7 důvodů, proč jít letos volit
Podeváté v moderní demokratické historii od roku 1989 jdeme dnes a zítra volit své poslance. O každých volbách se vždy říká, že jsou důležité. Letos to skutečně platí, a proto nabízíme sedm důvodů, proč jít volit a také proč zítra s napětím sledovat, jak rozhodla vůle našich občanů.
1. Poprvé může sněmovní volby vyhrát někdo jiný než ČSSD nebo ODS. Vítězství hnutí ANO věští všechny volební průzkumy. Velkou otázkou ale zůstává, jak výrazným vítězem hnutí Andreje Babiše případně bude. Zcela otevřené zůstává, kdo skončí druhý. Za hnutím ANO totiž zeje poměrně velká mezera a za ní bojuje kvarteto stran pohybujících se kolem deseti procent. Patří k nim obhájce vítězství ze sociální demokracie či stále zhruba stejně silní komunisté. Posílením se do této skupiny dotáhli i občanští demokraté. A ve hře může být finiš Okamurova SPD.
2. Nová Poslanecká sněmovna může být nejvíce „rozbitým“ českým parlamentem od roku 1993, kdy vznikla Česká republika. Pokud opravdu uspěje celá osmička stran, které mají velkou šanci na překročení magické pětiprocentní hranice, budeme mít o jednu parlamentní stranu navíc než v právě končícím funkčním období. Osm stran bylo v českém parlamentu naposledy po volbách 1992, ale to ještě existovalo Československo. Pestrost může být zajímavá při hodnocení výsledků, určitě ale nepomůže jednoduchému sestavování vlády. Dokonce existuje možnost, že většinu opět nebudou mít dvě nejsilnější strany, jako se to stalo před čtyřmi lety.
3. Letošní volby mohou být naprosto přelomové, protože poprvé mohou mít jasnou většinu strany, které otevřeně kritizují naši polistopadovou republiku a zpochybňují hodnoty, na kterých český stát v posledním čtvrtstoletí stál. Už zítra tu fakticky můžeme mít „druhou republiku“, v níž bude většinu sněmovních křesel držet hypotetické spojenectví hnutí ANO, Okamurova uskupení SPD a komunistů z KSČM. Ti všichni kritizují dosavadní českou demokracii a slibují radikální změnu.
4. Síla protestní vlny může být dokonce tak velká, že nakonec může být pořadí v cíli volebního závodu: 1. ANO, 2. KSČM, 3. Okamurovo uskupení SPD. A to ještě k protestním stranám patří Piráti, kteří sice chtějí jinou změnu než právě zmíněný trojlístek, ale i oni se vezou na vlně protestu a popření toho, že tradiční politické strany jsou nedílnou součástí fungující demokracie.
5. Česká republika může být už zítra první „pirátskou zátokou“ na evropském kontinentu. Zatím mají totiž piráti zastoupení v dolní komoře národního parlamentu pouze na ostrově Island. Země bez moře tak může být paradoxně hlavní evropskou baštou pirátství, i když samozřejmě politického.
6. Minimálně dvě strany bojují o udržení v politické „první lize“ – o setrvání v Poslanecké sněmovně. Nedaleko od pěti procent se totiž pohybuje nejenom TOP 09, která bude se sociální demokracií zřejmě bojovat o negativní „titul“ strany s největší procentní ztrátou hlasů, ale také lidovci, kteří se ještě úplně nevzpamatovali z rozchodu se starosty ze STAN, a navíc jim chybí alespoň špetka toho, co teď voliči chtějí nejvíc a čím je potřeba vyjádřit ve volbách nějaký odstín protestu.
7. O historický rekord ve své kategorii bojuje také protestní hnutí Tomia Okamury zvané Svoboda a přímá demokracie. Pravděpodobný černý kůň letošních voleb může totiž atakovat výsledek Sládkových republikánů z roku 1996. Tehdy si sládkovci připsali 8,01 procenta, což od té doby žádná protestní strana s podobnou rétorikou postavenou na kritice přistěhovalců, menšin a naší příslušnosti k Západu nepřesáhla. Okamurovci si ale mohou myslet i na víc.
Výsledky voleb budou ze všech právě uvedených důvodů velmi napínavé a není určitě moc důvodů, proč se do jejich „vytváření“ dnes a zítra nezapojit.
