ČSSD je stále pod zhoubným vlivem Miloše Zemana. Straně k procitnutí nestačil ani volební debakl
Hlavním poraženým v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny je ČSSD. Ztratila 35 poslaneckých křesel a z nejsilnější vládní strany se proměnila ve sněmovního trpaslíka s patnácti poslanci. Zřejmě ani takový výprask sociálním demokratům nestačil na to, aby se sebou začali něco dělat. Pokračují v páchání velkých chyb, místo závažných věcí řeší marginálie a především stále zůstávají ve vleku prezidenta Miloše Zemana.
Přitom hned krátce po volbách za jednu z příčin debaklu označili pohlaváři strany koalici s ANO a Andrejem Babišem, který si přivlastnil všechny vládní úspěchy a naopak na sociální demokraty nakydal kbelíky špíny všeho druhu. Strana sice hned naznačila, že půjde do opozice, přesto z řady jejích kroků či prohlášení to vypadalo a vypadá, jako by si tímto svým rozhodnutím nebyla jistá.
Ve straně probíhá personální kvas a zaznívají hlasy po návratu někdejších oponentů odepsaného a končícího premiéra Bohuslava Sobotky. Tyto hlasy mají dobrou odezvu i na Hradě. Prezident Miloš Zeman se nikdy netajil averzí k Bohuslavovi Sobotkovi a skrze svůj trvalý vliv ve straně tyto snahy bude podporovat. A ČSSD, respektive vlivná a nemalá část této strany, na ně slyší, dokonce je za ně vděčná a přikyvuje jim. Jako by neviděla a nechápala, že její někdejší předseda instaluje do čela země politika, který ČSSD takřka vymazal z mapy a nemůže jí přijít na jméno.
Sociální demokraté přitom měli mnoho příležitostí ukázat pevný a zásadovější postoj. Mohli se zúčastnit schůzky vyvolané Piráty kvůli obsazení vedoucích funkcí ve Sněmovně. Na schůzku nepřišli. Mohli se připojit k takzvanému Demokratickému bloku středo-pravých stran, které se rozhodli postupovat společně při volby orgánů sněmovny. Ale nepřipojí se. Prý budou postupovat samostatně.
Dovolil bych si tipnout, že podobná odmítnutí z úst předáků ČSSD nejsou úplně z jejich hlav. Nezapomeňme, že před pár dny navštívili prezidenta Milan Chovanec a Jan Hamáček. Zeman jim bodře sdělil, že Hamáček by měl kandidovat na post místopředsedy Sněmovny. Zcela určitě jim toho sdělil více, řada z těchto rad však měla neveřejnou podobu a prezident jim mohl leccos naznačit ze svých zákulisních pletich s Andrejem Babišem. Jednou z takových rad mohlo být varování, aby se mu nepletli pod nohy při sestavování vlády a ustavování Sněmovny.
Podle všeho podobné prezidentské rady, pokud byly vysloveny, sociální demokraté plní do posledního puntíku. Zeman tak docílil pacifikace strany, u níž nakonec nemusí být vyloučeno, že vstoupí do případné druhé Babišovy vlády. Ostatně ta by vznikla ještě pod Zemanovým patronátem.
Přesto je však s podivem, že i přes veškerá příkoří, která ČSSD od Zemana zažila, si nechá do svých záležitostí mluvit. Přitom stranu s jejím bývalým předsedou už pojí velice málo. Zeman už dávno není jejím členem, veřejně přiznal volební podporu jiné partaji, které je navíc čestným předsedou. Co všechno ještě musí udělat, aby se v Lidovém domě některým lidem rozsvítilo?
