Jiří Drahoš jinýma očima: Zpaměti cituje Cimrmana a v mikrovlnce recykluje PET lahve
Redaktorka Reflexu Jana Bendová se setkala se všemi vyzyvateli současného prezidenta Miloše Zemana. V záplavě názorů o euru, Rusku nebo Babišovi, u nich poodhaluje i lidštější stránky. Co mají rádi, jak to mají doma a jak se chovají při osobním setkání. Prvním na řadě je "suchar" Jiří Drahoš. Víte, koho přemlouval k prezidentské kandidatuře?
V noblesní budově Akademie věd, kam jsem přišla na kávu s jejím bývalým šéfem Jiřím Drahošem, mě zaskočila hned cesta výtahem. Vůkol důstojné vědecké ticho, ve výtahu se lidi řehtali bůhví čemu. Nic nenormálního, řeknete si. Jenže oni se smáli i ti, kdo k nám přistupovali. Akademici tu zřejmě používají výtah jako kryt pro případ akutního záchvatu smíchu. Smíchárna od slova kuřárna.
Zatím nejvážnější Zemanův soupeř s důstojnou atmosférou ladí dokonale. Říkají o něm, že je noblesní – jenže i měkký. Na poštovních známkách by se vyjímal skvěle – jenže političtí dravci v podhradí si ho nalepí na chleba. A také je prý suchar. Na první pohled tak i vypadá. Decentní obdivovatel Masaryka je stejně jako první prezident vysoký, štíhlý, bělovlasý vědec (i ten kůň by mu slušel), hovoří bez gestikulace a prudších emocí. Takže můj úkol: u kávy zjistit, zda je tím sucharem a měkkýšem doopravdy.
Führer nejsem
Jste vůdčí typ? „Führer nejsem. Ale vždycky jsem byl vůdčí duch, šéfoval jsem partě kluků v Jablunkově, pak jako dospělý kluk býval neformálním, po revoluci i formálním šéfem. Umím se totiž rozhodnout. Špatný šéf se pozná podle toho, že se rozhodnout nedokáže.“ Že mu přisuzují ohebnost, ví. A nesouhlasí. „Neohnul jsem se před komunisty, před kým a před čím bych měl dnes?!“ Na tom něco je, pomyslím si. Než jsem zapnula magnetofon, poznamenal, že kdyby byl tím prezidentem a kdyby demokracii skutečně hrozila nějaká újma, věděl by, co má udělat.
Jste tvrdohlavý, paličatý? Sonduji dál, z jiného konce, tu údajnou měkkost. „Manželka říká, že ano, ale není to za každou cenu, tvrdá palice, to ne.“
Nevíte komu dát hlas? Zkuste volební kalkulačku >>>
A jste spíš racionální, nebo emotivní? „Řekl bych, že racio s emocemi jsou u mě vyvážené. Manželka mi občas vyčítá, že s emocemi šetřím, ale už pochopila, že jsem produktem takové té generace ,chlap nebrečí, brečí jen holky‘. Pracuji na zlepšení.“
Chvíli si povídáme o Miroslavě Němcové, kterou kdysi přemlouval ke kandidatuře. „To by byla prezidentka podle mého gusta.“ Kdyby souhlasila, volil by ji a sám nekandidoval.
Pak se mi – marně – snaží vysvětlit patent na totální recyklaci PET lahví, jehož je spoluautorem. Předávám, jak jsem pochopila: to se stará petka vloží do mikrovlnky a jakýmsi učeným kouzlem se z ní udělá petka nová, potravinářsky zcela nezávadná. Dobré, že? Prezident – ekologický vynálezce!
Cimrmanovec
Jako zasloužilá manželka po půl hodině oceňuji, jak často zmiňuje tu svou. S paní Evou, s níž žije třiačtyřicet let (dámy, považte!), mají jednu společnou celoživotní lásku: Járu Cimrmana. V manželství je prý společný humor neocenitelný. Uznávám. Co Cimrman spojil, člověk nerozlučuj. „Když se doma dostanete do maléru a umíte to odlehčit výrokem Lepší pivo v žaludku nežli voda na plicích, pak se spousta problémů odrovná. Anebo když manželka řekne s významným pohledem směrem ke mně: Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, akorát támhle vzadu sedí dva Blbečci vedle sebe, tak co jí na to můžu říct?“
Heuréka. Jsem u cíle své kávové mise. Člověk, který cituje Cimrmana, nemůže být suchar. Třeba by na Drahošově Hradě mohla vlát – alespoň na silvestra – cimrmanovská standarta Sirotek je naše máma. Loučím se a Jiří Drahoš mi gentlemansky pomáhá do kabátu: U nás se to naštěstí ještě smí, říká s úsměvem.
