Spasí metropole pravici? „Malou“ Prahu čeká velký volební boj
V hlavním městě se v blížících volbách do Poslanecké sněmovny bude o hlasy voličů ucházet celkem 29 politických stran a hnutí. Oproti minulým volbám to je podstatný nárůst, protože v roce 2013 mohli Pražané vybírat z 21 kandidátních listin. Ve hře zde však s největší pravděpodobností bude „jen“ 24 nebo 25 poslaneckých křesel. Když vezmeme v potaz, že je tu hned vícero stran, pro které bude volební zisk v Praze životně důležitý, čeká nás za pár dní opravdu skutečný nervák.
Na úvod jen vysvětleme, že skutečnost, kolik bude v konečném výsledku Praze (ale i jiným krajům) přiděleno poslaneckých křesel, závisí na volební účasti a na následném přepočtu na základě takzvaného republikového mandátového čísla. Jinými slovy, čím více lidí přijde v Praze volit (a méně v jiných krajích), tím více se zvyšuje pravděpodobnost, že se v metropoli bude rozdělovat 25 mandátů (jako například v roce 2006 a 2010) a nikoliv 24 jako tomu bylo v roce 2013.
Ale zpět k jednotlivým stranám. Při pohledu na minulé výsledky a zároveň stav současných volebních preferencí a složení kandidátek je jasné, že Praha bude klíčovým volebním krajem hned pro několik stran.
Platí to především pro TOP 09, která bude v Praze obhajovat volební vítězství z roku 2013. Tehdy zde strana s Karlem Schwarzenbergem v čele získala 135 tisíc hlasů, což byla téměř čtvrtina celostátního zisku. Vzhledem k tomu, že preference strany (připomeňme, že se jedná „jen“ o průzkumy) se nebezpečně potácejí blízko hranice 6 či 7 procent, bude každý hlas v Praze pro TOP 09 životně důležitý. Proto strana vedle populárního knížete do zbraně povolala i mladou štiku z Teplic Dominika Feriho či dokumentaristku Olgu Sommerovou kandidující za Liberálně ekologickou stranu. Při zhruba 60procentní volební účasti bude na proniknutí do Poslanecké sněmovny potřeba v celé zemi získat cca 250 tisíc hlasů. Chce-li se TOP 09 být i v příští sněmovně, v Praze bude potřebovat získat alespoň 80 či 90 tisíc hlasů.
Obdobně důležitá je Praha pro ODS. Strana Petra Fialy zde posledně získala okolo 12 procent a čtyři poslanecká křesla. To však byla ve stádiu rozpadu a takřka smrtelné křeči. Ta doba je už však pryč a ODS pomalu dobývá zpět ztracené pozice. Ale jde jí to mnohem pomaleji, než si myslela a než jí mnozí analytici přisuzovali. Přesto preference straně rostou, v celostátním měřítku by měly atakovat hranici cca 11 až 14 procent, přičemž v Praze by to mohlo být i mírně přes 15 procent. Poměrně pestře poskládaná kandidátka s Janou Černochovou, Václavem Klausem mladším, živnostníky či mnoha komunálními politiky by mohla být dostatečným lákadlem pro bývalé voliče strany, kteří od ní po roce 2010 houfem utíkali. Vzhledem k tomu, že v malých a méně lidnatých krajích bude ODS vesměs brát jen jeden (na Karlovarsku či Liberecku možná i žádný mandát), bude pro budoucí sílu ODS volební zisk v Praze (a pochopitelně ve Středočeském kraji) klíčový.
Velkou podporu v Praze lze očekávat i Pirátské straně, která do volebního souboje vtrhla ve velkém stylu a její ostrá protestní kampaň sklízí odezvu, které si nemohly nevšimnout ani agentury mapující volební nálady lidí. Je nyní jen otázkou, nakolik je to nafouknutá bublina a zda revoltující (vesměs mladí) voliči přijdou skutečně k urnám. Čím dále se volební urna bude nacházet od metropole či velkého krajského města, tím více lze očekávat nižší podporu Pirátům, jenž bude kopírovat tradiční (ne)zájem mládeže o politiku.
Podtrženo sečteno: TOP 09, ODS a Piráti si v Praze mohou klidně odloupnout nějakých 40 až 45 procent hlasů. Zbytek bude patřit ostatním. Pro ně však Praha nebude znamenat onu pomyslnou spásu, neboť tyto strany budou spoléhat na jiné kraje. Platí to pro ANO, pro niž budou důležité Střední Čechy, Severní Morava či Ústecký kraj. To však neznamená, že Martin Stropnický v Praze ostrouhá. Nikoliv, jen lze předpokládat, že jím vedená kandidátka získá méně, než bude republikový průměr. Komunisté budou sázet na své tradiční bašty na severní Moravě, severozápadních Čechách či na Vysočině stejně jako KDU-ČSL na Jihomoravský, Zlínský či Pardubický kraj.
Kapitolou samou o sobě je ČSSD, která v Praze v minulých letech zažívala rostoucí podporu, ale v letošním roce jí čeká velké fiasko. V metropoli podle mého názoru nezíská za svoji neslanou a nemastnou kampaň (ale i za svoji „činnost“ na magistrátě) ani 10 procent. V metropoli ji nepomůže ani navyšování penzí či minimální mzdy, proto hlasy bude sbírat v jiných krajích a hlavně daleko od Prahy.
Velkou neznámou pražských voleb je zisk SPD Tomia Okamury či Starostů. Vzhledem k lokální známosti, programovému zaměření ale především právě silné konkurenci budou tato uskupení sbírat hlasy mimo Prahu. O dalších stranách – ať je to Sehnalova ODA, Zelení či Realisté – lze mluvit jen jako o hráčích do počtu.
Jak již bylo uvedeno na začátku, v Praze se sice bude rozdělovat zhruba osmina poslaneckých křesel z celé republiky. Přesto odsud bude vyrůstat případný celkový úspěch či neúspěch především pravicových stran. Platí-li stále dřívější pravidlo, že v Česku je zhruba třetina lidí volících pravici, měla by z nich hlavní část projevit svou preferenci právě v Praze. Ostatně ta poněkud vyčnívala vždy, a to nejen v době oranžového tsunami.
