Horáčkův novoroční projev: Mletí prázdných frází a čisté ptydepe
Otec dadaismu Christian Morgenstern kdysi napsal báseň Velké lalulá, ve které najdeme všechno, ale úplně všechno o dadaismu. Když jsem si vyslechl novoroční projev Michala Horáčka, najednou mi svitla naděje: Bude mít tato země jako hlavu státu dadaistu? Anebo pan Horáček prostě plácá, co mu slinka na jazyk přinese?
Zajímalo mě, co si pan Michal Horáček střihne za novoroční vystoupení, a tak jsem s napětím sledoval jeho Facebook. Čím déle totiž probíhá prezidentská kampaň, tím víc se ukazuje, že Michal Horáček nemá co říct, nemá žádné názory, nechce nikoho urazit, ale především chce být prezidentem. Jeho novoroční projev, který vyvěsil na Nový rok na svou facebookovou stránku, je ve své podstatě triumfem dadaismu. Podívejme se na jedno čtyřverší výše zmíněné Morgensternovy básně (ze serveru ceskalitaratura.cz):
Kraklakvakve? Koranere!
Ksonsirýři - guelira:
Brifsi, brafsi; gutužere:
gasti, dasti kra...
Lalu lalu lalu lalu la!
Je pravda, že verše nedávají žádný smysl. Tak už to v dadaismu bývá. Na Nový rok však kandidát na prezidenta Michal Horáček dosáhl ještě vyšší mety než kdysi Morgenstern. Jeho novoroční projev je mletí prázdných frází a samozřejmých nesmyslů, nad kterými je člověku až stydno nad autorem.
Nevíte komu dát hlas? Zkuste volební kalkulačku >>>
Cituji: „Vážení spoluobčané! S úctou vám děkuji za tvořivost, za nápady a hlavně za práci, kterou jste v uplynulém roce odvedli ve prospěch svůj, svých dětí a také ve prospěch celé České republiky. Díky vám naše země znovu pokročila na cestě tam, kam patříme: Mezi nejbezpečnější a taky materiálně i duchovně nejbohatší země světa. Jako vlastenci se ovšem musíme dívat na společné dílo odvážně, to znamená kriticky. Abychom viděli, v čem máme potíže. Jenom tak je potom dokážeme léčit. ... Pocit sounáležitosti každého občana se svým státem proto musíme zásadně posílit. Pokud ho neposílíme, nebudeme silní. ... Každý jsme jiný. Máme vlastní přání i obavy, vlastní touhy i úzkosti a to znamená i vlastní zájmy. ... Nikdo nesmí být diskvalifikován těmi ubohými nálepkami, jako je xenofob nebo sluníčkář, vidlák nebo kavárník. Všichni jsme občany své země a hlas každého z nás je stejně cenný. A na tom musíme trvat.“
Ano, to je čisté ptydepe. Zajímavá je i obrazová a přednesová stránka: Horáček sedí u stolu, podobně jako sedával Husák, podlézavě se usmívá a kňouravým hlasem deklamuje své banality. Chybí byť jen špetka charismatu, osobnosti a uhrančivosti. To nemluví kandidát na prezidenta, ale obchodní cestující, který vám chce vnutit zimní spodky. I kdybychom od vizuálního a hereckého výkonu pana Horáčka odhlédli, tak sám obsah jeho projevu je debilita na entou. Prázdné, nicneříkající a banální fráze.
Přečtěte si profily kandidátů na prezidenta >>>
Já prostě NECHCI prezidenta, který deklamuje věty jako „Pokud ho neposílíme, nebudeme silní“, nebo „Každý jsme jiný.“ Na samozřejmosti, banality a prázdné floskule v této zemi máme Andreje Babiše – a není opravdu potřeba, aby podobnou totální duševní a obsahovou vyprázdněnost předváděl ještě navíc prezident republiky. Takže pevně věřím, že si svým neohroženým výrokem o tom, že když neposílíme, tak nebudeme silní, pan Horáček pěkně umetl cestičku do politického zapomnění.
