Petr Pešek: Nábojnice, výhružky, podpásovky… To už tu bylo. I tak jsou letošní volby zlomové
„Ano, žiju. Nikdy jsem nemyslel, že to budu muset napsat na sítě,“ reagoval ve čtvrtek Petr Pavel na falešné zprávy, že krátce před finále prezidentského klání opustil tento svět. Andrej Babiš si předtím zase stěžoval na prázdné nábojnice a výhrůžky likvidací. Zuří také plakátová bitva – Babiš na nich svého protivníka obviňoval, že s ním přijde na Hrad válka, ve středu večer mu pak někdo přelepil billboard opravdu ošklivým sloganem „Umím lhát a krást“. A nejen to, vyostřily se i televizní debaty.
Jsou tedy současné prezidentské volby, zvláště pak kampaň před jejich druhým kolem, neobvykle špinavé a znamenají zlom v novodobé české historii? Odpoveď zní ano, ovšem ani ne z těchto důvodů. Novou kapitolu otevírá především samotná sestava finalistů, a to nejen s ohledem na jejich komunistickou minulost. Dalo by se říct, že končí (po)listopadová prezidentská éra.
Mnohé jsme totiž už jinak v prezidentském klání zažili. Nábojnice, respektive kulky do střelných zbraní, provázely už například volbu hlavy státu v roce 2008. Tehdy je obdrželo několik parlamentních volitelů pozdějšího vítěze Václava Klause. Mimochodem kvůli „zklidnění“ výběru prezidenta se zavedla přímá volba, což se evidentně v tomto ohledu zrovna dvakrát nepovedlo.
Stejně tak jsme už byli svědky útočné, podpásové kampaně. Zatímco nyní Andrej Babiš na billboardech vytáhl na generála Petra Pavla „válečnou“ kartu, před deseti lety čelil těsně před hlasováním Karel Schwarzenberg „sudetské“ kartě, kterou korunoval památný očerňující inzerát v Blesku. Podle inzerátu, který zadal právník Vladimír Zavadil, Schwarzenberg mj. zpochybňoval platnost Benešových dekretů a děkoval za podporu předákovi sudetských Němců.
Pak tu jsou ale věci, které jsme při minulých bojích o Pražský hrad nezažili. Například tak ostré výměny mezi finalisty klání jako v posledních televizních debatách. Což je samozřejmě dáno jednak zavedením přímé volby – předtím k tomu nebyl prostor – a nyní navíc i sestavou finalistů. Ani Miloš Zeman nebyl žádný beránek, ale Andrej Babiš je přeci jen útočnější diskutér. A navíc má i rétoricky zdatnějšího soupeře. Petr Pavel se přeci jen naučil bránit útokem líp než předtím Karel Schwarzenberg, respektive v minulých volbách Jiří Drahoš.
Ale i to je vlastně podružné, nyní skutečné rozdíly. Jednak je to začátek nové éry, a to bez ohledu na vítěze nynějšího klání. Po „listopadovém“ triu Havel-Klaus-Zeman přichází hlava státu z nové politické generace. Navíc ne až tak politické. Petr Pavel má za sebou doslova pestrou vojenskou kariéru, v politice je ale nováčkem. A z Andreje Babiše se sice za těch uplynulých deset let politik stal – jakkoliv se této nálepce občas stále brání – ale jeho kořeny (a částečně stále i zájmy) jsou stále i byznysové.
Pak je tu samozřejmě také minulost obou nynějších finalistů. A nejde „jen“ o členství v KSČ – tam byl i Miloš Zeman, byť krátce, v jiné době a za jiných okolností – ale o ještě větší zavdání si s komunistickým režimem. U Andreje Babiše spolupráce s StB (jakkoliv jím stále popíraná), u Petra Pavla kromě předsedání stranické buňce především zahájení výcviku na vojenského rozvědčíka. To vše více než 33 let po listopadu 1989…
Také se v těchto volbách ještě více projevily efekty zavedení přímé volby, která se stala překážkou pro mnohé zavedené politiky a naopak vstupenkou pro lidi mimo politickou arénu. A abychom nezapomněli, v tomto klání také o sobě poprvé dala víc slyšet v osobě Danuše Nerudové nějaká prezidentská kandidátka (v minulých volbách žádná žena nebyla, předtím sice tři, ale jen s chabým výsledkem).
Čeho či koho se dočkáme příště?
