Zítra k volbám, nenechme za sebe rozhodovat jiné! Vrátí se politická politika?
Kdysi i v Česku populární slovenský satirik Milan Markovič by dnes patrně řekl „Zvolebnívá sa“, a to na plné obrátky, již zítra máme volby! Patrně nejdůležitější naše volby za posledních minimálně 15 let. Určitě je vhodné všem čtenářům starším 18 let doporučit aktivní účast v nich. Rád bych nyní k volbám učinil tři zásadní systémové poznámky.
V posledních letech mne nepřestává fascinovat opakované hledání stále nových nezkušených „nepolitiků“. Což pokládám za krajně bláhové! Stejně jako nechci, aby mi zuby spravoval „nezubař“, dům stavěl „nestavař“ nebo aby mne před soudem zastupoval instalatér či elektrikář místo advokáta, nepokládám za rozumné, aby se poslanci stávali jacísi noví „nepolitici“. Jejichž hlavní devízou je – my nejsme politici, proto jsme z definice lepší.
Dodejme, že tato nepolitická pokroková figura ovládla v české kotlině snad již všechny typy voleb, tedy nejedná se jen o úkaz doprovázející aktuální volby do dolní komory našeho parlamentu. Nejedná se samozřejmě výhradně o fenomén český – rozliční Trumpové (USA), Grillové (Itálie) anebo Macronové (Francie) jsou toho dokladem.
Dalším negativním symptomem, na který chci ve stručnosti upozornit, je, že spousta kandidátů si plete sněmovnu s detektivní kanceláří či státním zastupitelstvím (ti starší možná ještě s prokuraturou).
Zde nutno silným hlasem říci – pakliže chcete bojovat s korupcí (největší a nesmrtelný hit posledních snad deseti let), uvažujte raději o dráze policisty či státního zástupce, potažmo trestního soudce. Politika má být střetem idejí, ne „detektivních kanceláří“ odhalujících korupci či pletichy při veřejných zakázkách.
Poznámka třetí, patrně nejzásadnější. A určitě nejaktuálnější. Skutečně demokraticky smýšlející volič/ka by se měl letos na podzim zamyslet, zda je rozumné podporovat strany a hnutí principiálně postavené na jediném muži (popř. ženě). Není pro demokracii nebezpečné hlasovat pro takovéto jednohlavé politické entity?
Mezi TOP 5 (alespoň dle aktuálních průzkumů) najdeme hned dvě takové. Další jedou vzadu volebního pelotonu a na svou šanci čekají.
K tzv. tradičním (a v poslední době tolik vysmívaným) stranám můžeme mít možná sto tisíc a jednu výhradu. A i autor předloženého komentáře je přirozeně má, nicméně po desetiletí bylo zcela obvyklé, že strana vyrůstá a hyne na nějakém svém ideovém podkladě. I když se to „nepolitickým miliardářům“ a jejich poradcům asi nelíbí, má tak být postaven skutečný demokratický systém. Tedy demokratický střet idejí, ne střet reklamních a PR agentur.
V rámci komentátorské fair play doplňme, je smutné, že tradiční strany se mnohdy svým stylem přibližují zmíněným stranám jednoho vůdce – miliardáře. Nicméně to vnímejme jako negativní pokřivení systému, ne vítaný základní stavební prvek.
Proto mi nezbývá než závěrem vyslovit přání: Vraťme se co nejdříve k výše zmíněnému souboji programů a názorů a opusťme střety miliardářů! Chtějme opět politickou politiku! To však musí učinit volič a nejlépe již zítra. Nikdo jiný to za nás neudělá, dámy a pánové.
V nadsázce a v parafrázi na známý český film uzavírám – Zítra se (snad) bude volit všude!
