Lubomír Kopeček: Babišovi marketéři nedomysleli, že strach z války je jiný než Zemanův strach z migrantů
Porážka Andreje Babiše není pro ANO katastrofou. Už dnes kontroluje většinu opozičního prostoru a prezidentskými volbami dále nakročilo k zvětšení této dominance, říká politolog Lubomír Kopeček. Tím spíš, že šéf hnutí, který už deset let zpochybňuje liberální demokracii a při vládnutí předvedl velmi sporné výsledky, nehodlá z politiky odejít. Na nervózních reakcích Tomia Okamury před druhým kolem bylo vidět, že si je toho dobře vědom.
Byly tyto volby pro naši společnost opravdu zásadní polistopadovou křižovatkou? Zastánci podobného názoru tvrdí, že jsme slezli hrobníkovi z lopaty, protože s prezidentem Babišem bychom se vydali na cestu moci koncentrované v rukou jednoho člověka, vlastníka politické strany, médií a ekonomického impéria.
Nepoužil bych tak silné tvrzení. Tyto volby nepochybně byly velmi důležité, ale reálně hlavně potvrdily výsledek sněmovních voleb roku 2021. Andrej Babiš zůstal po prezidentských volbách tam, kde doteď byl, tedy v opozici bez vlivu na výkonnou moc.
Babiš jako prezident by nepochybně představoval pro vládu Petra Fialy velkou komplikaci, působil by jako opoziční prezident a s rizikem pokračování zemanovského přístupu k výkonu funkce. Samozřejmě opora v ANO a další věci, co zmiňujete, by jeho pozici fakticky zesilovaly, ale pořád těch mantinelů, ať už v podobě Fialovy vlády, Ústavního soudu nebo poměrně angažovaných protibabišovských médií, by bylo poměrně dost.
Babišova kampaň byla nevybíravá, šířila strach, negaci. Součástí voleb byly i dezinformace, řetězové maily. Myslíte si, že do budoucna nás jiné, než takto agresivní kampaně už nečekají a musíme se na to jako voliči zkrátka připravit?
Zkusím krátké srovnání. V roce 2013 i 2018 byla kampaň mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb také velmi negativní. I dezinformace se šířily, byť ne tak masivně, což ale spíš souvisí s posunem dnešní doby mnohem více do on-line prostoru. Je to svým způsobem logické, protože až v druhém kole proti sobě stojí dva kandidáti, kteří bojují o vítězství, potřebují se odlišit a co nejvíce poškodit konkurenta. Miloš Zeman se v obou těchto volbách nebál používat dezinformace a hodně agresivně atakoval protivníka. Připomněl bych jen, jak v roce 2018 spojoval Jiřího Drahoše s nálepkou vítače migrantů.
Čili opět kampaň operující se strachem…
Ano. Zemanovo téma hrozby migrantů v roce 2018 také se strachem hodně pracovalo. V nynějších volbách to byla dokonce nejsilnější emoce. Babišův tým si ale letos vyhodnotil na základě interních výzkumů jako zajímavější využití strachu z války. Tomu odpovídaly ty strašící billboardy a Babišovy výroky v debatách. Podle mne ale marketéři ANO nedomysleli, že takový strach je jiný než strach z migrace. Strach z migrace byl spojený s kulturní identitou, že přijde vlna lidí jiného náboženství a kultury. Strach z války je spojený s fyzickým ohrožením, smrtí, ztrátou domova. Proto ty reakce na tu „válečnou kampaň“ byly takové, jaké byly. Paradoxně ta Babišova kampaň nakonec možná mobilizovala spíš proti němu. Uvidíme, jestli si to marketéři ANO do budoucna takto vyhodnotí. Opakování něčeho podobného samozřejmě vyloučené není.
Co Andrej Babiš získal a co ztratil? Je to sice jeho už třetí prohra, aura vítěze pohasla, na druhé straně se za něj postavily přes dva miliony lidí. Má šanci dlouhodobě spojit do jednoho šiku protestní voliče komunistů, SPD, Trikolóry, Volného bloku na jedné straně a běžné voliče hnutí ANO na straně druhé?
Určitě bych nenahlížel výsledek voleb jako katastrofu pro ANO, i když porážka jejího předsedy to samozřejmě je. Dostal ve volbách přes 41 % hlasů, což je výrazně víc, než dostalo ANO ve sněmovních volbách. Samozřejmě jsou to jiné druhy voleb, takže to úplně srovnávat nejde. Snažím se tím ale říct, že v této zemi jsou víc jak dvě pětiny lidí ochotné volit bývalého agenta Státní bezpečnosti, podnikatele, který vybudoval svůj ekonomický holding někdy cestou na hraně zákona. Současně politika, který už deset let zpochybňuje liberální demokracii a při vládnutí předvedl velmi sporné výsledky. Tento člověk stále řídí velkou politickou stranu a nehodlá odejít z politiky.
Řada voličů stran, které jste jmenovala, se k němu přiklonila ve velmi sledovaných a důležitých volbách. Na nervózních reakcích Tomia Okamury před druhým kolem bylo vidět, že si je dobře vědom, že nemusí jít o jednorázovou záležitost. Je zajímavé, že některé projekty, jako byla Šlachtova Přísaha, prakticky vymizely z veřejného prostoru. Sociální demokraté a komunisté pak v podstatě jen v těchto volbách víceméně pasivně přihlíželi, co se vlastně děje. ANO už dnes kontroluje většinu opozičního prostoru, těmito volbami dále nakročilo k zvětšení této dominance. Prezidentské volby tak nemusí být jednoznačně vnímány jako porážka ANO.
Teď se Babiš nepochybně zaměří na vítězství ve sněmovních volbách. Co může udělat Fialova vláda? Nevládne v jednoduché situaci, to je zřejmé, ale neumí s lidmi komunikovat, vysvětlovat, rozhánět jejich obavy ať už se týkají ruské agrese či ekonomických problémů. Neukolébá jí vítězství Petra Pavla jako Šípkovou Růženku?
Tato vláda si myslím celkem uvědomuje, v jaké je nepříznivé situaci, a že blízká osoba na Pražském hradě ji politicky nespasí. Nemám křišťálovou kouli, těžko říct, co se všechno ještě odehraje do sněmovních voleb. Je zjevné, že Fialova vláda má obtížný úkol najít rovnováhu mezi krocením obřích schodků státních rozpočtů a sociálními výdaji, které utlumí společenskou nespokojenost. Výhledy ohledně cen energií nebo inflace nejsou v tuhle chvíli tak depresivní, jak to vypadalo ještě před několika měsíci. Zatím je také velmi nízká nezaměstnanost. Pokud se začne hospodářství zvedat a vláda vydrží bez větších vnitřních konfliktů, mají vládní strany podle mne slušnou šanci zopakovat scénář z posledních sněmovních voleb.
Společnost je mimořádně rozdělená. Miloš Zeman si v hloubení příkopů liboval, Babiš to ještě zhoršuje. Častá rada zní, že by nový prezident měl příkopy zase zasypat. Není to jen idealistická představa v reálné politice neuskutečnitelná? Jak by to měl prezident Pavel udělat, jak společnost vytáhnout z té povolební kocoviny?
Rozdělení společnosti mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb je, jak jsem naznačil, z části efektem volebního systému. Každá společnost je nějak rozdělená a při pohledu třeba do Polska či Maďarska, bych řekl, že tamní polarizace je dlouhodobě větší než ta naše.
Podle mne má Petr Pavel dobrou výchozí pozici být smiřující prvek české společnosti. Sociologické výzkumy ukazovaly, že určitá část jeho voličů jsou lidé, kteří nevolili v posledních sněmovních volbách vládní strany. Někteří dokonce volili ANO či různé radikální formace. Bez toho by mimochodem nebyl vysvětlitelný ani jeho vynikající volební výsledek. Jen připomenu, že vládní strany dostaly ve sněmovních volbách v součtu asi 44 procent hlasů, tedy o dost méně než teď nový prezident.
Dává to logiku. Petr Pavel díky své kariéře, postojům i vystupování rozhodně není žádný prototyp reprezentanta „pražské kavárny“, když si vypůjčím toto specifické označení. Trochu provokativně: heslo „řádu a klid“ by klidně mohl používat nějaký radikálně pravicový politik, aniž by to působilo divně.
A co konkrétně by tedy mohl nový prezident udělat?
Prezident má velké možnosti vystupovat na veřejnosti, navštěvovat regiony, což mu může docela výrazně zvedat popularitu. Nepochybuji, že to Petr Pavel využije. Nic nenaznačuje, že by šel cestou svého předchůdce Miloše Zemana a pojal výkon úřadu jako permanentní konfrontační kampaň dělící společnost.
Jsme-li u dosluhujícího prezidenta, tak Miloš Zeman podporoval poraženého kandidáta. Co volby znamenají pro něj a jeho nejbližší spolupracovníky? Může si ještě v těch posledních pár týdnech mandátu vylepšit svůj obraz v učebnicích dějepisu?
Nepřeceňoval bych Zemanovu agilitu v Babišův prospěch. Mezi prvním a druhým kolem, zvlášť po Babišově chybě s připuštěním české nepomoci Polsku či pobaltským státům v případě napadení, vystupoval už dost zdrženlivě. Bylo vidět, že ani on v Babišův úspěch nevěří.
Je zjevné, že vedoucí pozice v hradní kanceláři se s Pavlem radikálně obmění. Nevím, jestli se ještě v posledních týdnech Zemanova působení něco odehraje. Upřímně pevně doufám, že spíš ne. Snad si pan prezident rozmyslí i nápad jmenovat dopředu, takříkajíc „do zásoby“, nového předsedu Ústavního soudu. Vzhledem k tomu, jak volby dopadly, by to zjevně bylo jen zbytečné gesto bez efektu, které by vyznělo směšně.
Lubomír Kopeček působí na Fakultě sociálních studí Masarykovy univerzity a v Národním institutu SYRI. Je mimo jiného autorem srovnávací biografie českých prezidentů „Hodný, zlý a ošklivý? Havel, Klaus a Zeman – paralelní životopisy.“
