Marek Stoniš: Stručný návod pro nevoliče, jak přežít druhé kolo prezidentských voleb
Volby jsou, vznešeně řečeno, svátkem demokracie. Zvláště pro ty z nás, kteří zažili dobu před listopadem 1989, kdy neúčastnit se komunistické parodie na volby bylo de facto přímou cestou k vyloučení z profesního i společenského života, a volit zase jen formálním stvrzením kandidátky stran takzvané Národní fronty. Jak je to dnes, když třeba nechcete volit nebo si ze dvou dnešních kandidátů nemůžete vybrat? Slíznete to ze všech stran?
Kdo se k volbám, a je jedno jakým, dnes rozhodne nejít, není sice ostrakizován mocí, ale dost často je svými kamarády nebo členy rodiny konfrontován výtkami zjednodušeně takto: Když nebudeš volit, podpoříš zlo a budeš s tím muset dalších několik let žít! To ti nevadí, že na Hradě bude sedět kandidát X (nebo Y)? Což je ostatně jednoduchý argument, neboť v každých našich volbách se nějaké to zlo vždy vyskytuje. Rudé, hnědé, zelené, fialové, oranžové, modré a bůhvíjaké ještě.
Jenže co dělat v konkrétním případě druhého kola našich prezidentských voleb, když si vyhodnotíte, podobně jako já, že proti sobě stojí dvě zla a vy si z něj máte vybrat zlo méně zlé?
Zlo první: Petr Pavel
Jdete cestou negativní volby: Nechci, aby na Hradě seděl člověk, který vyznává veškeré to zelené evropské harampádí, Green deal, společnou měnu, zahraniční politiku, cenzuru (pardon, boj proti dezinformacím), a který se škaredě zapletl s komunistickou mocí tím, že v osmdesátých letech vedl základní organizaci KSČ, „lampasákoval“, posléze dostal krycí jméno a jako frekventant vojenské špionské školy se učil, kterak zakroutit demokratickému Západu krkem. Vadí vám jeho agresivní pravdoláskařské okolí, jeho vzývání pravdy považujete za pokrytecký a prázdný kýč, stejně jako trapnost „flanelové revoluce“.
V neposlední řadě také nechcete, aby Fialova pětikoalice, která mimo jiné vede veřejné finance od deseti k pěti, obsadila všechny nejvyšší ústavní posty – vládu, Senát, Poslaneckou sněmovnu i prezidentský úřad. Je vám odpudivé přiznané fanouškovství mediálního mainstreamu, který z voličů Petra Pavla dělá lepší lidi, a z podporovatelů Andreje Babiše občany druhé kategorie (zjednodušeně řečeno Praha versus vesnice). A tak zavřete oči a raději „to“ hodíte Andreji Babišovi. Motivů k tomuto rozhodnutí může být samozřejmě více, ale o pozitivním rozhodnutí, kdy volíte šéfa ANO, protože si myslíte, že je ideálním kandidátem na funkci českého prezidenta, se teď nebavíme.
Zlo druhé: Andrej Babiš
A pak je tady také druhá varianta negativní volby: Volili byste kohokoliv proti Andreji Babišovi. Za nepřijatelnou totiž považujete jeho estébáckou a komunistickou minulost, agresivní podnikání s nejasným původem vstupního kapitálu, způsob, jakým si vedl ve vrcholných exekutivních funkcích (ministr financí a předseda vlády), v nichž neváhal veřejnými penězi korumpovat rozsáhlé voličské skupiny a zadlužovat stát. Nikdy jste nepřijal jeho kartelové politické souručenství s prezidentem Zemanem ani obří konflikt zájmů, vyplývající z jeho trojrole politika, byznysmena a vlastníka médií.
O tom, jakých škod a pohrdání platnými zákony se dopustil svým zlovolným a chaotickým řízením státu během pandemie covidu na podnikatelském prostředí, školství a celkově duševním i tělesném zdraví občanů, raději ani nemluvě. Držíte se za hlavu při jeho jakémkoliv veřejném projevu v československé hatmatilce, za kterou by se nemusel stydět ani Gustáv Husák blahé paměti, stydíte se za jeho prokázané lhaní (nikdy jsem nebyl na ruské ambasádě atd.) i neschopnost začít a dokončit jednoduchou oznamovací větu? Toto má být moje hlava státu? Ne. A tak zavřete oči a raději „to“ hodíte Petru Pavlovi, přestože jste si vědom jeho limitů.
Nechci Pavla ani Babiše
A pak je tady varianta třetí. Že nedokážete prolomit psychologickou hranici, která vám brání rozlišovat a na lékárnických vahách poměřovat, které z nabízeného zla je menší, a podle toho se rozhodnout, koho volit v druhém kole prezidentských voleb. Zlo je prostě zlo. Byl „hodnější“ německý nacismus, nebo sovětský komunismus?
Když se dostanu do víru podobných debat a jsem vyzýván, abych šel k volbám, protože v opačném případě podpořím zlo a „druhou stranu“, odpovídám zhruba těmito argumenty:
- I nevolit je volba. Dokonce svobodná. Nenechte si vnutit tezi, že pokud nevolíš jednoho (menší zlo), volíš druhého (větší zlo).
- Respektuji tvoji volbu, jakkoliv s ní nesouhlasím, respektuj moji nevolbu.
- Volil jsem vždy politické strany, které byly založeny na étosu listopadu 1989, svobody a přirozeného antikomunismu. Boj dvou kariérních předlistopadových bolševiků o prezidentské křeslo se mě nemůže týkat.
- Současná Evropa je ohrožena tím, co oba kandidáti aktivně podporují – jeden z nich dokonce všechny ty zelené nesmysly, které ničí ekonomickou prosperitu a z širokých vrstev našich občanů dělají občany závislé na sociální pomoci, v roli premiéra podepsal. Pro mě jsou New Green deal a navázaná celoevropská legislativa nepřijatelné a chtěl bych na Hradě prezidenta, který by se jí dokázal postavit a nebyl vyznavačem zeleného podvolení.
- Ani jeden z obou prezidentských finalistů nepředložil smysluplnou vizi, jasnou představu o výkonu svého mandátu. „Řád a klid“ mi evokuje středoafrické nebo jihoamerické vojenské diktatury, „budu vám pomáhat“ zase cestu do socialistického otroctví lidí, závislých na státu. Což je pro vyznavače svobodného trhu a kapitalismu dosti tristní představa, přestože jsou mi jasné dosti omezené kompetence prezidenta budovat tento typ státu. Oba kandidáty navíc považuji za důsledek personálního úpadku kvalit kandidátů, spoluzpůsobeného zavedením přímé volby prezidenta.
A ptáte se, jestli tedy půjdu a koho budu volit? To je jednoduché. Hodím „to“ Pavlovi, Babišovi nebo ani jednomu z nich. V každém případě mě bude mrzet, že třetí varianta nemůže zvítězit.
