven od vlády a zemřel v domácím vězení. Nejúrodnější zemi světa zanechal na pokraji hladomoru, zatímco on sám hostil nejhorší světové diktátory ve zlatých palácích pečenými slony.

Pokračování 6 / 9

Francois Duvalier

Duvalier s novináři před svým palácemDuvalier s novináři před svým palácem | wikimedia Commons

Do prezidentského křesla Haiti se dostal v roce 1957, pravděpodobně za pomoci USA, které v něm viděly spojence v boji proti šíření komunismu v Karibiku. Jako všichni dosavadní vládcové Haiti se i „Papa Doc“ opíral zpočátku o armádu. Pak ale nechal vlivné generály povraždit a jako silové jednotky používal vlastní milice hrdlořezů Tonton Macoutes. Počet obětí jejich řádění se odhaduje na 30 tisíc. Sám Duvalier se prohlásil za čaroděje voodoo, oblékal se do kostýmu mýtického boha smrti Barona Samediho a školáci se k němu museli povinně modlit. Po jeho smrti v roce 1971 se funkce doživotního prezidenta chopil jeho syn Jean-Claude. Ten po patnácti letech ze země utekl a nechal ji v rozvráceném a zbídačeném stavu, ve kterém se potácí dodnes. 

Pokračování 7 / 9

Idi Amin

Idi AminIdi Amin | wikimedia Commons

Třetího prezidenta Ugandy vynesla k moci vůle lidu, který volal po sesazení diktátora Miltona Oboteho. Nadšení z prezidenta-osvoboditele ale brzy skončilo. Jen během prvních dvou let vlády nechal zabít a umučit na deset tisíc oponentů a celkem jeho milice povraždily přes čtvrt milionu Uganďanů. Své domnělé i opravdové nepřátele nechal předhazoval krokodýlům, sekal na kusy a jejich hlavy pak vystavoval během diplomatických večeří. Jeho Veličenstvo doživotní prezident, polní maršál Al Hadži doktor Idi Amin, pán všeho tvorstva na souši i ve vodě, přemožitel Britského impéria v celé Africe a především v Ugandě (jak sám sebe tituloval), dokázal přežívat díky obratnému lavírování na mezinárodní scéně. Nejdříve ho podporovala Velká Británie, pak se přiklonil k Sovětskému svazu, a když musel po nepodařené invazi do Tanzánie uprchnout ze země, žil až do smrti v luxusu pod ochranou Saudské Arábie.

Pokračování 8 / 9

Andrew Jackson

Andrew JacksonAndrew Jackson | wikimedia Commons

Sedmého prezidenta Spojených států si historie pamatuje z mnoha důvodů, hodně z nich souvisí s jeho pověstně prchlivou povahou a zálibou v bitkách. V jednom památném střetu se například se senátorem Thomasem Bentonem honili po hotelu, stříleli po sobě a bili se koňskými bičíky. V souboji se sázkařem Charlesem Dickinsonem se zase nechal střelit do hrudi, aby mohl v klidu zamířit a soupeře zastřelit. Kulka mu zůstala v plicích, takže pan prezident při oficiálních jednáních občas znenadání vykašlal chuchvalec krve. Dalších kulek se proto snažil zbavit vlastnoručně prováděnými operacemi a jednu si z ramene vyřezal během zasedání v Bílém domě zálesáckým nožem. Není tedy divu, že když na něj byl v roce 1835 spáchán atentát, tak ho nejenže přežil, ale ztloukl útočníka holí tak surově, že ho musela krotit jeho vlastní ochranka. 

Pokus o atentát na Andrewa JacksonaPokus o atentát na Andrewa Jacksona | wikimedia Commons

Pokračování 9 / 9

Paul Deschanel

 

Paul DeschanelPaul Deschanel | wikimedia CommonsJedenáctý francouzský prezident stál v čele země pouze sedm měsíců (od 18. února do 21. září 1920). Za předčasné ukončení jeho vlády mohlo jeho zvláštní chování. Když ho například občané Nice odměnili za proslov dlouhým potleskem, rozhodl se celý projev zopakovat slovo od slova ještě jednou. Britského ambasadora zase (podle neověřených informací) přivítal ve své kanceláři oblečený pouze do šerpy přehozené přes rameno. Během státních oficiálních návštěv se občas zatoulal v parku, kde šplhal po stromech a brodil se oblečený okrasnými jezírky. Konec jeho kariéry předznamenala podivná příhoda, kdy během jízdy prezidentským vlakem vypadl z okna a bloudil oblečený v pyžamu po francouzském venkově, dokud ho náhodou nenašel výhybkář.