Předvolební námět: Proč nezkrátit pracovní dobu o půl hodiny? Práce sice šlechtí, ale všeho s mírou
Nezadržitelně se nám blíží volby do dolní komory našeho moudrého Parlamentu. Jde vlastně o volby nejdůležitější a určitě doporučujeme k nim jít. Ale také si svou volbu pořádně, ale opravdu pořádně rozmyslet. Nicméně k tomu nás budou jistě vyzývat osoby povolanější. Já pranepatrný bych se nyní chtěl věnovat tématu přízemnějšímu.
V aktuálních programech postrádám nějaké silnější téma pro nás spodních deset miliónů. In media res: S jedním do diskuse již chvátám. Co takhle se kreativně zamyslet nad tím, jak pomoci zaměstnancům?
Zvyšování platů ve veřejném sektoru, to slibuje skoro každý. Není snad strany či hnutí, které by v programu měly: snížíme platy lékařům, policistům, úředníkům, či dokonce učitelům. Mnohé strany by rády slíbily zvýšení mezd i lidem v privátním sektoru – tuším pořád ještě nějací zbývají –, nicméně těm se opakovaně slibuje snížení daní, popřípadě při propracovanějším předvolebním programu i snížení zákonných pojistných.
Nicméně já bych měl námět, jenž by ulevil všem zaměstnancům – zkrácení pracovní doby z dnešních de facto osmi a půl hodiny na osm hodin, čehož by se dosáhlo tak, že povinná přestávka na oběd (třicet minut) by se legálně započítávala do salda pracovní doby.
Samozřejmě pokud by nějaký pomalejší zaměstnanec zmíněnou třicetiminutovou pauzu přetáhl, tak už by si ji musel nadpracovat, stejně jako je tomu nyní. Takže liché by byly stesky: Pracovník bude dvě hodiny na obědě, neudělá v zaměstnání nic, a ještě ho budeme muset platit.
Malá odbočka – stěžoval si nedávno kamarád Evžen: u drtivé většiny zaměstnavatelů monitorujících (většinou elektronicky) docházku platí, že pokud jste na obědě více než třicet minut, tak si to musíte tzv. nadělat, nicméně když přijdete třeba o pět či deset minut z oběda dříve, tak vám zaměstnavatel těch pět či deset minut nepromine, ale docházkový systém vám strhne zmíněných 30 minut. Což je v zásadě nespravedlivé.
Stejně tak pokud zaměstnanec je natolik zabrán do práce, že mu nezbude čas na oběd, tak mu docházkový systém stejně strhne 30 minut stejně, jako by na obědě byl. Nicméně zpátky k mému návrhu. Jak to vlastně legálně provést?
Dnešní zákoník práce určuje — délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně.
První možnost by byla snížit týdenní rozsah na 37 a půl hodiny a „obědové přestávky“ nadále nezapočítávat do odpracované doby a druhá možnost ponechat nynějších 40 hodin týdně, ale i čas na oběd pěkně započítávat.
Politici neustále tvrdí, jak nám ekonomika pěkně šlape, proč tedy nepomoci i zaměstnancům, levicovým slovníkem: lidem práce?
Myslím, že citované zkrácení základní pracovní doby by lidé přivítali více než nějaké půlprocento snížení daní. Notabene čas jsou peníze i pro zaměstnance-voliče, no ne?
Na první povrchnější pohled má návrh slabinu, že nijak neoslovuje početnou volební skupinu důchodců, pardon, seniorů. Nicméně při hlubším zamyšlení zde velké pozitivum je – zaměstnanci by pak měli více času na své rodiče či prarodiče „lebedící si“ v (tu více, tu méně) zaslouženém starobním důchodu.
Končím ve zdvořilé nadsázce: Velice se divím, že výše popsané zkrácení žádná ze stran neprosazuje. A spíše řeší všelijaké pseudoproblémy à la burky na koupališti, dotování festivalů estonské lesbické poezie či dříve například, zda Peroutka napsal, či nenapsal nějaký článek.
Práce sice šlechtí – ale všeho s mírou! I osm hodin denně plus cesta do práce a z práce jsou celkem hodně, nemyslíte, vážení politici?
