Výzva Bohumila Pečinky poslancům: Zbavte Zemana pokušení!
To, co se na Pražském hradě včera odehrálo, nebyla politika. Čelný střet prezidenta Zemana a premiéra Sobotky měl ráz osobní msty. To nebyl příběh pro politology a novináře, ale pro romanopisce typu Balzaka nebo Lustiga.
Všechno sice probíhalo v duchu debat o demisi vlády a úvah, jestli demise vlády znamená demisi jen premiéra, nebo celého kabinetu, ale nenechme se mýlit. Prezident Zeman jen zkoncentroval veškeré své pohrdání českým premiérem a připravil mu šílené aranžmá přijetí před zraky desítek novinářů. Nepříliš statečný a politicky nevynalézavý Sobotka z toho nakonec vyšel docela dobře, i když širší veřejnost jeho politické kroky dnes většinou nechápe.
Podívejte se, jak Zeman odešel uprostřed Sobotkova projevu:
To, co chápe zcela jistě, je, že dva političtí predátoři (Zeman, Babiš) útočí na politického králíčka (Sobotku), což začíná vyvolávat vlnu solidarity s tím slabším. Sobotkovi to zpříjemní jeho postupný odchod a jeho premiérství dostane pozitivní tečku. A jak to skončí s českou vládou v demisi-nedemisi?
Prezident Zeman se bude ústy nezvoleného viceprezidenta Ovčáčka snažit interpretovat celou situaci tak, že Sobotka neví, co chce, atd. Během následujících dní však vychladne a uvědomí si fatální chybu, kterou udělal. Tím, jak se vložil do čelního konfliktu Babiš–Sobotka na jednu stranu, nalepil si na čelo značku Agrofertu, což může být pro jeho tradičně levicové voliče problém. Proto se bude snažit toto stigma zakrýt, jak to jen půjde. A jak?
Nejpozději během jeho čínské cesty (za přítomnosti ministrů ČSSD – Zaorálka a Chovance) bude dohodnuto nové aranžmá – nová vláda jednoho z těchto pánů bez Sobotky i Babiše. Mezitím se OBSAH celého konfliktu (daňové podvody a zneužívání médií ze strany Andreje Babiše) přenese tam, kam patří – na půdu Poslanecké sněmovny.
Část poslanců se pokusí ještě jednou a důrazně vykřičet do světa, že Babiš je lhář a podvodník. Ti kreativnější by se měli zamyslet nad následující cestou. Jestli v celé krizi něco selhalo, pak je to úcta k ústavě a ústavním zvyklostem ze strany prezidenta republiky. Byla to právě tahle NESHODA, jež nutila premiéra Sobotku dělat různé piruety, které hodnotila spousta lidí jako slabost.
Politici, jimž záleží na osudu této země, by měli přijít s následujícím řešením – prostě překopírovat zažité ústavní zvyklosti do ústavy. Přesně řečeno, konkretizovat postupy spojené se jmenováním a demisí vlády přímo do tohoto základního zákona státu. Každá země, která nemá pevné ústavní tradice (typu Řecka), to má.
Pro radikálněji orientované poslance by byla ještě jedna iniciativa – odhlasujte zrušení přímé volby hlavy státu. Chce to jen 120 hlasů z 200 ve sněmovně. Neříkejte, že to nejde, zkuste to a uvidíte. Zemanův příběh by se totiž dal interpretovat ještě jinak než jenom jako příběh mstivého staříka.
Daleko více je to o přímo voleném prezidentovi, jenž má silný mandát daný přímo lidmi, ale slabé pravomoci. Proto je v permanentním pokušení je posunovat. Zbavme Zemana a všechny další prezidenty tohoto pokušení.
