Petr Havlík: Největším soupeřem a nepřítelem Babiše je on sám
Babiš o víkendu prohraje. Porazil se významným způsobem sám. Učebnicový sociopat narazil na svoje vlastní limity. Sociopat dokáže být velmi cílevědomý, ale zároveň zcela bezohledný. Na nikoho nebere žádné ohledy. Za každou cenu si prosazuje své zájmy, a když se mu je nedaří prosadit podle jeho představ, nastupuje vztek a agrese. A tak se nyní naplňuje pravidlo, že nejtrýznivějším koncem politika v předchozí pozici „supermana, náčelníka a rádoby spasitele“ bývá to, když u ostatních vzbuzuje již jen směsici tří pocitů – pohrdání, výsměchu a v nejlepším případě soucitu.
Ve volbách dostávají kandidáti od voličů i známku z chování. Adept na hlavu státu Babiš dostal nedostatečnou nejen z vlastivědy, českého jazyka a literatury, ale zejména z chování. Jeho moresy nejsou neznámé. Lež je jeho základním pracovním nástrojem, používá ji tak často, že nemá kapacitu si všechny vlastní lži pamatovat. Sám sebe diskvalifikuje. Chová se jako rozmazlené dítě, které si výbuchy hněvu vynucuje pozornost okolí. To, že to na některé naše spoluobčany přesto zabírá, je smutným dokladem toho, že naše společnost je zčásti nemocná, vystrašená a těkající, a tudíž náchylná k manipulaci.
Pro nového prezidenta bude velkou výzvou najít způsob komunikace s těmi, kteří jej nevolili. Nejlépe se mu to může podařit s odvahou, trpělivostí, profesionalitou a pokorou. Bude to proces na delší období, a to v době, kdy se celý svět ocitá v nových časech plných nejistot a obav z budoucnosti. Přejme si společně, aby se tento úkol přesto dařilo co nejlépe naplňovat. Každý k tomu můžeme přispět. Neměli bychom zapomínat na drobné projevy slušnosti a vstřícnosti. To není žádná slabost, naopak. Začíná to u pozdravu, úsměvu, poděkování, omluvy, odpuštění a pak vzájemném respektu, včetně respektu k jinakosti. Jedině tak se může obnovovat narušená atmosféra vzájemné důvěry napříč celou společností.
V dobře spravující zemi funguje přirozeně atmosféra sounáležitosti a solidarity. Slušný stát dokáže cíleně pomoci potřebným a nemohoucím a ostatním nekomplikuje život přebujelou byrokratickou mašinérií. Politika a správa země by měla být službou občanům, potažmo daňovým poplatníkům. Nyní musí nastat období návratu významu slov a jejich uplatňování v praxi. Floskulí, frází a účelových polopravd už bylo více než dost. Nebát se pravdy znamená se včas postavit lži. Jinak to nejde. V posledním období jsme viděli, kam až to může zajít, jaké důsledky může mít většinová netečnost a lhostejnost. Berme to vše, co jsme teď zažívali, jako memento pro dny, měsíce a roky příští. A nezapomeňme si to období zmaru a svévole odcházejícího tandemu Babiš-Zeman důkladně popsat. Ten příběh není jen jejich osobní, důležité pozice v něm drželi (a stále drží) i ti ve vedlejších rolích a dobře se orientující komparsisté s různými vtahy a vazbami. Tlustá čára není vždy to správné řešení. Nepojmenovaná a nevyřešená minulost se pak ráda vrací, třeba i v převleku údajného dobroděje.
Bude nutné důkladně vyvětrat a pak se pustit do práce. Každý začátek je následkem něčeho. Každý začátek něco ukončuje.
