Váleční veteráni vyzývají Andreje Babiše, aby ve své kampani přestal s urážením vojáků i generálů
Rotný v záloze Tomáš Sláma je spoluautorem Stanoviska novodobých válečných veteránů Armády ČR a Policie ČR k výrokům Andreje Babiše. Ve svém prohlášení váleční veteráni mimo jiné uvádějí: „Viděli jsme válku na vlastní oči a zažili ji na vlastní kůži. A právě proto uděláme vše, abychom válku udrželi co nejdál od našich domovů a od našich drahých. … Nikdo z nás, kdo sloužil s českou vlajkou na rukávu, nechce být zneužíván, urážen a osočován v rámci předvolebního boje.“
Proč jste stanovisko sepsal?
Rád bych upřesnil, že se jedná o kolektivní dílo, které vyjadřuje názor příslušníků Armády České republiky a Policie České republiky, kteří ho signovali. Já osobně jsem vyslovil obavu, že text na billboardu prezidentské kampaně Andreje Babiše vyjadřuje jeho skutečný názor. Usuzuji tak na základě jeho dalších výroků, z nichž vyplývá, že jeho znalosti o pravomocích, organizaci a činnosti Armády České republiky jsou povrchní.
Co se vás dotklo nejvíc?
Populistická manipulace, že voják chce válku. Je smutné, že příslušníci Armády České republiky byli využiti v agresivní kampani, která vyvolala strach. Inzerent občanům podsouvá nepravdivou informaci o tom, že válku začínají vojáci. Není tomu tak. Rozhodnutí vyslat vojáky řešit konflikt je v pravomoci pouze poslanecké sněmovny, a to s většinovým souhlasem jejích členů. Prezident takovou pravomoc nemá.
Andrej Babiš pak vysvětloval, že na billboardu nemělo být voják, nýbrž generál, že nechtěl vojáky urazit. Co na to říkáte?
Řadový voják, důstojník, generál – všichni jsme vojáci, hodnost nehraje roli. A pokud je Andrej Babiš tak dobrý diplomat, jak uvádí, nikdy by tyto své billboardy nenechal vyvěsit. Diplomat musí přesně volit slova, která vyjadřují postoj a zájmy České republiky.
Jaké zahraniční operace jste se zúčastnil?
Byl jsem v devadesátých letech ve třech misích na území bývalé Jugoslávie. Pro neznalé - tehdy tam probíhala občanská válka. Celkem jsem na Balkáně strávil devatenáct měsíců. V letech 1992 až 1995 působili čeští vojáci v mírové misi UNPROFOR a UNCRO na území tehdejší Republiky Srbská Krajina, dnes již území Chorvatska. Od roku 1995 jsme byli v misích IFOR a SFOR v západní Bosně v oblasti Prijedoru.
Poznal jste válku zblízka. Vrací se vám i po letech nějaké okamžiky?
Byli jsme svědky událostí, o kterých většina lidí jen četla, anebo o nich zaslechla. Válku a její důsledky jsme prožívali zblízka, intenzivně, ve všech jejích podobách. A taky bezzubost mandátu OSN a diplomatů, především v situacích, kdy docházelo k útokům na civilní obyvatelstvo.
Na válečný konflikt v Jugoslávii mnoho lidí u nás téměř zapomnělo. Jak je to možné?
Odpověď je jednoduchá. Většina lidí tehdy měla a pořád má svoje běžné problémy a starosti, jiné priority. Nějaká válka, i když probíhala sedm set kilometrů od našich hranic, se jich přece netýkala. Tedy aspoň tak se tenkrát vyjadřovali. Působení českých vojáků v mírových silách OSN se také v minulosti nikdo dostatečně nevěnoval. Teprve až v posledních letech se vše začíná měnit.
Co byste řekl lidem, které Babišovy billboardy vystrašily?
Aby nepodléhali populistickým tvrzením, která se nezakládají na pravdě. Aby se sami naučili více hledat informace a teprve pak si vytvořili vlastní názor na danou věc. Jako bývalý voják vás můžu ujistit, že voják nastupuje až tehdy, když selže politik. Nikdy tomu není naopak.
