Viliam Buchert: Prezidentem bude Petr i Pavel. Letošní volby byly ale orgiemi nepolitiky a populismu
Exprezident Václav Klaus si občas vymýšlel slovíčka, která začínala předponou –ne. A je jasné, že v prezidentských volbách zvítězilo slovo z „jeho“ soudku – nepolitika. Žádný z kandidátů hlasitě nehlásal, že míří politicky vlevo, nebo vpravo. Když byl někdo trochu konzervativec, také byl současně liberál. Bodovala proto show slibů, všemožných cirkusových čísel a vyprázdněná politika bez ideového obsahu. Nejlépe tím zatím proplouvá generál Petr Pavel.
Že kandidáti a kandidátka zvolili tuto metodu boje, je logické. Politicky různorodá vládní koalice nenominovala vlastního kandidáta, protože najít společného ideového jmenovatele pro nějakého člověka bylo pro ni nemožné. Jistě, ODS měla možnost vrhnout do prezidentského rodea premiéra Petra Fialu, a ten by s největší pravděpodobností vyhrál, ale neznala jméno, kdo by ho dokázal smysluplně nahradit na postu předsedy vlády.
Jen dvě strany z Poslanecké sněmovny vygenerovaly svého kandidáta. Jenže poslance a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše není možné už léta uchopit pro potřeby žádné části politického spektra. Je to neřízená střela a pravděpodobně se nikdy nedozvíme, jaké ideje vyznává. Má pouze svými poradci smyšlené sny, které ale nedokázal přetavit do reálné podoby. Poslanec hnutí SPD Jaroslav Bašta byl zase od začátku až do konce kampaně nešťastnou a zneužitou figurkou Tomia Okamury. Pohořel a nevolila ho ani většina podporovatelů SPD. Podobně jako v roce 2003 nevolila část poslanců a senátorů ČSSD Miloše Zemana, přestože ho strana nominovala v tehdy ještě nepřímé volbě.
Pouze dva kandidáti letošních voleb, Pavel Fischer a Karel Diviš, se občas snažili pracovat s nějakou reálnou politickou ideou. Jenže když senátor Fischer ucítil, že jeho konzervativní směr naráží na bariéru nezájmu, v mnohém cuknul. Diviš byl pak zejména v ekonomických otázkách paradoxně nejblíže k vládní ODS, ta se k němu ale logicky vůbec neznala a zůstal jako sám voják v poli.
Proto skončili na prvních třech místech představitelé populistické politiky. Nemusíme slovo populismus hned brát v pejorativním slova smyslu. Ale přímá volba a absence většího počtu stranických kandidátů zažene všechny, kteří se chtějí stát hlavou státu, logicky do koutů, kde musí lovit voliče všemožných názorů. Nic jiného jim nezbývá.
Takže po symbolu listopadové revoluce Václavu Havlovi, po pragmatickém straníkovi Václavu Klausovi a doběhu někdejších změn Miloši Zemanovi, přijde prezident (největší šance má generál Pavel), který bude ideově a politicky přebíhat sem a tam. Nebude to podle všeho pro Česko žádný zásadní problém, jen je otázkou, zda něco podobného chtějí vlivné politické strany provozovat i dál. Protože Pavlův či Babišův populismus je ještě pořád soft (měkký), až budou k reálnému souboji připraveni rázní populističtí extrémisté, bude zle.
