Andrej Babiš, Miloš Zeman - ilustrační snímek

Andrej Babiš, Miloš Zeman - ilustrační snímek Zdroj: Dan Materna / Mafra / Profimedia

Andrej Babiš premiérem: Vládní příběh bez jasného závěru

Bohumil Pečinka

Miloš Zeman jmenoval premiérem Andreje Babiše. Teď se setká s ministry připravované vlády. Proč s požehnáním hlavy státu vlastně vzniká kabinet, který nemá jistou většinu ve sněmovně?

Andrej Babiš ví, že pokud chce provést legální čistky na ministerstvech, musí jeho vláda schválit takzvanou systemizaci do konce roku. Existuje sice zákon o státní službě, ale v jeho rámci se mohou rušit některá místa a přesouvat instituce. V tomto smyslu se Babišovi nelze divit. Za premiéra Sobotky vzrostl počet úředníků ve Strakově akademii dvojnásobně. Velká část jsou lidé tak či onak spojení s ČSSD.

Premiér Babiš chce také stihnout summit EU. Navzdory výbuchu ve volbách připravila minulá vláda podklady, jako by se Česko mělo zítra stát členem tvrdého jádra, přijmout euro a otevřít se migraci, což je v rozporu s programem vítězných stran. Babiš chce tyto teze korigovat.

To, jak se už několik dní schází budoucí Babišova vláda nikoli v náhradních prostorách vlády jako v minulosti (Hrzánský palác), ale nedaleko Agrofertu na pražském Chodově, naznačuje, jaký bude styl nového kabinetu. Andrej Babiš si získal voliče i tezí o efektivitě vládnutí. Tu chce zajistit tím, že bude ministry úkolovat přímo a vyžadovat od nich plnění jím zadaných úkolů.

Takto funguje kancléřský systém v Německu, kde šéf vlády přímo řídí jednotlivé ministry. V Česku byl doposud premiér jedním z mnoha a vláda rozhodovala – podle ústavy – ve sboru. Pokud Babiš tento systém zefektivní a změní příslušné zákony, budeme mu muset zatleskat. Zatím se ale spíš zdá, že jednobarevnou vládu bude řídit známým intuitivním systémem SMS zpráv jednotlivým ministrům, což dosavadní neefektivní systém výkonu moci moc nezmění.

Andrej Babiš při sestavování vlády stojí uvnitř mocenského trojúhelníku. Jeden vrchol tvoří EU, druhý NATO a třetí jeho neoficiální koaliční partneři, z nichž jeden nechce EU (Okamura) a druhý NATO (KSČM). Babiš na jedné straně chce získat důvěru od českých politických stran, ale současně potřebuje „pomazání“ od evropských institucí. Dobře totiž ví, jak dopadl slovenský premiér Mečiar, jehož premiérství odmítly evropské elity.

V prvním nástřelu vytváří nový premiér na vládní úrovni předobraz budoucí opoziční smlouvy. Podle nespokojenosti obou koaličně-nekoaličních stran se zdá, že první vláda bude přece jen zkušební. Stručně řečeno, Andrej Babiš zkouší přeměnit 39 procent svých akcií (78 poslanců) v nadpoloviční většinu ve sněmovně. Nikdo nesmí pochybovat, že využije všech fíglů, které se naučil na trhu v Marrákeši. Na jedné straně bude nabízet všechno všem a strašit jedny druhými. Současně bude čekat, které ze stran vypovědí nervy první a začne žebrat o funkce. Okamurovi? Lidovcům? Tento příběh ještě nemá napsaný konec.