Co kdyby Babiš nečekaně zmizel ze scény? Byl by to konec hnutí ANO?
Patrně i největší „informační lajdák“ zachytil zprávy o připravovaném vyšetřování předsedy ANO Andreje Babiše. Policie minulý týden zaslala do Poslanecké sněmovny PČR žádost o vydání majitele, pardon, předsedy hnutí ANO Andreje Babiše a prvního místopředsedy citovaného hnutí Jaroslava Faltýnka. Příčinou by mělo být vyšetřování kolem Čapího hnízda.
Hnutí ANO se nyní pohybuje v předvolebních průzkumech okolo 30 procent. Patrně vyhraje volby, všem trestněprávním kauzám a vyšetřováním navzdory. Jak pravil kdosi bystrý ve veřejnoprávním rozhlase – není otázkou, zda Babiš volby letos vyhraje, ale o kolik.
Dovolím si nastolit kacířskou otázku, co by se stalo, pakliže by Babiš zemřel např. na infarkt, či kdyby ho přejela tramvaj (anebo v Brně dokonce šalina)? Podotýkám zdvořile, že ač pana Babiše sice nevolím, nic zlého mu v jeho soukromém životě samozřejmě nepřeji.
Nemyslím zde politický atentát, nejsme v Latinské Americe, ale nějaké přirozené úmrtí – tato smutná událost se nevyhýbá ani miliardářům, ačkoliv je jejich patolízalské okolí možná přesvědčuje o jejich nepostradatelnosti a nesmrtelnosti.
Jak by to následně vypadalo s preferencemi hnutí? Spadli by ANOisté k magickým pěti procentům? Či dokonce pod ně?
Pár týdnů by se z jisté piety a voličského sentimentu asi drželi na dnešních „třicítkách“, nicméně kdo by pak volil stranu postavenou na jediném muži? Kdo by volil stranu de facto bez pořádného programu? Respektive položme si kruciální otázku – kolik procent z dnešních přibližně třiceti tvoří program hnutí a kolik charisma (a na něm postavená popularita) jejího předsedy Babiše? Notabene navíc už nyní i za života předsedy vidíme na obecní a krajské úrovni, o jak nesourodý subjekt jde. Mnohde se rozpadaly zastupitelské kluby hnutí ANO, jinde se vylučovalo, někdo z ANO chtěl jít ve svém městě či kraji do koalice, jiný do opozičních lavic etc. Co by se pak asi dělo, kdyby hnutí přišlo o svého SUPERLÍDRA? Na kolik vzájemně soupeřících skupinek by se pak rozpadlo?
In medias res: Skutečný demokrat by si měl říci – nemám a principiálně nemohu mít rád strany postavené na jediném muži (popř. ženě). Ze zásady nemohu volit takovéto jednohlavé subjekty.
K tradičním stranám a hnutím můžeme mít sto a jednu výhradu. Avšak po desetiletí bylo zcela přirozené, že strana roste a upadá na nějakém svém ideovém základu. Vím, zní to možná, zejména pro mladší čtenáře, starosvětsky, ale takto má být postaven skutečný demokratický systém. Souboj idejí, ne miliardářů. Respektive zápas idejí, ne reklamních a PR agentur.
Pro vyšší informační komplexnost dodávám, že je smutné, že tradiční strany se mnohdy svým stylem přibližují zmíněným stranám jednoho vůdce – miliardáře. Nicméně to vnímejme jako negativní pokřivení systému, ne základní stavební prvek.
Proto mi nezbývá než závěrem vyslovit přání: Vraťme se k výše zmíněnému souboji programů a názorů a opusťme střety miliardářů! A to neplatí jen pro Českou republiku. To však musí učinit volič, nikdo jiný to za nás neudělá!
Bude líp i v tomto směru?
