Debata na Nově se minula žánrem, Pavel hrál western, Babiš komedii a Nerudová na Oscara
Televizní debaty kandidátů na prezidenta nejsou debatami v dnešním smyslu slova: cílem není něco probrat, nýbrž odprezentovat se v co nejlepším světle a pomyslně vyhrát. TV Nova to vzala do důsledku a setkání vedoucích tří kandidátů – Andreje Babiše, Danuše Nerudové a Petra Pavla – zasadila do kulis, které připomínaly obstarožní vědomostní soutěž.
V modernějších televizních soutěžích kamera poletuje na jeřábu, dramatický vizuál dotvářejí světelné efekty a v klíčových chvílích duní působivá hudba. V druhé polovině 90. let, kdy Nova začínala, tomu bývalo jinak. Soutěžící postávali u stolků v plošně nasvícené scéně s uměřenými dekoracemi, kamera je snímala staticky a celkové rozvržení bylo co možná nejpřehlednější. Dost podobně teď vypadal i pořad Cesta na Hrad: Debata.
A snad je to i reminiscencemi na Václava Havla, že devadesátky pronikají i do letošního předvolebního klání. Moderátor debaty Rey Koranteng, který to s Novou táhne od jejího začátku v roce 1994, dokonce ocitoval slavný díl tři dekády starého satirického pořadu Česká soda, když v debatě káravě řekl – „Pane Babiši, ale teď už opravdu zlobíte!“
Česká soda parodovala i „novácké“ soutěže Risk a Riskuj! V jejím dnes už legendárním díle v televizních kulisách postávali dva pánové v letech s kravatami a o něco mladší dáma – podobně jako v nynější debatě. Ale zatímco tehdy „zlobil“ Petr Čtvrtníček v roli nepřipraveného moderátora, teď rušil právě Andrej Babiš: domáhal se slova, dopouštěl se osobních útoků, kradl si pro sebe čas.
Právě měření času přispívalo k „soutěžní“ atmosféře debaty: stopovaly se jak minutové promluvy na daná témata, tak celková doba, po kterou kandidáti mluvili. Po pětačtyřiceti minutách měl Babiš napovídáno dvakrát víc času než jeho protivníci, kteří ho jakž takž dotáhli jen díky soustředěné snaze moderátora. („Mnohomluvnost ještě neznamená, že člověk řekne něco podstatného,“ řekl Pavel, když ho Koranteng pobízel, ať mluví obsáhleji.) Stopáž ale neuhlídala hlavně režie: pořad se z plánovaných devadesáti minut protáhl o dalších dvacet.
To účastníky možná trochu rozhodilo: ke konci už nepůsobili tak soustředěně. U Babiše se k tomu přidalo ještě rozčilení, ze kterého mu ustřeloval hlas a utíkalo obočí. Zatímco expremiér nejvíc ze všeho připomínal rozkaceného Louise de Funèse, generál Petr Pavel byl jako z úplně jiného filmového žánru – nejspíš westernu. Z klidné distingovanosti se nechal vyvést jen výjimečně, jako když o Babišovi utrousil, že mluví mimo mísu, nebo když se Korantenga zeptal, jestli mu určitou otázku poslal Miroslav Kalousek. Moderátor možná trochu moc dramaticky pracoval s rukama a ke konci už nevěděl, co pro změnu s nohama, ale dvě hodiny na stojáka jsou dvě hodiny.
Danuše Nerudová si „herecky“ vedla o hodně líp než v minulých debatách a chvílemi se cítila tak pevná v kramflecích, že si k Babišovi dovolila i nějakou tu potměšilost. Vůči sobě navzájem byli generál a profesorka korektní; za to, že klání až příliš vzbuzovalo dojem „oba proti Babišovi“, si mohl Andrej sám svou arogancí a nesmyslnými výroky. Zatímco na nedávné Prezidentské Superdebatě na ČT1 chyběl, tady zase chyběli nízkoprocentní političtí klauni, kteří účinkovali v ní. Babiš je však některými hláškami plnohodnotně zastoupil.
„Já nevím, proč řešíme moje firmy, já žádné nemám,“ prohlásil například. „Já bych rád divákům vysvětlil, proč mám pravdu,“ řekl jindy. „Francouzský prezident, rumunský prezident, bulharský prezident, všechny je znám!“ vyjmenovával ve vrcholném jájínkovství. „Vy dva jste teoretici, nebyli jste v politice, já jsem tam byl!“ vmetl do tváře konkurentům a generála Pavla, jenž působil ve funkci předsedy vojenského výboru NATO, nařkl, že neví, jak NATO funguje. „Nebudu lhát, určitě ne,“ zaperlil nakonec.
Scénáři bohužel chyběla výraznější struktura. Hlavním konceptem bylo věnovat se nejdříve minulosti, tedy škraloupům všech „soutěžících“, a zhruba v polovině stopáže se překlopit k budoucnosti – plánům, vizím, konceptům. Už tak ale bylo věcem minulým věnováno až moc pozornosti a s tím, jak se trvání pořadu protáhlo, jeho struktura rozbředla. Korantengovy dotazy navíc směřovaly víc k funkci premiérské než prezidentské.
Nosné nápady, jako vybrat z deseti předvybraných hodnot ty subjektivně nejdůležitější nebo popsat se třemi slovy (Babiš do tří napočítat příznačně nedokázal), zůstaly využity málo, přílišného prostoru se naopak dostalo halabala posbíraným podnětům a dotazům z „lidu“ včetně dětí. Populistické ladění ale zároveň omlouvalo poněkud estrádní způsob Korantengova moderování a to, že měl o probíraných tématech přehled sotva maturantský.
Když jsme u žánrů, prezidentské volby soutěž z definice jsou a zároveň by si zasloužily míň komedie a víc tradičního westernu – tedy moderní pohádky, ve které dobro zvítězí nad zlem. A protože volby začínají v pátek 13. ledna, hlavně ať z nich není horor.
