Politické vize lze říkat i bez populismu aneb Jak akademik Petr Fiala věří v novou budoucnost své ODS
Dosud posledním lídrem parlamentní strany v České republice, který před volbami vydal svoji knihu, je předseda ODS Petr Fiala se svým počinem „Profesor na frontové linii“. Kniha je to pozoruhodná nejen z hlediska formy, ale i obsahu. Vyšla sice ještě před volbami a tedy s jasným cílem ovlivnit či získat voliče, přesto neobsahuje žádná hesla a fráze opsané z předvolebních programových brožur. Neobsahuje ani takřka žádné srovnání či vymezení vůči jiné straně či stranám, přesto je z odpovědí Petra Fialy patrné, v čem je jeho strana jiná než politická konkurence a co by změnil či chtěl zachovat, pokud by se dostal k moci.
Kniha obsahuje celkem patnáct rozhovorů, které s Petrem Fialou pořídil publicista a kritik Miroslav Balaštík. Nechybí v nich ani poměrně hluboký vhled do Fialova „rodinného alba“, z něhož pramenily hodnoty i zásady, které šéf ODS zastává. Je to polidšťující prvek, v jehož světle vzdělaný a sečtělý Fiala najednou vypadá i jako obyčejný člověk. Přes vzájemné tykání obou protagonistů a četné snahy o odlehčení jsou rozhovory učenou disputací, v nichž Fiala nezapře svoji akademickou milost, široký rozhled a schopnost stručně, ale výstižně pojmenovat či objasnit příslušný problém.
Fialova kniha je prošpikována politikou, ekonomikou či jasnými a třeba i příkrými soudy nad nejednou událostí. Stačí jen zmínit pár anotací jako například „O svobodě v listopadu 1989 získané a postupně ztrácené a co přinesli a odnesli Václav Havel a Václav Klaus“, „O tom, proč na komunismu a normalizaci není vůbec nic dobrého, ale Husák je zajímavější než Dubček“ či „O tom, že kauza Nagyová znamená konec jedné epochy a jak to bylo a je s ODS“ a je evidentní, že pro nemalou část národa to bude jen plané „žvanění“ Klausova či Topolánkova nástupce a pokus o rehabilitaci kdysi mocné a později zprofanované strany.
Samozřejmě, že na knihu je třeba nahlížet jako na určitý mobilizační myšlenkový prostředek pro podporu ODS. Fiala si je moc dobře vědom, že jeho strana zdaleka nedosahuje podpory, kterou měla za Václava Klause či Mirka Topolánka. Tuší, že výsledek letošních voleb už bude lepší, než v roce 2013, ale zdaleka to nebude stačit na rozhodující roli o příští vládě. Přesto neváhá se vypořádat s dobou, kdy si ODS měla podporu 35 procent, ale byla stranou buranskou a vítězila v ní ekonomika nad politickými myšlenkami. Je si vědom, že od ODS mnoho voličů uteklo (a třeba už se nevrátí), přesto je oslovuje znovu a nabízí nový příběh obrozené strany. Nyní je jen otázkou, zda nový lídr a nový vítr ve straně bude stačit. To je však už otázka pro voliče.
Na rozdíl od dalších lídrů politických stran nenabízí Petr Fiala svoji knihu zdarma ve spřátelených obchodech, na volebních shromážděních či ke stažení na internetu, ale zájemce si ji musí koupit. Tento faktor sice ovlivní velikost poptávky po tomto díle, na druhou stranu autor jakoby veřejnosti vzkazoval, že všechno má svoji cenu, tedy i jeho myšlenky a čas, který strávil v rozhovoru s autorem díla. Je si vědom, že kniha své čtenáře má, další si najde a ti si ji koupí, protože vědí, že nic není zadarmo a zajímají je názory tohoto člověka a budou v knize listovat i dlouho po volbách. To je v českém prostoru sice nebývalý a ojedinělý, ale za to poměrně čestný přístup.
Proto lze předpokládat a takřka s jistotou tvrdit, že čtenářem zakoupená Fialova kniha brzy neskončí kdesi na půdě nebo jako podložka pod kývajícím se stolem, což může potkat publikace obdržené kdesi na mítinku, kde „si ji vzali všichni“, ale jako nedílná součást knihovny, kterou obdivují návštěvy anebo do níž člověk sáhne kdykoliv má volnou chvilku a chce si přečíst pár zajímavých myšlenek.
Vše o parlamentních volbách na Reflex.cz >>>
Petr Fiala svojí knihou dokázal, že je v české politice stále poněkud jiným a vymykajícím se elementem. Je slušný, argumentačně precizní a populisticky se nepodbízí. Přesto je rázný a nebojí si hájit i mnohdy většinově nepopulární názor. Jistě, mnoho lidí mu za knihu i jeho postoje nezatleská, protože ho nechápe a nebo a priori nenávidí ODS. Na druhou stranu může Petr Fiala kdykoliv ráno předstoupit před zrcadlo, podívat se na sebe a nemusí se přitom stydět. Na prudký nárůst preferencí to sice stačit nebude, ale bývalý rektor Masarykovy univerzity moc dobře ví, že cesta vzhůru nějakou dobu trvá a musí se při ní poctivě došlápnout celou nohou na každý schod.
