Sobotka i Zeman zastrčí své kordy zpět. Verdikt o jejich kompetencích a povinnostech je však potřeba jako sůl
Jedním z nejviditelnějších výstupů vládní krize, která prý skončí dnešní výměnou ministra financí a odchodem Andreje Babiše z vlády, byl spor prezidenta Miloše Zemana a premiéra Bohuslava Sobotky o výklad Ústavy ve věci odvolávání ministrů či důsledků demise předsedy vlády. Oba čelní představitelé státu chtěli svůj spor dohnat až k Ústavnímu soudu. Kýženého verdiktu soudců se však s největší pravděpodobností nedočkáme. Škoda, mohli jsme mít všichni jasno pro příště.
Na dalším eskalování sporu či naschválech mezi Strakovou akademií a Hradem už nikdo ze zainteresovaných hráčů nemá zájem. Andrej Babiš je smířen se svým koncem ve vládě, v níž ho nahradí poslanec Ivan Pilný. Bohuslav Sobotka dosáhl konce Babiše ve vládě a zůstane i premiérem. A prezident Zeman, který poněkud předčasně na Hradě oslavil pád svého rivala Sobotky šermováním svojí hůlkou, může být také jakž takž spokojen. Odvolá Babiše, jmenuje nového ministra a bude se tvářit, jako že se nic vlastně nestalo.
Pro případ, kdyby prezident otálel s odvoláním Babiše a jmenováním nového ministra, měl premiér již zpracovanou tzv. kompetenční žalobu. V obdobném duchu – tedy zda opravdu musí odvolat ministra na návrh premiéra - se Ústavního soudu chtěl dotázat i Zeman. Obě strany zařinčely zbraněmi a zaujaly bojové pozice, ačkoliv podle většiny ústavních právníků by měl ve finále navrch spíš premiér Sobotka.
Nyní je situace jiná. Prezident ustoupil od svých obstrukcí a zřejmě i premiér svoji žalobu schová do trezoru. O tom, jak by jejich spor ve skutečnosti dopadl, bude tedy možné jen spekulovat. Přitom znát jeho výsledek by pro český politický systém bylo poměrně žádoucí, alespoň ve vztahu k budoucnosti. Nikde totiž není psáno, že se podobná krize nebo kompetenční spor nebude opakovat. Celá taškařice se tak může vrátit v úplně stejné podobě jako přes kopírák.
Výklad mocenské pozice i skutečných možností prezidenta i premiéra by se tu hodil i vzhledem k blížícím se parlamentním volbám. Nezapomínejme, že to bude Miloš Zeman, kdo bude jmenovat příštího premiéra. Nezapomínejme též, že takzvané ústavní zvyklosti v minulosti už nejednou označil za idiotské. Co když svůj postoj k těmto zvyklostem bude praktikovat až bude vybírat nového premiéra nebo někomu vnucovat svoji představu o podobě příští vlády?
V žádném případě neříkám, že nedávná kočkovaná měla eskalovat u Ústavního soudu. Na druhou stranu to byla ideální příležitost, aby tady strážci Ústavy definitivně udělali jasno, kdo co může či nesmí. Proto jsou-li Sobotka a Zeman takoví kabrňáci a mají se za velké politiky, měli by se dohodnout a požádat soud o autoritativní výklad Ústavy pro různé situace v budoucnu, tedy nejen co znamená demise premiéra, nebo kdy a zda musí prezident přijmout demisi ministra.
Vše o parlamentních volbách 2017 na Reflex.cz >>>
Mohli by se též zeptat, kdy může prezident jmenovat úřednickou vládu, zda musí skutečně pověřit sestavením vlády vítěze voleb, i když zřejmě nesežene sněmovní většinu a podobné modelové situace. Česká politická scéna rychle směřuje k horkému volebnímu podzimu, který může být plný zvratů i nepředvídatelných situací. A jasné mantinely tu možná budou potřeba víc, než kdy jindy.
