Bohumil Pečinka: Jdeme do tunelu, ale na konci je světlo
Můžeme přinést sto a jeden důvod, proč volby dopadly, jak dopadly. Nabízím několik z mnoha.
Česká republika je rozdělena na dvě půlky. Jedna, která stojí za polistopadovou republikou a druhá chce změnu jejich podstatných rysů.
Lídrem jednoho světa je Andrej Babiš. Získal zhruba tolik, co v minulých volbách (18 procent) plus to, co ztratila oproti roku 2013 sociální demokracie a komunistická strana. To, co signalizovaly komunální a krajské volby bylo potvrzeno: Babiš se posunul silně doleva a vyluxoval dvě tradiční levicové politické strany. Především ČSSD to podělala komunikačně se svou voličskou základnou, takže je jedním z hlavních poražených.
Problém není, že tradiční českou levici vyluxovala populistická levice. Problém je, že ten druhý, liberální svět, který je spojený s polistopadovou demokracií byl tak vlažný a roztříštěný, že nebyl reálnou alternativou. Stručně řečeno, není tragédií, když je levice silná, je špatné, když nemá reálnou alternativu.
To je velká výzva do budoucna. Budoucí liberální svět musí najít dvě budoucí kondenzační jádra, jedno levicově liberální a proevropské, druhé liberálně pravicové a euroskeptické. Bez spolupráce obou proudu se nic nehne. Směrovka zní: sjednocená liberální opozice.
V posledních měsících jsme v Reflexu psali, že nahoru jde protestní blok (Babiš, Okamura, komunisté, piráti), který je založen na odmítání podstatných rysů polistopadové demokracie. Tento volební výsledek je do značné míry politickým revanšem za listopad 1989. Půjde jen o to, jak daleko vítězové voleb (ANO, Okamura, piráti) půjdou a jestli se budou snažit provést ústavní změny polistopadové republiky.
Co říct k volebnímu lídrovi? V roce 1946 si Češi zvolili Klementa Gottwalda, v roce 2017 Andreje Babiše. Typově a osobnostně jde o podobně figury. Rozdíl je v mezinárodním kontextu. Nyní jsme, díky bohu, v Evropské unii. Navzdory všem socialistickým šílenostem je stále EU garantem demokratickým standardům a nová české opozice v ní bude mít silnou oporu.
Tomio Okamura, přebírá typově komunistický elektorát a jestli přežije, pošle tuto stranu do politického hrobu. Tedy ne vymírání KSČM, ne přebírání voličů ze strany ČSSD, ale hrobařem komunistů může být poloviční Japonec, který bojuje proti neexistující islámské hrozbě. Spíš se však zdá, že půjde na ruku Andreji Babišovi a jeho finančním pobídkám.
Až opadnou emoce, teprve doceníme, jak důležité bylo, že nepropadly hlasy TOP 09 a Starostů, dohromady nějakých jedenáct procent. Stačilo jen málo a tyto hlasy mohly být přerozděleny především vítězům voleb. Jsou to tyto mandáty, které rozhodly, že Babiš bude silný, ale nebude dominovat. Ještě dvě hodiny po sečtení části volebních hlasů se zdálo, že Babišovi bude stačit jedna středně velká strana, plus tichá podpora. Takto Babiš dosáhl krásného, ale nikoli drtivého výsledku, protože najít funkčního koaličního partnera nebude pro něj zrovna jednoduché.
A ten tunel? Babiš od první chvíle se svým zabijáckým instinktem začne infiltrovat bezpečnostní složky státu, začne přizpůsobovat klíčové polostátní instituce (ČEZ, Čepro) zájmů Agrofertu a hlavně ještě více vstoupí do otevřených a tichých dohod v mediální sféře, což s sebou přinese limitovanou svobodu slova. Je to současně obrovská výzva. Většině lidí v listopadu 1989 spadla svoboda do klína. Dnes si jí budou muset aktivně vybojovat.
