3 nepravdy o volbách aneb Proč hodit hlas a nenechat za sebe rozhodovat souseda
Přátelé, pojďme volit. První nepravda je, že to nemá cenu. Má to cenu. Pokud nepůjdete, bude o vás rozhodovat váš soused. Možná nacionalista, možná komunista, nebo dokonce pražský kavárník! Protože on volit půjde, to si pište! A jeho hlas ovlivní váš život na příští čtyři roky. Druhá nepravda je, že není koho volit! To je výkřik hodný lenivého ducha!
Pokud se vám nelíbí stranické kandidátky, nerozhodujte se podle konkrétních lidí, ale podle myšlenek a programů, jak je strany představují. Každý si můžeme položit základní otázky: Chci zůstat v EU? Chci být v jejím jádru, či na druhé koleji? Chci platit korunou, nebo eurem? Chci vyhlašovat referenda, nebo věřím podstatě zastupitelské demokracie? Přeju si změnit protikuřácký zákon a odstranit EET? Jsem důchodce, či podnikatel – a kdo mne více podpoří?
Budete překvapeni, že na ten zdánlivý volební marasmus a chaos je možné nahlédnout věcně a racionálně. Ve skutečnosti lze velmi přesně určit, která strana nejlépe zosobňuje vaše požadavky. Existuje volební kalkulačka, již snadno najdete na webu, a ve formě zkrácené (či skoro sta otázek) můžete vyplnit dotazník. A vyjdou vám procentuálně vám nejbližší strany. Já to udělal, kalkulačku jsem poctivě vyplnil a výsledek mi potvrdil předchozí intuici. Vyšli mi piráti, Starostové a zelení. A mezi nimi se rozhodnu.
A třetí nepravda: pořád slyšíme, že to je stejně divadlo a je to dopředu domluvený… To taky není pravda. Jediné, co je domluvené, je, že ráno vyjde slunce a po zimě bude zase jaro. Jinak je sestavení příští vlády a její chování jedna velká loterie. A hra o mnoha proměnných, kterou můžete ovlivnit i vy.
Takže suma sumárum, JDĚTE VOLIT. Nenechte za sebe rozhodovat souseda anebo „pevná voličská jádra“ některých stran. Svým hlasem je oslabíte. A dokonce, i když dáte hlas straně, jež neprojde přes pět procent do sněmovny, pomůžete jí aspoň finančně.
VOLIT JE ČEST. Možnost svobodné volby není samozřejmostí a v některých zemích světa se za to pořád ještě platí krví. My od roku 1989 tuto možnost máme. Važme si toho. Vnímám to pro každého z nás jako slavnostní osobní chvíli, kdy se podílíme na vývoji demokratické společnosti. A kdy hlas posledního bezdomovce (pokud má občanku) má stejnou váhu jako hlas prezidenta.
Nechci vás dojímat cinkáním klíčů na Václaváku a na Letné a připomínat heslo SVOBODNÉ VOLBY, jedno z hlavních v listopadu 1989. A přece to povím. Připomněla mi to jedna čtenářka v osobním dopise. Cituji: „Jsem ročník ’76, narozena v Praze a nyní žiji devět let v Podkrkonoší. Svoboda je mé duši blízká, už jako dvanáctiletá holka jsem chodila na Václavák podporovat sametovou revoluci. Nejsem si zcela jista, jestli bych svého třináctiletého syna dnes pustila samotného demonstrovat na Václavák… Sama nemohu uvěřit, že se spolužáky ze základky na Praze 4 jsme jezdili pravidelně na ta setkání a podporovali jsme s klíči na krku revoluci. Jako děcka jsme nemohli dost dobře vědět, co se dělo, i proto, že rodiče byli opatrní a raději nám toho tolik nesdělovali. Věděli jsme tedy jen velmi málo, ale cítili jsme, že to je dobré, že to je SVĚTLO PRO NAŠI ZEMI a že to chceme podpořit. To platí dodnes. Posílám podporu a poděkování všem lidem, kteří mají odvahu své myšlenky veřejně sdílet, protože demokratická cesta má obrovskou cenu.“
Tolik z dopisu. Někdo se domnívá, že „nejít volit“ je forma revolty nebo vzdoru. To fungovalo za socialismu, kdy volby byly povinné. Dnes je projevem vzdoru JÍT VOLIT proti tomu, co se mi nelíbí, a za to, co si přeju, kam chci směřovat.
A na závěr vám povím: volte si, koho chcete! I třeba pana Babiše, i třeba pana Okamuru. Aspoň budeme vědět, jak na tom jsme. Ale ať je to výsledek opravdu většiny! Nechci, skoro třicet let od Listopadu, aby zmanipulovaná menšina rozhodovala o lenivé či malomyslné většině. Rozumíte, přátelé?
Překvapuje mne, kolik lidí nerozlišuje u některých velkohubých politiků mezi jejich přáními a reálnými sliby! Přátelé, nevolte mluvky a snílky. Což lze zakázat islám? Nelze. Což lze oplotit znovu zemi a stranit se cizinců a sousedních zemí? Nelze. (Respektive lze, ale pak nám opravdu pomáhej Pánbůh.) Tohle není program, ale přání. A s těmi se špatně vládne. Že tohle funguje, lze namluvit jen těm, kterým horizont světa začíná kompostem a končí slepičákem. A nejdál byli v sousední vesnici za Lojzou.
Vidím to na Vysočině. Sousedovi tam déšť spláchl z Babišova pole chemikálie do rybníka a všichni kapři pochcípali. Byl nasranej, a hádejte, koho chce volit? Proč, ptal jsem se???
„No ten jim to nandal! Ten s nima zatočil…“
„CO JIM NANDAL?“ ptal jsem se. „Vždyť tomu jde jen o sebe…“
„Ten jim to nandal,“ opakoval ten bodrý soused jako svou volební mantru a o víkendu odevzdá své velké kapří ANO.
Ale to je v pořádku. Každý máme právo na vývoj a na své vidění. Jenže vývoj světa jde dopředu, a máme-li ho stíhat, nelze se změnit v malý, ukřičený a zamindrákovaný skanzen. PRAVDA je obsažena ve velkých slovech pouze v románech a ve filmech. V praktickém životě, a zvláště v tom politickém je pravda šedivá a neatraktivní. Je to spíše každodenní posouvání limitu MOŽNÉHO o malinkatou píď dál. A zlepšování kvality života krůček po krůčku. Vážím si politiků, kteří si to uvědomují, a mám se na pozoru před velkohubými slibovači nových pořádků a jednoduchých řešení…
Věřím, že v těchto volbách jde o hodně. Proto nebuďme VOLOVÉ a pojďme VOLIT!
A jestli nepůjdete, tak příští čtyři roky na nic nekafrejte, neremcejte a nestěžujte si. Nemáte na to právo, protože jste ani nedonesli hlasovací lístek k urně. A to je fakt škoda. Ta hlasovací urna je totiž jediná, po níž můžete stále ještě něco dobrého prožít…
V té na popel už bude pozdě… Děkuju, přátelé.
