Ivan Bartoš: Nejsme teď mistři světa, pokoru si musíme zachovat
Před devíti lety byl u zakládání České pirátské strany, letos ji jako první v kontinentální Evropě dovedl do poslanecké sněmovny, a to rovnou s dvojciferným výsledkem. Ivan Bartoš v povolebním rozhovoru prozrazuje, s kým budou Piráti spolupracovat, co chtějí přinést do politiky a jak to je s jejich kontroverzními osobnostmi.
Zájem o vás je teď velký, v sobotu se do vašeho štábu akreditovalo přes 100 novinářů. Užíváte si to? Nebojíte se, že teď budete pod drobnohledem médií?
Spíš se ptám, kde byli novináři těch 8 let. My jsme totiž neudělali nic extra – v kampani jsme představili lidem Piráty, to, co děláme už teď, jak fungujeme a jaké jsou naše cíle. Zbořili jsme dost klišé. Co se týká mediálního zájmu, sám jsem extrovert, ale radši bych víc pracoval. Všechno máme veřejné, novináři se ptají pořád dokola na to, co už jsme dávno napsali. A u těch interview pak člověk polovinu času odbourává špatnou interpretaci něčeho, co je jasné tomu, kdo si naše stanoviska přečte.
Dosáhli jste na „svých“ 10 procent. Převažuje u vás euforie z úspěchu, nebo obavy z dalšího vývoje?
Lidé volili Piráty s nadějí na změnu. Nejen legislativní, ale v tom, jak se politika dělá. Počítali jsme s tím, že když budeme mít 10 %, znamená to mandát od půl milionu lidí, tíha té zodpovědnosti je obrovská. V kampani se zapojilo mnoho lidí, aby třeba rozdávali naše Pirátské listy s překlepem na první straně, a ti všichni chtějí, abychom je nezklamali. Ale nebojíme se. Kdybychom se báli, nešli bychom do toho. Teď je zásadní pokora, říkal jsem to i v sobotu v našem štábu. Pýcha předchází pád. Nejsme teď mistři světa, nevynalezli jsme kolo, pokoru si musíme zachovat. Dělat politiku je výsada. Chceme ji používat jako prostředek k prosazení svých priorit, jako je otevřenost, zapojení lidí do politiky. Věřím, že se nám to povede.
Už v tomto volebním období?
To nevím… Uděláme pro to maximum. Dostali se tam ale zase lidi z jiných stran, kteří podle mě neměli nebo nemuseli. Mimo to je tam třeba opět takový Marek Benda.
Zase ale nebude poslankyní například Marta Semelová.
To je fakt, u komunistů je ale asi zrovna jedno, kdo konkrétně tam je. Každopádně kdybychom se báli, nešli bychom do toho.
Říkal jste, že budete spolupracovat se všemi kromě ANO, KSČM a SPD. Vidíte už teď mezi stranami nějakého přirozeně nejbližšího partnera?
Politicky jsme si blízcí se STAN. V transparentnosti nebo řešeních problémů, jako je úbytek zdravotníků a podobně. Na druhou stranu jsou u nich i lidé, kteří jsou na tom podobně jako Andrej Babiš. Sněmovna se ale jednou ustaví a sedne si, a když se podíváte na programy stran, měla by na řadě věcí dokonce fungovat celosněmovní shoda, což je až úsměvné.
V čem třeba?
Všichni chtějí víc peněz do vzdělávání, všichni říkají, že chtějí transparentnost. Kdyby se neblokovaly jen tři věci, které poslanci před minulým obdobím shodně všichni slibovali a zazdili, bavíme se dnes o úspoře 50 miliard, které mohly skončit právě třeba v tom školství. Budeme po jiných stranách chtít, aby prosazovaly svůj program.
Třeba u TOP 09 vaši představitelé často zmiňovali jako překážku spolupráce osobu Miroslava Kalouska. O něm se říká, že brzy nabídne svůj post. Změnil by se tím váš postoj k této straně?
Jak se rozhodne TOP 09, je jejich věc, zaznamenali jsme ale samozřejmě už před volbami signály, že Kalousek skončí. Nelíbí se nám některé jejich programové body jako školné na VŠ. Ta osoba pana Kalouska v politice je ale dlouhodobě problematická, byl to mimo jiné on, kdo byl ochoten se domlouvat s komunisty. Pak vytvořil projekt, který měl sice zpočátku podporu voličů, ukázalo se ale, že to asi byla spíš prázdná nádoba.
Tak ještě jednou: Změní se váš postoj, když Kalousek v čele TOP 09 nebude?
Tady jsou dvě roviny. Jedna věc je jednání o koaliční vládě, tam by pro nás pan Kalousek nebyl ten partner. Pak je tu ale programová shoda a normální spolupráce v rámci sněmovny. Stejně tak je rozdíl, když za námi na pražském magistrátu přijde pan Humplík, který vysílal před volbami bezprecedentní útoky na Pirátskou stranu, anebo když přijde celá pražská ODS s návrhem, který třeba můžeme podpořit a že oni podpoří obratem něco jiného. Mikuláš Ferjenčík (zastupitel za Piráty, pozn. aut.) pak řekne: „My vám to podpoříme, bez ohledu na to, co uděláte vy a nově i bez ohledu na to, co jste o nás předtím v kampani povídali.“ Takhle by to mělo vypadat. Ať už skončí sestavování vlády jakkoli, tak říkáme: Pojďme rovnou na ty věci, na kterých se shodneme všichni.
Jak tedy chcete prakticky provádět tu vaši kontrolu nad ostatními stranami?
Vezměme si jeden příklad. Hned, co vláda odpálila EET, začaly dvě vládní strany mluvit o zastavení 3. a 4. vlny, revidování pravidel pro e-shopy a podobně. To je novelizace zákona, která může být připravená velmi rychle. My ale hlavně děláme ze všeho zápisy a lidi informujeme o tom, jak ten legislativní proces vypadá. Málokdo třeba ví, že pozměňovací návrhy padají ve druhém čtení – často tedy nějaký zákon projde prvním čtením, média z jeho podporovatelů udělají zvířata a nezajímá je, že třeba hodlají vznést pozměňovací návrh, který problematickou část zákona úplně změní. A pak je pro nás důležitá otevřená sněmovna.
Otevřenost, transparentnost, ta slova používá každý. Co tím přesně myslíte?
Například jsou prostředky a prostory k tomu, aby ve sněmovně o důležitých věcech probíhaly otevřené diskuze a konference. My chceme zvát klidně i zástupce stran, co se tam nedostaly. Příklad: Bude se řešit nějaké téma kolem životního prostředí, tak pozveme Zelené, ale i zástupce průmyslu. Aby to proběhlo transparentně – poslechneme si různé pohledy, něco z nich třeba zapracujeme, a tak vznikne ten ideální návrh zákona. Prostředky k tomu jsou a poslanci momentálně často rozhodují na základě doporučení dost nekompetentních lidí ve výborech.
Právě do výborů budete muset jako třetí nejsilnější strana nominovat několik poslanců. Máte na to vůbec personální kapacity?
Naši lídři kandidátek jsou často osobnosti se dvěma tituly z energetiky, v Plzni dvojitý inženýr, jsou to lidé, kteří ty obory znají. Nenosím to všechno v hlavě, máme to ale popsané ve strategii a podle expertního zaměření budeme ty lidi nominovat.
Systém preferenčních hlasů mimo jiné odstavil některé vaše kontroverzní osobnosti – Iva Vašíčka a Giuseppeho Maiella. Myslíte, že vám to usnadní v něčem spolupráci s dalšími stranami?
Když chcete proti někomu vést antikampaň, tak si tu realitu prostě vyberete a zkreslíte ji. Ivo Vašíček nechtěl nikdy aktivně vystupovat z NATO. Byl to místopředseda, který nekontroloval dopady svého diskurzu, hodil na Facebook nějaký kontroverzní granát a měl pak problém ho vysvětlit, teď už místopředsedou není. Giuseppe Maiello je Ital, je to podivín, ale je to Pirát. Největší kritika na něj šla za to, že se objevil na nějakých demonstracích, kde ale taky neříkal nic, co by nebylo pirátského. Já jsem taky vystupoval v evropském domě na konferenci o cenzuře a byli tam třeba bývalí komunisté – přišel jsem tam a říkal jsem svůj postoj, protože boj proti cenzuře zkrátka nemá politické zabarvení.
Ti dva tam tedy každopádně nejsou, změní to nějak vaši pozici?
Nemyslím si to. Lidé mají tendenci si politiku personalizovat do osoby vůdce, lídra. Nejsme ale strana, kde Bartoš zavelí a každý ho musí poslouchat. Nad vším u nás probíhá vnitřní diskuze, z níž vzniká 8 let konzistentní politika strany. Ta nečitelnost je mediální klišé. Názor jednoho člověka přece nemá vliv na to, jak ta strana celkově vystupuje a co reálně jako celek dělá. Já osobně taky nejsem stoprocentně ve shodě s tím, co strana vypouští.
Z čeho všeho tedy váš program vychází?
Vždycky tvoříme konsenzus, se kterým se spokojí co největší část strany. Nejsme dogmatici a necháváme do našeho programu mluvit odborníky, nejsme arbitři jediné pravdy. Co jde z Pirátů ven, je pak mix toho, na čem strana získala shodu. Někdy je to i radikální – prostě něco jen zrušit. Ale třeba u EET některé strany křičely, že ji hned po volbách zruší. My si ale uvědomujeme, že teď už to vzít úplně zpátky nejde, Česká republika by čelila arbitráži těch, kdo do toho investovali, a patrně by prohrála. Nemůžete držet podnikatelské prostředí v permanentní právní nejistotě. Podobně to může dopadnout u protikuřáckého zákona. Investice velkých podniků do klimatizace a oddělených prostor byly ve statisících, majitelé podniků je budou třeba ještě dlouho splácet. A najednou jim to zase někdo změní. Je důležité ty věci promýšlet a neplácat.
Je v Česku po volbách v ohrožení demokratický charakter země?
Demokracie je ohrožena pořád, není zadarmo. V evropských volbách za nás kandidoval bloger Ivan Derer, který nám říkal: „Pánové, já jsem v devadesátých letech začal podnikat. Dařilo se, odjeli jsme do světa. Vrátil jsem se po 20 letech do Čech a nemůžu tu žít.“ Demokracie je v ohrožení pořád, ne ale tím každodenním způsobem. A byla ohrožena už před příchodem Andreje Babiše, jen si to strany nejsou ochotny připustit. Ty největší strany jsou svým fungováním, hospodařením i obsazováním funkcí jednoduše firmy. A to je také ohrožení demokracie, nejen Babiš a Okamura.
Ještě relativně nedávno jste měli podobně silnou podporu jako Zelení nebo Svobodní. Čím to, že je mezi vašim a jejich výsledkem takový rozdíl?
Nechci příliš kritizovat strany, které neuspěly.. Politika Svobodných je ale pro mě politika neandrtálců. V systému, ve kterém žijeme, ne každý uspěje. Svobodní si myslí, že lidi nemůžou uspět, protože je drtí stát. Jenže i kdyby tu byla naprosto neregulovaná hospodářská soutěž, není to tak, že by každý nápad skončil za rok s milionovým příjmem. Politika „Tady mám ústavu, tady mám bouchačku a děj se vůle svobodného trhu“ je nesmysl, neoliberální teorie nefungují. Žijeme ve společnosti, kde mají lidi problémy, nízké příjmy, jsou to samoživitelky, jsou ve svrabu a je jich hodně. Nemají se dobře a ne svojí vinou, ani vinou regulací. Spíš vinou toho, že stát rozhází miliardy tam, kde jsou k ničemu.
A proč tak pohořeli Zelení? Kdekdo by si řekl, že k vám mají programově blízko.
Nikdy nesmíte zpychnout. Na to dojeli Zelení i některé z „velkých“ stran. Politika „Já ti vysvětlím, jak je to správně“ prostě nefunguje. Poznal jsem to, když jsem přišel studovat do Prahy mezi kluky, kteří pomáhali rodičům v právních kancelářích, chodili do Roxy, měli walkmany na jednu baterku, zatímco já na dvě, a mysleli si, že mi všechno vysvětlí. Člověk musí lidi přesvědčit, že to, co pro ně chce, je správně, ne je poučovat. To, že si lidé kupují špatné potraviny, není jejich hloupost, ale jejich životní nutnost, protože na víc nemají. Musíte primárně vyřešit, aby měli lidi základní materiální svobodu, a pak řešit další věci. Ekologická témata jsou samozřejmě zásadní, ale člověk, který vydělává 13 tisíc měsíčně, pak nechce slyšet, že by neměl na dovolenou letět letadlem nebo jet autem.
Dobrá, abychom nezůstali u Zelených – co proto chcete udělat vy?
My jsme z toho důvodu byli v programu pragmatičtí – ptali jsme se, co z těch jednotlivých věcí má většinový člověk v České republice. Jak se ty peníze z transparentního státu dostanou k němu. To konkurenti neudělali. Můžete mít stokrát pravdu a mít to akademicky zvládnuté, ale člověku, který řeší existenční problémy, je třeba svoboda slova ukradená.
Nejste ale v něčem taky daleko od běžného voliče? Před volbami jste často mluvili o elektronizaci státní správy jako klíčovém tématu. Uvědomujete si do budoucna, že velká část voličů třeba neví, co znamená slovo e-government?
I mí rodiče, kterým je 70, umí platit přes internet, koupit si lístky na vlak nebo dovolenou v lázních. Musí to být jednoduché, intuitivní. Dali jsme si jako podmínku, že aby nějaký nový systém prošel, musí ho v pohodě ovládat ministr toho resortu, pod který ta agenda spadá. Nemůžete od lidí čekat, že budou používat něco, co není uživatelsky příjemné. Lidé musí cítit přidanou hodnotu. Já jsem se teď třeba dozvěděl, že mi vypršelo parkování na Vinohradech, až ve chvíli, kdy jsem dostal pokutu. E-government je o tom, že se člověk s předstihem dozví SMSkou, že by si měl prodloužit parkování nebo že by měl podat daňové přiznání.
Co ale takové elektronické daňové přiznání a běžný občan – jak rychle si na tyto novinky lidé zvyknou?
Důležitá je dobrovolnost. Je to jako s telefonem. Kdyby byly telefony povinné od chvíle vynalezení, taky by se k nim lidi tvářili skepticky. Užitečnost mobilního telefonu je ale prokazatelná, dnes ho má každý. Tak by měla postupovat státní správa a tak měla postupovat i EET. Dopad na státní kasu byl 28 miliard. Kdybychom místo toho legalizovali konopí po holandském vzoru, dostane z toho státní rozpočet stejně a nikoho by kvůli tomu stát nemusel buzerovat. Kdyby EET měla benefity, jako je osvobození od kontrolního hlášení a další byrokratické zátěže, a na konci roku by člověku přišel přehledný výpis, kolik má zaplatit na dani, lidé by to chtěli a postupně by se to stalo trendem. Já bych si takový systém třeba pořídil. Stát musí lidem nabízet služby, ne stavět ploty.
Jak do současné situace podle vás vstoupí prezident? A co by se dělo, kdyby v polovině sestavování vlády Zeman prohrál volby?
Zasahovat do toho určitě bude, je to vidět už jen na tom, jak promlouvá do médií. Už si zve lídry, ambice má. Mám strach, že pokud se nestane něco nečekaného, bude Zeman zvolen znova, což je vzhledem k jeho zdravotnímu stavu děsivé. I piloti letadel odcházejí do důchodu v šedesáti. Ne proto, že by to letadlo nemohli řídit, ale protože riziko fatální chyby je obrovské. A u Zemana se to riziko zvyšuje s každým dalším týdnem ve funkci, jeho stav se zhoršuje. Není to hlupák, dokonce má v řadě věcí pravdu. Jeho zdravotní problémy ale ovlivňují i to, co říká a jak se rozhoduje.
