Lov mocenského pašíka. Všichni proti Babišovi, nebo konkurz na jeho budoucího koaličního partnera?
Poslední dobou se na české politické scéně začínají množit „zásadní“ prohlášení čelních představitelů jednotlivých stran na téma s kým půjdou či nepůjdou do příští vlády. Ale do okamžiku, než budou sečteny všechny hlasy a rozdělena křesla v nové Poslanecké sněmovně, nemají tato prohlášení ani hodnotu zlámané grešle.
Takřka společným jmenovatelem těchto proklamací je povolební přístup jednotlivých stran a jejich předáků k hnutí ANO a Andreji Babišovi. Někteří striktně prohlašují, že do vlády s touto stranou nepůjdou, jiní volí mírnější verzi a říkají, že s ANO klidně „ano“, ale bez Andreje Babiše. V současné době, kdy Babiš je ztělesněním své strany a ta s ním stojí a padá, si přitom takovou odluku lze představit jen stěží.
Do toho všeho média zásobují veřejný prostor průzkumy volebních preferencí, ve kterých ANO s velkým náskokem vítězí a další strany na něj hledí s uctivým odstupem. Jistě, jsou to jen průzkumy. Ty se v Česku nikdy netrefily a nedělejme si iluze, že tomu nyní je jinak.
Nicméně kdybychom je čistě teoreticky vzali za bernou minci a k tomu přidali proklamace jednotlivých stran, povolební situace v Česku může mít jen dvě řešení: buď duhová koalice všech proti ANO a komunistům, anebo vláda ANO, která si přizve jednu či v krajním případě dvě „menší“ tradiční strany a utvoří s nimi většinu ve sněmovně.
Duhová koalice by nutně znamenala dalekosáhlé programové ústupky jednotlivých stran a nejspíš i kompromis v osobě premiéra. Druhá možnost (tedy ANO + jiné strany) otvírá provokativní otázku, která či které z nich by nakonec na otevřenou náruč ANO kývly. Nyní před volbami by připustit něco takového bylo od jednotlivých stran považováno takřka za gól do vlastní branky.
Ale vězme, že k jednomu z načrtnutých scénářů skutečně dojde. Jistě, koalice se budou uzavírat na základě odlišných (ale skutečných) výsledků, než které nyní udávají výzkumy udělané na pár stovkách lidí. Přesto je potřeba s nimi v podvědomí počítat. Česká politická historie už pamatuje několik názorových přemetů, kdy si jednotlivé strany nemohly před volbami přijít na jméno, aby potom po volbách upekly mocenskou dohodu, nebo se o ni alespoň pokusily.
Všechny strany se uchází o hlasy voličů především z důvodu, aby se mohly podílet na výkonné moci. Pokud tvrdí opak, tak vodí své voliče za nos. Je proto dobré mít na paměti, co jejich představitelé tvrdí teď a co budou hlásat a konat po volbách. Třeba nebude nouze o překvapení.
Vše o parlamentních volbách 2017 na Reflex.cz >>>
Nicméně poněkud komické či úsměvné je sledovat současné dění, kdy mocenský pašík sice ještě běhá po lese, ale lídři stran už se dělí o jitrnice z něj. A vězme, že o ty jitrnice jde vždy především. Protože když dojde na jejich dělení, bývají občas někteří například schopni i zapomenout, že jsou – obrazně řečeno – vegetariáni nebo že jim jíst tučné maso lékaři zakázali.
