Vladimír Mertlík: Básník by řekl, že to bylo krásné. Opravuji se, bylo to pěkně hnusné a bylo toho dost!
Netrvalo to ani deset dnů, než se vítězný ryk či úlevný povzdech většiny médií nad volbou Petra Pavla prezidentem začal měnit v jistou kocovinu. Jeden by se domníval, zda volba nebyla anulována a vítězem nebyl vyhlášen kandidát z opačného spektra. Pokud by šlo o média charakteru Hovězí rozhledy, Parlamentní listy či Slepičí proudy, budiž, jenže disharmonické tóny lze slyšet i z liberálních médií.
Zpětné zrcátko nijak neskrývá, že patřilo od prenatální fáze prezidentské kampaně k těm, kteří s různou intenzitou věnovali sympatie koaličním blížencům Fischerovi, Hilšerovi, Nerudové a Pavlovi. Tyto sympatie mají kořeny v odporu k hanebnému chování, kolaboraci a podpoře kriminality na Pražském hradě během prezidentství Miloše Zemana. Jeho kooperace s vládou Andreje Babiše, jež se podle hesla „Budu řídit stát jako (mou) firmu!“ stala divizí Agrofertu, Zpětné zrcátko v tomto úhlu pohledu jenom utvrdila.
Výčitka projevu těchto sympatií je ale lichá! Není jediný důvod ke kritice náklonnosti novinářů, publicistů a veřejných osob k té či oné straně, když vezmeme v úvahu, že většina mediálního trhu je majetkem kandidáta Andreje Babiše. Smutnější je, že se na jeho stranu začala tulit i média mimo jeho držení. Důvod byl buď v hysterické obavě z „korektnosti pravidel“ vůči Babišovi, který naopak nedodržoval pravidla žádná, nebo ve snaze snížit náskok Petra Pavla pro 2. kolo s Babišem, a zvýšit tak naděje jiného z kandidátů.
Připomeňme si srovnání účastníků debaty tří favoritů prvního kola na TV Nova v Seznam Zprávy: „…Závěrečná debata tří favoritů na TV Nova se i přes účast Andreje Babiše nesla v překvapivě vlídném a klidném duchu… ale obsahovala jeden velmi znepokojivý moment. …Andreje Babiše lze ocenit za statečnost, s níž dokázal plus minus udržet svou „prezidentskou“ vlídnější tvář… Danuše Nerudová předvedla řádově lepší výkon než ve středu… Paradoxně právě od generála ve výslužbě (někde v sazbě se zřejmě ztratilo jeho jméno) vzešel nejvíce znepokojivý moment debaty: „Máme u nás strany, a jedna z nich je i v parlamentu, které zastávají poměrně extrémní názory, ať už se to týká členství v NATO nebo v EU nebo vztahu k Rusku. A pokud by tato strana chtěla nominovat ministra na jednu z klíčových funkcí, například vnitra, obrany nebo zahraničí, pak bych v tom opravdu viděl bezpečnostní problém pro Českou republiku a v takovém případě bych návrhu nejspíš nevyhověl,“ citovaly Seznam Zprávy Petra Pavla a pokračovaly: „Tady stojí za to zpozornět… Pokud by prezident Pavel odmítl jmenovat ministry kvůli stranické příslušnosti, ocitl by se na toulkách po kreativních výkladech ústavy dál, než se kdy ocitl Miloš Zeman (!). Ano, vize SPD jsou nebezpečné… ale pokud si Pavel představuje, že ohrožení českých zájmů… předejde tím, že parlamentní stranu vyloučí z nároku na vládní křeslo, pak má o prezidentské funkci nebezpečně autoritářskou představu. Pavlova (možná jen příliš zbrklá) slova naznačují, že éra hradního ohýbání ústavy přímo zvoleným, sebevědomým prezidentem nemusí s odchodem Miloše Zemana zdaleka skončit. A je celkem jedno, který z kandidátů na Hradě usedne a ve jménu kterého dobra bude zkoušet ústavní mantinely posouvat,“ varovaly Seznam Zprávy ve svém podivuhodném komentáři.
Nijak nepřekvapil ani povolební rozhovor prof. Jana Jiráka pro Parlamentní listy, jejž se pokusilo interpretovat sametověji Echo24. Otázka Pavlovy minulosti byla prý banalizována… Protibabišovský sentiment prý zvítězil nad zvídavostí a politický marketing se vymkl z odpovědnosti, živen jen etikou zadavatelova úspěchu a ničím jiným…(sic!)
„…média kandidaturu (Pavla) brala jako samozřejmost. Přitom ten člověk nenese žádný životní příběh, pro který by prezidentství byla pointa. Je to čistě marketingový konstrukt,“ tvrdí Jan Jirák. Zdá se, že je pan profesor nepozorný, jinak by mu nemohlo uniknout, že Petr Pavel má životní příběh válečného veterána s nejvyššími poctami armád USA a Francie, s bonusem reprezentanta Česka v nejvyšší vojenské funkci NATO. Pokud je pravou pointou pro prezidentství členství v Prognostickém úřadu ÚV KSČ nebo titul velkouzenáře, pak před prof. Jirákem a jeho favority Bůh naši zemi opatruj! Pan profesor se ošívá i nad tím, že marketéry nelze hnát k zodpovědnosti za podíl na rozdělení společnosti, ale nemá přitom na mysli Babišovy marketéry, jak vyplývá z jeho odpovědi na otázku Echo 24.cz: Byl i Babiš se svými mágy Prchalem, Topinkou a Hančem marketingový produkt, nebo přece jen představuje nějakou autentičnost, byť třeba zvrácenou, kterou marketéři už jen dofoukli?
„U Babiše vidím vysokou míru autenticity,“ moudře filozofuje profesor Jirák, „ať už ji budeme hodnotit jakkoli. Pokud vím, on není moc řiditelný. Pro marketéra je ale základní vlastností kandidáta tvárnost. Potřebuje kandidáta obléct do nějakého příběhu, zasadit do uměle navozené situace. To, myslím, u Babiše víceméně nejde.“
Co k tomu dodat, vyřešil prezident bez životního příběhu a prezidentské pointy Petr Pavel svým obvyklým způsobem – holou větou: „Mám stejné pravomoci jako kterýkoliv jiný občan!“
„Pavel se začíná podobat Zemanovi. Chybí mu klid a řád, lační po pomstě, míní experti,“ zněl titul pořadu 360° na CNN Prima NEWS. Údajný expert na justici Petr Dimun, známý hlavně jako poradce Jiřího Paroubka a vlády s Marťany blahé paměti.
S šéfredaktorem týdeníku Echo Daliborem Balšínkem a komentátorem MF Dnes Miroslavem Koreckým se shodl na tom, že Petr Pavel se do úřadování pustil příliš rychle a v jistých ohledech se podobá Miloši Zemanovi (!?). Výše zmíněný expert na justici Petr Dimun napsal na svém FB, že se Petr Pavel začal scházet s představiteli vlády a státních institucí, mj. s ředitelem BIS Michalem Koudelkou, kde měl dostat „indicie“ o dění na Pražském hradě, na jejichž základě zvažuje trestní oznámení. Dle Dimuna je na místě se ptát, odkud Pavel informace má, a doufat, že nejsou od šéfa BIS, a Balšínek k tomu jen podotkl, že Pavlovo prohlášení je mimořádně nešťastné. Podle Zpětného zrcátka je však na místě se ptát, odkud tyto informace mají Balšínek a Dimun. Podle třetího z expertů, Miroslava Koreckého to zapadá do ne zcela šťastného začátku Petra Pavla.
„Začal příliš brzo, měl by se teprve připravovat na svou roli. Stále máme prezidenta, který je legální. To, co Pavel předvádí, je nedůstojné přebírání úřadu,“ řekl Korecký, aniž by zvážil, zda nebyl naopak víc nedůstojný výkon úřadu Milošem Zemanem.
Nejdál zašla bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která dokonce Petra Pavla varovala, že úřadování bez mandátu zavání trestným činem, což potvrdil i expert Balšínek slovy: „Nevylučuji to. Nástup Petra Pavla je poznamenán nedočkavostí, chybí mi tam klid a řád, který sliboval, je tam evidentní lačnost po pomstě!“
Nového prezidenta nakonec zachránil Korecký, který zklidnil vášně prohlášením: „Nezaznamenal jsem nic, co by bylo žalovatelné… jde o neoficiální schůzky,“ ale připomněl i Pavlovy nešťastné výroky, že kdo zná Zemana, bude muset z Hradu odejít, a dodal: „Nevím, proč by například musel vypadnout z Hradu schopný účetní, připadá mi to jako moc velké čištění.“
Pozadu nezůstal ani Velký učitel Václav Klaus starší, který na adresu Petra Pavla poznamenal: „Mění se prezident, ne režim. Pavel by měl ubrat a projevit pokoru!“
Moudrá slova! Lze snad doufat, že je Václav Klaus naplní ochotou Petra Pavla této pokoře naučit. Lepšího průvodce si nový prezident nemůže přát.
Citace mediálních strážců morálky a vhodného výkonu prezidentské funkce by mohly pokračovat na několika stranách ohlédnutí dnešního Zpětného zrcátka. Je škoda, že ono národní obrození a nemilosrdná kritika přicházejí ve chvíli, kdy Miloš Zeman jako prezident s tím již moc neudělá. A pokud se sebou něco učiní, jako soukromá osoba zas nic nezmění, protože to už se budeme snažit zapomenout. Na časy, kdy novináři byli hnůj, žumpa, měli být likvidováni, prostě na časy geniálního rétora i jeho úžasných bonmotů a vtipů s Klaudií Schiffer či s aligátorem, kterým se média tak upřímně smála a obdivovala.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
