Kryštof Pavelka: Značka Generál. Portrét Petra Pavla
Petr Pavel zvítězil v prvním kole prezidentských voleb dosud nejmenším rozdílem v historii přímé volby hlavy státu. Do druhého kola vstupuje z pozice favorita. Jeho úspěch však závisí na tom, zda si dokáže udržet podporu tradičně nestálého voličského konglomerátu, složeného z pravicově orientovaných příslušníků střední třídy, městských liberálů a mladé generace.
Životní příběh Petra Pavla kopíruje osudy mnoha Čechů vyššího středního věku, jimž bylo v roce 1989 mezi dvaceti a třiceti a kteří v nových poměrech kariérně uspěli. Naprostá většina příslušníků této demografie proti režimu poprvé veřejně vystoupila až v týdnech po 17. listopadu, mnoho z nich si s komunistickou mocí více či méně zadalo, nejčastěji z čistě pragmatických důvodů: možnost dalšího studia, pracovní postup, osobní výhody.
Havel a Pavel
V roce 1989 byl Petr Pavel řadovým členem KSČ a s ním jeden a půl miliónu občanů ČSSR. Prakticky každý Čechoslovák měl v širším příbuzenstvu aspoň jednoho člena strany. Jedním z paradoxů (byť pochopitelných) veřejného života České republiky devadesátých let byl fakt, že v zemi, kde se naprostá většina obyvatel proti režimu čtyřicet let nijak nebouřila, a naopak se na jeho chodu masívně podílela, měli velký vliv aktivní odpůrci předlistopadové státní moci. Prostřednictvím příkladu a morální autority prezidenta Václava Havla si Češi začali vyprávět příběh o tom, jak bojovali s komunismem a porazili ho. Ve skutečnosti ale byla disidentská činnost před listopadem 1989 výjimkou, nikoliv pravidlem. Pavlů bylo v Československu tisícinásobně víc než Havlů.
Rozvědčík
Angažmá Petra Pavla ve Zpravodajské správě generálního štábu ČSSR je ovšem závažnější. Absolventi zpravodajského kursu generálního štábu byli mimo jiné nasazováni na místa „legálů“, tedy špiónů s diplomatickým krytím na československých ambasádách na Západě. Lze se jen dohadovat, na jaké pozici a kde by Petr Pavel byl, kdyby k sametové revoluci došlo později.
Aparát vojenského zpravodajství nicméně v době pozdní normalizace nesloužil k perzekuci obyvatel ČSSR, na rozdíl od Státní bezpečnosti. Pavel svou zpravodajskou specializaci, původně orientovanou na střet se Západem, však nakonec plně využil až
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
