Ekonom Vladimír Pikora: Po volbách přijde naštvanost nejvyššího stupně
Něco vám řeknu – nikdy slepě nespoléhejte na čísla! Já jsem to udělal jednou a ovlivnilo to zbytek mého života.
To bylo tak. Šichtařová se pořád chtěla vdávat, což jsem vzhledem k jejímu věku chápal. Ale vzhledem k mému, stejně vysokému věku se mi do toho moc nechtělo. I vymyslel jsem lest. Řekl jsem jí, že si ji vezmu, až se naučí uvařit sto různých jídel. V té době jsem nebyl schopen stovku jídel ani vyjmenovat. Zdálo se mi to jako dostatečně spolehlivá pojistka. A jak to dopadlo? Šichtařová během čtyř měsíců uvařila sto jídel a já jsem se musel ženit.
Dnes se blíží volby a lidé taky spoléhají na čísla. Čísla mluví o tom, kdo volby vyhraje, kdo volby prohraje, kdo se ani nedostane do sněmovny. Skoro si člověk říká, že ani nemá smysl chodit k volbám, protože vlastně je už rozhodnuto ještě před volbami.
Jenže není!
Průzkumy se mýlí. A jízlivě si troufnu tvrdit, že se mýlí vždy a všude. Nejvíc polopaticky to dokazuje volba amerického prezidenta D. Trumpa nebo britské referendum o BREXITu. Nejsledovanější průzkumy od FiveThirtyEight.com, HuffingtonPost či New York Times přisuzovaly v den voleb větší šance Clintonové než Trumpovi, a to mezi 85 % a 71 %. Výsledek známe. Podle Brexit Likehood Score indexu zase byly šance na vystoupení Británie z EU týden před referendem 33%. O týden později voliči zvolili BREXIT.
I v ČR se v minulosti mýlily. Data z několika posledních voleb ukazují, že průzkumy obyčejně měly tendenci nadhodnocovat ČSSD a ostatní hlavní strany naopak podhodnocovat. Z toho pak také plynulo známé Paroubkovo povolební rozčarované vystoupení, které předznamenalo jeho konec ve skutečné politice.
I dnes se podle mě průzkumy mýlí. A osobně tipuji, že se budou mýlit ještě víc než obvykle. Když totiž mluvím s lidmi kolem sebe, ještě ve čtvrtek velmi často vůbec netuší, koho budou volit. V lepším případě se rozhodují mezi dvěma stranami. V tom horším ještě ani nemají žádný tip. K volbám ale jít chtějí. Tito lidé se teprve rozhodnou. Možná se dokonce rozhodnou jen pár minut před volbou. Je jich hodně, a proto hodně ovlivní výsledek.
A jestliže tito lidé dnes ještě nevědí, nemohou ani ovlivnit průzkum. A proto se průzkum musí mýlit.
O to více mě mrzí, když se průzkumům přikládá velká váha. Jsou dokonce média, která z různých debat vyloučí strany, které se podle průzkumu údajně nedostanou do sněmovny. Můj názor je, že to křiví demokracii.
Proč? Protože všichni pak nemají stejnou šanci dát voliči o sobě vědět. Když to dělá soukromé médium, beru to. Všichni výrobci pracího prášku taky nemají ve stejné televizi ve stejnou chvíli reklamu. A politika není nic jiného než trh s hlasy voličů, kde platí ekonomické zákonitosti. Když to ale udělá veřejnoprávní médium, které musím dotovat ze svých daní, už mi to vadí. Zvláště pokud se tak chová veřejnoprávní médium na základě průzkumu, který si samo zadalo a zaplatilo. (Ekonom by řekl, že takové médium vlastně uměle vytváří oligopol – kdyby se tak chovaly firmy, to by se se zlou potázaly!)
Nechci ze svých daní platit žádné průzkumy, protože podle mě zásadním způsobem ovlivňují, jak volby dopadnou. Řadu lidí odradí jít k volbám, protože si myslí, že jejich kandidát „to má stejně vyhrané“. Nebo protože si myslí, že jejich oblíbenec „to má stejně prohrané“. Průzkumy tedy ovlivňují zejména dvě věci: Zaprvé účast a zadruhé to, že se lidé bojí hlasovat pro malé strany v domnění, že jejich hlas „stejně propadne“. A přitom by třeba nepropadl, kdyby lidé neznali průzkumy.
Mimochodem, to samo o sobě otevírá otázku, proč potřebujeme kvorum zrovna 5 % na vstup do parlamentu, když v Rakousku to jsou 4 %. Český systém není ani ryba, ani rak. Je sice poměrný, ale taky si tak trochu hraje na většinový. Právě Rakousko přitom ukazuje, že ke štěpení stran na mini celky nedošlo – žádná česká strana patrně nebude mít tolik jako rakouští lidovci. Proč kvorum také nesnížit na 4 %?
Současné průzkumy ukazují, že vytáhnout ježka z klece je primitivní úkol proti hádance, jak po volbách sestavit vládu. Řada aktivistů si to uvědomuje, a proto burcují, aby všichni přišli k volbám. Na jednu stranu to dává smysl. Je tak trochu pitomost nechat rozhodovat druhé a pak si stěžovat. Na druhou stranu znám mnoho lidí, kteří vůbec nechápou, která kolem nich bije, a politiku nesledují. Údajně – opět podle jednoho průzkumu – jedno procento oprávněných voličů dnes neví, kdo byl Václav Havel, a dvě procenta nevědí, kdo je Václav Klaus. Koho by volili? Nevolili by stejně, jako nakupuje leckterá žena auto, tedy podle barvy loga? Já bych tyhle lidi rozhodně k volbám nenutil.
Každopádně výsledkem letošních voleb nejspíš bude ohromné rozčarování. Ostatně stejně tomu bylo i v Americe a Británii. Tam vyšli lidé do ulic, aby „demokraticky“ řekli, že nechtějí uznat výsledek demokratických voleb. A já mám dojem, že i tentokrát budou podceňované strany skutečnými vítězi a mnohým to nadzvedne mandle.
Ti, kdo budou volit, budou naštvaní, že výsledek je na hony vzdálen průzkumům. A ti, kdo sice investovali ohromné peníze do kampaně, ale nabídli jen marketing, a nikoliv myšlenky, budou taky naštvaní. Tyto volby jsou totiž netradiční – víc než kdy jindy jsou o pocitech. Pryč jsou doby, kdy dominovala ekonomická témata. A protože tyto volby jsou o emocích, myslím, že stejně emotivní bude i přijetí výsledku.
Já bych se ale dopředu nehroutil… Vývoj ve světě ukazuje, že dramatický výsledek voleb obyčejně nepřináší dramatickou změnu světa. Británie si před více než rokem odhlasovala BREXIT a stále se neví, jak proběhne. Američané si odhlasovali Trumpa a výsledkem je prezident, který má jednu z nejnižších úspěšností při plnění předvolebních slibů. A Katalánci si odhlasovali odtržení od Španělska a jejich premiér jednou větou vyhlásil nezávislost, aby ji hned tou druhou zase dementoval a nikdo vlastně dnes nechápal, co skutečně řekl.
Zvesela k urnám: O zitřejších volbách se více dočtete v novém tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 19. října.
