Vladimír Mertlík: Nová česká filmová komedie aneb Ještě větší Babiš, než jsme doufali
Ve svém minulém ohlédnutí se Zpětné zrcátko věnovalo odhalením, jež přinesla kampaň před druhým kolem prezidentské volby včetně nehorázností, lží, nesmyslů a dehonestací, které šíří Andrej Babiš bez ohledu na svou pověst.
Zpětné zrcátko si vzpomíná, jak před časem komentovalo letenskou demonstraci Milionu chvilek pro demokracii proti Andreji Babišovi. Aniž by mělo Zpětné zrcátko sebemenší snahu, natož důvod jej chránit, vyslovilo úvahu, zda cca 250 000 přítomných hledá cíl svých obav na té správné straně, stojí-li čelem k pódiu před ministerstvem vnitra. Tázalo se, zda není důležitější udělat čelem vzad a rozladění směřovat k Pražskému hradu, kde se v té době ještě pohyboval Miloš Zeman, předstírající výkon funkce prezidenta.
Netrvalo tak dlouho, než se přes záchvaty deliria tremens propil k trvalé invaliditě. Později víceméně zmizel z veřejného prostoru a jeho skandály i ostudy byly částečně zapomenuty. Tehdy však vrcholily mírou nejvyšší. Proto Zpětné zrcátko volalo po zesílení tlaku na nejhanebnějšího nájemce Pražského hradu a ponechání aktuálního cíle Andreje Babiše na pozdější konzumaci dějinného vývoje.
Argumentovalo úvahou, že Babiš je podstatou predátor, jehož přirozeností je lovit a jakýmkoliv způsobem – lstí, předstíráním, maskováním i bezohledností útoku – získat cíl a ulovit kořist bez ohledu na oběť. Kořistí je pak zisk a obětí kdokoliv, kdo predátorovi brání v jeho získání. Jde tedy o monetizaci sebemenší příležitosti k zisku bez ohledu na objektivní spravedlnost, pravidla a normy morálky, neboť nic z toho pro přirozenost predátora nemá cenu. Jeho vzorce chování jsou však předvídatelné a čitelné, neboť motivem je pud utišení hladu a udržení teritoria. Je tomu tak na rozdíl od Miloše Zemana, jehož chování je neuchopitelné a bez logiky. Důvod je v tom, že jeho iracionální chování a myšlení je jen žlučí nenávisti vůči okolí bez viditelné příčiny. Proto ani nedávná metamorfóza z ruského švába na jestřába atlantického střihu nezabránila jeho pozvolnému pádu do hnoje dějin. Had totiž zůstane hadem, i kdyby svléknul kůži.
Důvodem této reminiscence je současné chování Andreje Babiše, které je zdánlivě v rozporu s tehdejší úvahou Zpětného zrcátka o Babišově charakteru a vzorcích jeho chování. Jen zdánlivě! Jeho dřívější sebevědomí v průběhu kampaně mizí a stále víc má navrch ztráta soudnosti, míra hysterie a vztek v kombinaci s ublížeností. Andrej Babiš tak připomíná příslušníka VB v podání Vladimíra Pucholta ve filmu „Svatba jako řemen“ vzlykajícího na hrudi kolegy: “Soudruhu, proč nás lidi nemaj rádi?“
Pro ty, kdo marně hledají v lidské trosce, která aktuálně z Andreje Babiše zbyla, dříve obávaného „šéfa“a ptají se, co je příčinou rozpadu jeho osobnosti, lze nalézt odpověď ve slově STRACH! Strach z něčeho neznámého, nezadržitelně se blížícího – strach z porážky! Právě hrůza z třetí porážky v řadě nedovoluje Andreji Babišovi udržet kontinuitu vět podle osnov jeho volebního týmu a z rozšafného státníka na každém počátku diskuze je dříve či později zmatený strýc, který bezradnost ukrývá za křik, rozhazování rukou, urážky a nesouvisející shluky slov, které předstírají, že jsou větami.
Emocionálně labilní Andrej Babiš má jako predátor přirozený nadprůměrný cit pro okamžik a místo útoku, ale dopisovatelem akademie věd nikdy nebyl. Jeho verbální projevy jsou poznamenány tím, že má slova „zavěšena proklatě nízko u pasu“ a často střílí bez rozmyslu a míření. Není jisté, zda je Mára & comp. opravdu tak skvělým týmem, nebo je pes zakopán v tom, že starého novým kouskům nenaučíš. Navíc ani nejlepší tým všechno nepochytá!
Zpětné zrcátko má na mysli proradné chování protikandidáta, médií a moderátorů, kteří bezohledně kladou Andreji Babišovi i otázky, na které nebyl vyškolen a na něž odpovědi nemá v osnovách na pultíku. Tyto situace pak řeší deklamováním toho odstavce textu přípravy, který leží navrchu, bez ohledu na jeho obsah a souvztažnost k otázce. Jeho verbální projev pak připomíná zvukovou smyčku či flašinet, jak poznamenal Babišův protikandidát. Není divu, že na sítích koluje kreslený vtip, kde v restauraci sedícímu Babišovi říká rozmrzele s účtenkou a tužkou čekající číšník: „Rozumím, já taky nechci válku, taky chci mír. Ale já se vás už podesáté ptám, co si dáte?“
Kroutí-li čtenář nad jeho vyřčenými nesmysly hlavou s tím, že jim nemůže věřit ani blboun nejapný, natož autor výroků sám, je nutné vzít v úvahu fakt, že adresátem slovního průjmu Andreje Babiše je někdo jiný, Babišův většinový volič. Rekrutuje se obvykle z řad lidí, které bylo možné zaznamenat na demonstraci proti ČT či na mítinku Andreje Babiše, citujme doslovně dialog č. 1:
„Česká televize lže!“
„V čem?“
„Ve všem, úplně ve všem! Proto se na ni nikdy nekoukám!“
Příklad č. 2:
„Já budu volit pana Babiše, protože je nejlepší!“
„Proč?“
„Protože ví úplně všechno, je nejchytřejší a pomáhá nám!“
„Z čeho tak soudíte?“
„Protože to říká!“
Navíc platí argument, že po každém pšouku, po němž zůstane v ovzduší zápach, se najdou lidé schopní se po jeho vypuštění pohoršeně obrátit na vedle stojícího a volat: „No teda! Že se nestydíte!“
Zpětné zrcátko po průběhu této kampaně navrhuje jako inovaci povinné zveřejnění jmenného seznamu všech (!) členů volebního týmu kandidátů, aby nesli morální a společenskou zodpovědnost za své činy a myšlenky. Zkvalitnění a zobjektivnění výsledků voleb by přinesla i povinná zkouška zájemce o voličský průkaz z učiva jazyka českého 1. stupně základní školy, např. shody přísudku s podmětem. Má-li totiž volič v dalších letech spolurozhodovat o směřování země a životě ostatních deseti milionů spoluobčanů, měl by vědět aspoň to, jak později napíše: „To jsme to pěkně posrali (nebo posraly?).“
Z případné katastrofy, kterou by volba Andreje Babiše nepochybně byla, nelze vinit jen jeho samotného. Nebezpečí plyne hlavně od jeho voličů, mezi něž nelze počítat ty, kteří přes veškeré úsilí měli v životě méně štěstí a zdraví než šťastnější většina. Zpětné zrcátko má na mysli řvoucí lemply, kteří více než na schopnosti, ať velké či malé, spoléhají na dávky státu. Zbytečně pak může někdy Andrej Babiš budit dojem jako parafráze české komedie z devadesátek „Ještě větší Babiš, než jsme doufali“. Andrej Babiš může za čas z veřejného prostoru zmizet, ale blbci frustrovaní ze svých, vlastní vinou zesraných životů mezi námi budou dál. A najdou si nového Babiše!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
